Budeme číst o dvou mimořádných osobnostech veliké lidskosti Janu Pavlu II. a Wintonovi a také se tu představí car Mikuláš II., matematik a filozof Russell, architekt Gropius, vojevůdce a politik Mustafa Kemal a spisovatel Balzac.
18. května
1868 Mikuláš II. (+1918), poslední ruský car, jenž s celou rodinou zavražděn na rozkaz z nejvyšších bolševických míst. Svržen z trůnu v únoru 1917 a monarchie zrušena, nato bolševický převrat a obecný rozvrat, odchod z války a krvavá a ohavná občanská válka (neb už z dějin známo, že nejhorší jsou právě války občanské). Pokud jde o jeho vládu, šlo o panovníka slabého a omezeného, nijak násilného, avšak velmi vzdáleného pojetí království v konstitučních monarchiích typu Británie, Nizozemí, Belgie, či severských zemí. Ostatně už Havlíček se dobře díval a pochopil, co je to slovanské dubisko pod vedením Romanovců. Nic to nemění na tom, že místo vyhoštění (nikde o Mikuláše nestáli) spáchali bolševici na jeho rodině ohavný zločin, v kterémžto duchu pokračovali ještě desítky let. Ten car sice úspěšně čelil zpackané revoluci 1905 a nijak nebránil velkému průmyslovému rozvoji počátkem 20. století, avšak zcela selhal jako válečný vůdce nesprávnou personální politikou a nevhodným zasahováním vojákům do řemesla. Takové chyby se vyvaruje v další válce Stalin a díky dobrému výběru rozhodujících velitelů a ponechání jim značné volnosti nese právě tuto zásluhu na vítězství.
1872 Bertrand Arthur William Russell l +1970), třetí hrabě Russell, britský matematik, filosof, logik, sociální kritik a spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1950. V matematice je znám svým paradoxem v naivní teorii množin. Tento pozoruhodný britský aristokrat, autor více než 90 knih, prošel životním obloukem od privilegovaného jedince přes matematiku a filozofii až k přesvědčenému pacifismu, jemuž se nevyhnul častý omyl vyskytující se především u intelektuální levice, a to přivírání očí nad praxí tzv. světa socialismu.
Kromě exaktních věd se Russell věnoval také sociálním a etickým otázkám, dějinám filozofie a mravním aspektům politiky. Roku 1950 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu jako uznání za jeho mnohostranné a významné dílo, v němž vystupuje jako zastánce humanity a svobody myšlení (citace z odůvodnění Švédské akademie). Stal se tak po Theodoru Mommsenovi, Rudolfu Euckenovi a Henri Bergsonovi čtvrtým nositelem této ceny, který nebyl spisovatelem krásné literatury, ale jiných spisů, které svou formou a pojetím mají literární hodnotu (jak to stojí v příslušných stanovách k Nobelově ceně). Byl rozhodně jedním z nejvýznamnějších myslitelů 20. století.
1883 Walter Gropius (+1969) německý architekt, zakladatel a první ředitel Bauhausu, proslulého epicentra modernistické a avantgardní architektury v meziválečné éře. 1915 si bere za ženu slavnou vdovu Almu Mahler. On je autorem koncepce industrializace stavebnictví už před Velkou válkou, již po válce rozvine v díle Stavebnice (1923). Zrod a vedení Bauhausu 1919, který se 1924 musí stěhovat z Výmaru do Dessau. Pro neustálé osobní útoky odejde na „volnou nohu“. Před nacisty odchází 1934 do USA, zde má možnost mnohé ze svých konceptů realizovat, velmi oceňován po celém světě.1951 získal řadu ocenění a doktorátů po celém světě, a 1961 výstava „Čtyři velcí mistři“ (Gropius, Mies van der Rohe, Le Corbusier, Wright).
1920 Jan Pavel II. (+2005), vlastním jménem Karol Józef Wojtyła, zvolen papežem 1978 poté, kdy nastal pat mezi dvěma italskými arcibiskupy. Muž, který prožil v Polsku zajímavé dětství a mládí a získal si v katolické hierarchii vysoké renomé.
