Na jejich celoroční sezónu jediné mé předplatné už 11. rok, neb tento hudební zázrak dnes už světového jména Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 má přednost před kýmkoli jiným. Komorní koncerty se konají ve vršovickém Vzletu.
19. října zavítá soubor v rámci svých občasných výletů do novější hudební historie do pozdního klasicismu a na úsvit romantismu.
Začínáme Beethovenovou předehrou k Schillerovu dramatu Egmont, jež od prvních taktů voní monumentalitou a velkolepostí. A nezapře jistou hrdost na tuto slavnou oběť boje proti španělské nadvládě v Nizozemí (tehdy šlo o území dnešního Nizozemí a větší části Belgie). Nešťastný hrabě si takovou hudební oslavu zaslouží. Zároveň, a to Beethoven asi nezamýšlel, musí se člověk zamyslet nad přínosem nizozemského povstání k rozvoji evropské demokracie a nesmírnému vzestupu nizozemské ekonomiky 17. století postaveného na námořním obchodu a s tím spojeného vzestupu bohatství buržoazie, jehož jedním z projevů je bezprecedentní podpora výtvarného umění s vrcholy jménem Hals, Rembrandt, Vermeer, nebo Steen. Takhle já to mám s hudbou.
Dalším číslem prvé části koncertu je jediná Symfonie D dur Jana Václava Hugo Voříška (1791-1825), jak jsem již jednou poznamenal, Mozart umírá a Voříšek se narodí a dožije se stejného věku. Jeden z mnoha českých hudebních talentů prvního řádu, jež pochopitelně přitáhla Vídeň, kde bylo daleko více možností se prosadit a uživit. Ta skladba trochu předchází Schubertovi, s nímž se Voříšek velmi sblížil a ten od Voříška převzal titul pro skladby plné variací, a to Impromptu. Pokud jde o mě, cítím jistou příbuznost se Schubertovou Nedokončenou a Beethovenovýmu ranými symfoniemi.
Po přestávce přichází Eric Guo, mladý kanadský vítěz korejského původu Chopinovy mezinárodní soutěže v letošním roce 2023 a dalších soutěží na severoamerickém kontinentu. Bude nám hrát Chopinův Klavírní koncert e moll č. 1, op. 11. Chopin a klavír, to je šťastné spojení královského nástroje a génia, který je podle mého názoru skladatelem, který je nepřekonatelným králem klavírních autorů. Eric přidává jeden Chopinův Mazurek, po něm valčíček a ten třetí kousek už nepoznávám.
1. listopadu je na programu raně barokní veledílo neobyčejné variability a podmanivé krásy, jež jsem už jednou zažil s Collegiem Marianem. Je o Vespro della Beata Vergine, neboli Nešpory blahoslavené Panny, čili zkráceně Mariánské nešpory. Ku zpěvu sólovému v jednotlivých částech určeni členky a členové Collegia Vocale 1704. Toto veledílo obsahuje 24 částí a zanechává člověka v němém údivu, i když nám je již duchovní význam a dopad na posluchače cizí. Alespoň si můžeme číst text a přimět se k přemyšlování. Občas se uplatňují sólovými vstupy některé nástroje sólo i v kombinacích a dívky zpěvavé pějí z empory a zezadu, abychom to měli stereo.
19. prosince je koncert už tradičně ve znamení Vánoc, k jejichž poctě zazní v prvé půli Zelenkova Missa Corporis Domini ZWV 3, a to dílo, jehož část Gloria se nenalezla, proto dnes převzata z Missy Sancti Pauli Francesca Bartolomea Contiho v Zelenkově úpravě. Podobný postup kombinace děl býval v Zelenkově a Bachově době běžný. Takže vzhůru do rané Zelenkovy mše.
Po přestávce se hraje monumentální a hrdě znějící Bachovo Manificat na text z Evangelia sv. Lukáše, Táta hudby samotný si tuto svou skladbu velice oblíbil.
