Velké C na podzim 2021

Po naprostém výpadku v důsledku kovidových opatření na jaře 2021 přidávám k základní rudolfinské řadě na volná místa i dva koncerty takzvaně menší pořádané v novém sídle souboru.

     30. září ve Vzletu koncert El fuego, což je bez toho členu španělský vojenský povel dělostřelcům, aby se do toho dali. Možno slýchat u Teruelu 1938. Němci pak 21. února 1916 u Verdunu volali Feuer, Angličané 1704 u Blenheimu fire, stejně tak jako Američané u Yorktownu 1781, Francouzi veleli u Slavkova 1805 feu, Italové u Solferina 1859 fuoco, a  Rusové v kurském oblouku 1943 agoň a bratr Žižka Na Běhání 1421 se rozkecal slovy: palte, nikoho neživte. Já se před koncertem usadím na terase kavárny v přízemí, neb docela příjemno.

   V doprovodném souboru dnes mimo základní nástroje i cink, který si pozoruhodně rozumí s dulcianem, tím starším bratrancem fagotu. Zpívají po dvou sopranistkách, altech, tenorech a basech. Aneta dnes jen v publiku s rodiči. Zpívají se skladby , které se dají těžko jednoznačně zařadit, a proto se setkáme a útvary jménem ensaladas, a se zpěvy vícesborovými v duchu dobové polyfonie a s písněmi vesměs reflektujícími těžký život na moři, za války a vycházejícími z náboženské praxe. To prokládáno instrumentálními skladbami přehledně a příjemně přednášenými úsporným šestičlenným souborem. Dobově jde o období od renesance po baroko. Autory dne jsou španělští skladatelé 4x Flecha, 2x de Selma y Salaverde a Ortiz a na závěr impozantní devítkou oceněné Salve regina de Victorii. Všímám si zvuku a srozumitelnosti textu a soudím, že zde akustika k účinkujícín přívětivější. ¨

   11. října vložen koncert Mozartova labutí píseň, neb v prvé půli hrána předposlední Symfonie č. 40 g moll, K 550, a v té druhé slavné Requiem d moll K. 626. Ku zpěvu angažovány sopranistka Simona Šaturová, alt Henriette Göde, tenor Eric Stoklossa a basista Berndt Tobias. Po celý koncert mi Simona zakrývá Anetu, kterýžto jev je i jindy častý, naposled zlomyslně zakryta dvěma prvními houslisty SOČR půvabná dlouhovlasá harfistka Kateřinka Valášková. Holt někdy neovlivnitelná smůla.

   11. listopadu v rámci základní koncertní řady, a proto v Rudolfinu koncert upomínající na dokončovaný film o Myslivečkovi Il Boemo, kde hudební stránku obstarává Velké C a sopránové výstupy Simona Šaturová. Zuzka svůj abonentní lístek postoupila Evičce, jež na závěr ocení přátelskou atmosféru a červené šaty zpěvaččiny a vyjádří se, že pro ni byl Mysliveček méně srozumitelný než Mozart po přestávce. Orchestr dnes posílen na mozartovský třicetičlenný rozsah o mnoho zahraničních hostů. Můj Angličan Jim, který je Američan, tu na své nejoblíbenější pěvkyni není, jistě se k nám nemůže vydat kvůli kovidu, proto o letošní řadu a dvakrát o Simonu přišel.

   Hrají se předehra tehdy zvaná Sinfonia k opeře Demetrio a árie Nacqui agli affani in seno z téže opery a Předehra k opeře Ezio následovaná árií z téže opery Mi parea del porto in seno.

   Po přestávce pražská stopa po mlynářském synkovi Myslivečkovi sledovaná Mozartem v podobě Symfonie č. 38 v D, K 504, řečené Pražská. Následuje a koncert uzavírá nádherná pocta i dárek krásné paní Josefíně Duškové v podobě legendární árie Bella mia fiamma, addio, K 528. Jediným stínem na hudebně velmi výživném programu bylo, že se Simona nepřevlékla do jiných šatů na druhou polovinu koncertu. Ale to odpuštěno, neb byla krásná a výtečná jako vždy. Jak by ne, když se v rozhlasu kouzelně vyjádřila, že z hlediska operního klade mezi oba ve vzájemné úctě se chovající skladatele rovnátko, čímž si u mě vysloužila indiánské jméno Simona Rovnátko Šaturová.

