Dnes vzpomeneme na císaře a krále Karla IV., královnu Markétu z Valois, malíře Gainsborougha, historika Palackého, herečku Blanchett, a otce facebooku Zuckerberga.
1316 Karel IV. (+1379), římskoněmecký král a císař, král český, lombardský, arelatský (burgundský) a moravský markrabě v letech 1333 až 1349 a lucemburský hrabě v období let 1346 až 1353. Matka původem Přemyslovna, otec lucemburský hrabě, syn císařův, jehož české stavy usadily na český trůn. Hle, jaké šťastné shody okolností z toho povstaly.
Tak zase jako obvykle, co na něj já. Úsilí předchozích přemyslovských králů o pozdvihnutí země a rozvoj zejména hospodářský a zavedení podobných poměrů, jako v západní Evropě dospělo k pozvání početných skupin kolonistů zejména z území německého, kteří vytvářeli nejpokročilejší městská společenství a zaujímali zpravidla vyšší vrstvy obyvatelstva dávajíce ostatním příklady k následování. Totéž se dělo v Polsku i dál na východ.
Téhož si byl vědom i Karel, který se rozhodl z českého království učinit střed císařství nejen mocenský, ale i duchovní. Čechy s Moravou, Slezskem a oběma Lužicemi zvolil vcelku logicky, stačí se podívat na mapu. Ostatně Habsburkové v osobě Maxmiliánově, který to viděl jasně a umetl vnukům cestu, došli k témuž závěru. Karel však byl též nábožensky velmi založený člověk a viděl, co znamená, hospodářsky i duchovně vytvářet sbírky relikvií (kdyby se jen shromáždily všechny třísky z Kristova kříže, vydalo by to na pěkný les, o kostech světců nemluvě), leč z letopisů a od takových duchů jako Boccaccio, či Chaucer víme, jak důležité bylo pro středověkého člověka navštěvovat duchovně proslavená místa, kde mohli spatřit relikvie a zažít různá osvícení a slyšet svatá slova. S tím spojen rozvoj obchodu (ostatně když se o nějakém církevním svátku vydáte třeba na Svatou horu u Příbrami, najdete tam shluky stánků s občerstvením a jídlem a nejrůznějším zbožím začasté neduchovním). Ve 14. století tomu nebylo jinak, jen jste tam nenašli nic z PRCu. Podívejte jen, jak těží Mekka z miliónů poutníků.
Karlovo úsilí o konstituování Prahy jako hlavního města císařství a evropského duchovního centra podobně jako Jeruzalém, či Řím bylo zjevné a nezakrývané a prokázané zdvojnásobením plochy města založením Nového Města. Ježto nejvýznamnějšími znaky světového centra byla tehdy ústřední arcibiskupská katedrála a podobně významné kostely městské (Panna Marie před Týnem a Panna Marie Sněžná), pustil se spolu s městem a církví do stavby.
A stavba nového dopravně komfortnějšího a mohutnějšího kamenného mostu po destrukci toho starého byla jistě samozřejmostí. A univerzita se také jeví jako samozřejmost, když její význam osobně vidíte v mládí v Paříži a cítíte i v Itálii. Založení kláštera Na Slovanech, kde byla dočasně obnovena původní staroslověnská náboženská tradice a spolu s tím i příslušná studia, musela vést k obohacení duchovní praxe a byla prvotním pokusem o znovusjednocení církve západní a východní, což patřilo k jednomu z Karlových cílů.
A jeho práce na kodifikaci poměrů v říši přetrvala ještě stovky let. Ne tak podobný pokus o zemský zákoník, který ten rakouský úspěšný pokus předběhl o téměř půltisíciletí. Ono to s českou šlechtou nikdy moc nešlo a Karlovou politikou nebylo situaci silově vyhrocovat. Ani jeho pronikavý rozum nedohlédl toho, jaké časy v církvi nadcházejí, trojpapežství, upalování českých reformátorů a strašlivý téměř stoletý úpadek země a nenávratné zničení všech snů a ambicí. A ten městský chrám už nikdy nedostavěn a ten ústřední až po pěti stoletích. První syn není osobností, která by v Karlově úsilí pokračovala, druhý sice daleko schopnější, leč později v zemi nechtěný, v nemilosti nevinně a už ničeho nakonec nezmohl. Nikoho, kdo by dosáhl Karlovy velikosti, v té době nevidět nikde v Evropě.
A vždycky jsem trochu naměkko, když ta prvořadá evropská osobnost cítě, že to s jeho zdravím jde z kopce a s bídou vydrží do švestek, zajede i s těmi bolavými údy a starými zraněními do města dětství a mládí a první velice milované manželky Blanky a tam se v slzách jakoby rozloučí s plodným životem. Jeho vysoké uznání je namístě, já bych za tu ohromnou práci, již vykonal, a ten velký posun země na vrcholnou středověkou úroveň jeho volbu největším Čechem potvrdil a do hospůdky s ním hned šel.
1553 Markéta z Valois, třetí dcera francouzské královny matky Kateřiny Medicejské, již provdali týden před Bartolomějskou nocí za hugenota Jindřicha, krále navarrského, čímž mělo být dáno najevo smíření katolíků s hugenoty, leč na katolické straně (katolická liga) tendence k tomu krvavému pogromu byly patrně nezastavitelné a ani král, ani jeho matka Kateřina nehnuli prstem. Manželství Markétino se nevyvíjelo šťastně, ježto Jindřich byl známý milovník krásných žen a ani ona si v sexu nijak neodříkala. Král se s ní nakonec rozvedl a smířili se a ona dokonce pečovala o jeho děti z manželství s Marií Medicejskou. Ta přezdívka Margot získaná od bratrů patrně hanlivá, neb bratři Francouzové říkají Margot děvkám. Pařížané její smrti velmi želeli.