Měl jednu podivuhodnou vlastnost. Plně v souladu se svým postavením a vírou, již reprezentuje, byl jedním z těch šťastných lidí, kteří svou lásku k lidem umějí dát najevo tak, že jim uvěříte. Mnohá jeho gesta vůči lidem z církve i mimo ni včetně atentátníka, který ho těžce zranil, byla skutečná a pravdivá. Spolu s tím ze svých stanovisek nijak neustupoval, jakkoli s ním mnohdy nemusím souhlasit a představoval v tom spolehlivou pevnost. Uměl říci vždy to pravé a nezdráhal to dělat nikde na světě. Ostatně nikdo v tomto úřadě tolik necestoval. Rozloučení s ním bylo pro mě stejně smutné jako s Václavem Havlem. Ale vždycky pro mě zůstane tím obhájcem svobody a opravdovým reprezentantem toho podstatného na křesťanství. Jistě čekáte, že s ním zase půjdu do hospůdky a nezklamu vás.
19. května
1909 Sir Nicholas Winton (+2015), mé první setkání v závěrečné scéně filmu Všichni moji blízcí a zřejmě i pro většinu lidí. Poté už přišly texty a dokumentární film. Teprve pak mi dojde, co byl mladý bankovní úředník Nicolas za člověka, který s pomocníky vykonal nesmírnou a nejistou organizační práci a zachránil stovky lidí a další tisíce, které by se bez toho nenarodily. On se za Jana Pavla II. hodí jako málokdo. Když před pár lety v požehnaném věku odešel, vzal jsem svíčku a šel ji zažehnout a položit k jeho soše na Wilsonce, přestože si na tohle nepotrpím. Když půjdu i se Sirem Nicolasem do hospůdky, bude ze mě za chvíli alkoholik.
1881 Mustafa Kemal (+1938), k tomu přídáváno Atatürk, což značí Otec Turek, nikoli otec Turků. Typický omyl, který vše přežije. Vojevůdce a státník. Především se vyznamenal za Velké války organizací úspěšné obrany poloostrova Gallipoli, kde síly francouzsko-britské díky mizernému velení ztratily mnoho vojáků a neuspěly. Aktivně se účastnil svržení sultána Abdulhamida II. a jeho nahrazení Mehmedem VI. Počátkem 20. let vyhnání řeckých vojsk z Malé Asie, přitom jeho jednotky masakrovaly křesťany v Izmiru i jinde. Poté se stal prezidentem a sultána vyhnal. Totéž učinil s mnohými odpůrci i náboženskými. Zavedl velmi sekulární zákony občanské povahy a odmítl, aby se stát řídil islámským právem. Zrušil mnohé zvyky a zrovnoprávnil ženy, které získaly volební právo dříve než mnohé Evropanky. Islamské duchovní podrobil státní kontrole. Zkrátka zemi silně zmodernizoval. Reformoval též turečtinu a zavedl latinku místo arabského písma. Reforem v zemi bylo dosaženo nátlakem a často i násilím. Je překvapivé, že i přes tento fakt většina Turků Atatürka dodnes miluje a jeho reformy jsou stále živé.
20. května
1799 Honoré de Balzac (+1850), francouzský spisovatel, představitel realismu a romantismu. Bývá považován za zakladatele kriticko-realistického románu. Balzacovým magnum opus je cyklus devadesáti sedmi románů a povídek pod souborným názvem Lidská komedie. Jádrem celého cyklu je volná trilogie románů Otec Goriot, Ztracené iluze, Lesk a bída kurtizán. Napsal však i řadu románů s dobrodružnou či fantastickou tematikou, např. Šagrénová kůže, rovněž součást Lidské komedie – v cyklu Filosofických studií.
Ve svých dílech projevil Balzac smysl pro detail, měl velkou znalost prostředí i postav, které vytvořil. Snažil se popsat všechny typy lidí ve společnosti a jejich životní situace. Dokázal tak vystihnout morální vlastnosti lidí v tehdejší francouzské společnosti. Někteří říkají, že byl nejlepším analyzátorem společnosti, kterého kdy Francie měla.