    7. prosince je den pro bratry Němce stejně významný jako pro nás ten s koncertem „Rybovky“. Bachovo Vánoční oratorium nemůže u sousedů v čase předvánočním v žádném kostele a koncertní síni chybět. Dnes zpěvní party svěřeny s ohledem na správnost výslovnosti a deklamace již v minulosti vyzkoušeným německým pěvcům jako tenorista Eric Stoklossa, Benno Schachtner zpívající kontratenorem altovou roli, tenorista Tobias Hunger a s nimi v německém prostředí zkušený chorvatský basbarytonista Krešimir Stražanac. V čele této sestavy naše královna staré hudby Hanka Blažíková.

   Co psát o tomto mohutném chorálu vyvěrajícím z geniálního skladatelova mozku a toho, jak vánoce osobně vnímal. Oratorium nutno slyšet a prožít. Příjemným překvapením je že i nehudební Evička nezlobí a pěkně se snaží poslouchat, přestože Bachova veledíla vyžadují  ndprůměrné soustředění.

   Jako i u jiných oratorií i zde místa, kdy dán prostor nástrojům k ilustraci a obohacení o malé sólové výstupy. Já jsem si značil místa, kde jsem byl nejvíce okouzlen, což se událo zejména ve třetí kantátě v chorálu Dies hat er alles uns getan a v následujícím duetu sopránu a basu v Herr, dein Mitleid, dein Erbarmen za skvělé součinnosti hobojů a violoncella. Ve čtvrté kantátě vyzdviženo Flösst, mein Heiland, flösst dein Namen, kde Hanka pěje za spolupráce hoboje a zasloužila by za tu krásu obejmout. Dostává tedy zcela výjimečnou desítku.

   V páté kantátě v Ach wenn wird die Zeit erscheinen se mohou blýsknout housle. V šesté kantátě líbezné hobojíčky v tenorovém recitativu So geht! Genug, mein Schatz geht nicht von hier. Vše končí mocným chorálem a fanfárou trubek a zpěvem všech. To máme Vánoce.

   K svátkům směřujeme 12. prosince přes koncert Mirabile mysterium ve Vzletu. Tak se jmenuje skladba renesančního autora Jacobuse Galluse Handla, hraná jako druhá poněkud zasněná. Vše zahajuje Bachovo Lobet den Herrn, alle Heiden. Jako třetí se hraje a zpívá Zelenkovo Sub tuum praesidium, což mariánskou prosbou. Doslova mě nadchla následující Poulencova Quatre motets pour le temps de Noël, což pro mě vzpomínka na operu Dialogy karmelitek a vše uzavře Bachovo zhudebnění žalmu, které známe i od Dvořáka, aneb Zpívejte Hospodinu píseň novou.

   A došli jsme až k silvestrovskému koncertu 30. prosince, kde Evička postoupila své po Zuzce zděděné místo Nadě.Začátek formuláře

 Händelova Hudba ke královskému ohňostroji, HWV 351, je dnes hlavní bod programu. Zajímavé je, že Händel dílo napsal v roce 1749 pro gigantické, čistě dechové obsazení k provedení pod širým nebem v rámci oslav ukončení války o rakouské dědictví a uzavření míru v Cáchách. Později vyhotovil verzi pro smyčcový orchestr s dechovými nástroji. V této podobě se stalo dílo nesmrtelným a získalo si obdiv Händelových současníků i generací budoucích skladatelů. W. A. Mozart popsal Hudbu ke královskému ohňostroji jako „spektákl anglické hrdosti a radosti“.

   Zanamenávám vznosnou a slavnostní náladu. Poté tu náladu podtrhne i Koncert pro dva sbory, HWV 333, téhož autora. Následuje Caldarova Sinfonia C dur a nelehký rok uzavře dvojice Concerti grossi op. 3. no. 4 & 6 Francesca Barsantiho. Přínosem je nejvíce to, že nám vláda koncerty nevzala ani uzavřením koncertních síní, ani nevhodným omezením koncertů samotných.