1727 Thomas Gainsborough (+1788), britský malíř portrétista a krajinář. Bohatě se oženil s vévodskou dcerkou a obě dcerušky (Mařenka a Markétka) jež zplodili, patří k nejpůvabnějším podobiznám 18. století. Uchytil se jako portrétista vyšší společnosti a solidně vydělával. Jedním z jeho nejznámějších obrazů je Modrý chlapec
V šedesátých letech 18. století stoupl jeho zájem o světelné efekty, hra světla na látkách je ukázkou jeho mistrovství. Rád používal umělé světlo, maloval při svíčkách. V sedmdesátých letech často maloval krajiny, venkovské výjevy a různé přírodní úkazy. Venkovské scény, ve kterých do popředí stavěl velké figury, byly námětem jeho obrazů i v dalších letech. Spojení portrétu s krajinomalbou je pro jeho tvorbu charakteristické. Zkoušel i nové techniky. Byl jedním ze zakládajících členů Královské akademie. Také ovládal dobře hru na violu da gamba
Vedle Reynoldse patří mezi nejpřednější anglické malíře 18. století a nejvyhledávanější portrétisty anglické šlechty, Během života namaloval více než pět set obrazů, z toho asi dvě stě portrétů. Je též autorem rytin a akvatint. Po něm přijdou a na něho naváží Constable a Turner.
1798 František Palacký (+1876), český politik, historik, spisolatel a organizátor veřejného kulturního a vědeckého života v soudobé Praze. Právem považován za zakladatele moderního českého dějepisectví a obdržel za svou práci přezdívku Otec národa. Zajímavé je, že pocházel z luteránské rodiny augsburského vyznání s dlouhou tradicí.
Vždy se pozorně díval kolem sebe a získal také dobrý přehled o politice a politickém dění. Naučil se latinsky, německy, starořecky, francouzsky, italsky, rusky a staroslověnsky. Pokoušel se o poezii i divadlo a ve věku třiceti let se rozhodl věnovat především studiu českých dějin. Velmi záhy získal v odborných kruzích uznání a jeho přístup k pramenům byl podobně solidní a důsledný jako Dobrovského. Politicky stál na názorech legálních postupů smažil se mírnit napětí a ostny v roce 1848 a proslavil se svým přesvědčivým odmítnutím účastnit se frankfurtského parlamentu. Nakonec poslancem Ústavodárného shromáždění a autorem návrhu konstituce jednoznačně austroslavistické.
Nechápu, dodnes, jak mohl tak brilantní mozek opomenout, že v Rakousku jsou i jiné zájmy než slovanské a že ty německé a maďarské jsou nesmírně silné. Stejně pozoruhodné, leč příznačné je, jak po letech 1848-9 narůstala reakce a normalizace zcela stejně jako o sto dvacet let později a jak si i bystré hlavy jako Palacký nalhávaly, že leckteré vymoženosti půjde udržet. Přesto nadvakrát v českém zemském sněmu.
Leč Palacký vyšel z těch dob jako nezpochybnitelná morální autorita české národní společnosti. Dokonce i radikální demokraté mu byli již na počátku 60. let 19. století schopni přiznat titul „Otce národa“, který jako dějepisec český národ neúnavně vychovával. Respekt vůči Palackému projevily i mnohé obce, jež mu udělovaly čestné občanství. Projevy většinou nekritické úcty nakonec u Palackého jako už i mnohých jiných vedly k autoritativnosti a jisté nadutosti. Mladá politická generace však jej nekriticky uznávat odmítala, což zase nic nového pod sluncem.
Rozsáhlé Palackého historické dílo se stalo milníkem české historiografie. Můžeme a máme s ním polemizovat a mnozí to dělají, leč jeho zakladatelské dílo a solidnost jeho práce jsou nezpochybnitelné a titul „Otec národa“ pochopitelný. Zde přehled podstatného z jeho díla
Geschichte von Böhmen tři díly
Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě pět dílů
Idea státu rakouského
1969 Cate Blanchett, vlastním jménem Catherine Élise „Cate“ Blanchett, australská herečka, režisérka a držitelka dvou Oskarů, dvou cen BAFTA a tří Zlatých globů. První obrovský úspěch Královna Alžběta, druhý ve filmu Letec s Oskarem za vedlejší roli, v níž představovala jinou držitelku dokonce čtyř Oscarů, již jsme tu měli před pár dny. Další Oscar za Allenovy Jasmíniny slzy. Další výtečné snímky: Babel, Pán prstenů, Beze mě: Šest tváří Boba Dylana, Královna Alžběta, Zlatý věk. Je označována za jednu z nejvlivnějších osobností světa.
1984 Mark Zuckerberg, internetový podnikatel, spoluzakladatel, prezident a výkonný ředitel Facebooku s jednodolarovým ročním platem. K jinému číslu dospějeme od té jedničky, když uvedeme hodnotu osobního majetku, jež odhadována na 70,1 mld. USD. On je typickým příkladem takzvané garážové (v jeho případě pokojové firmy, jež vyrostla a sílila na dobrých nápadech v pravý čas na pravém místě. Od roku 2011 se pravidelně umisťuje na prvním místě v žebříčku nejvlivnějších Židů na světě, sestavovaném izraelským deníkem The Jerusalem Post. Čemu se divíte?
