Tři koncerty, z toho jeden tradiční slavnostní velikonoční a závěrečný k mé radosti ze staré anglické hudby.
20. února se dává velké italské oratorium Antonia Caldary (1670-1736) Maddalena ai piedi di Cristo. Jde o příběh napravení této nejslavnější ze všech hříšnic skrze lásku Kristovu. V oratoriu vystupují vedle obou hlavních postav Maddaleny (italská sopranistka Francesca Aspromonte) a Krista (tenorista Václav Čížek) ještě Mariina sestra Marta (italská sopranistka Silvia Frigato), Fariseo (portugalský basista Hugo Oliveira), Láska nebeská (italský kontratenorista Raffaele Pe) a Láska pozemská (italská altistka Sonia Prina).
Zpívané sekvence mají často charakter dialogů, ba až sporů, leč soulad hlasů a jejich dovedné střídání spolu s dokonalou italštinou většiny zpívajících nechává téměř operní dojem. V závěru v souladu s tím, co známe, obdrží Maddalena ono slavné rozhřešení, jež zní: „Peccatrice non piú, vattene in pace,“ čili „Hříšnicí už nejsi, jdi v pokoji.“ Koncert má ohromný náboj díky hudbě i zpěvu a hezké Francesce se zářivým hlasem a velmi zkušené Sonie s hlasem zvíci temného sicilského vína.
3.4. je tradiční velikonoční koncert, tentokrát s Händelovým Mesiášem. Hlasy obstarávají italská sopranistka Giulia Semenzato, německý kontratenorista Benno Schachtner, polský tenorista Krystian Adam a chorvatský basista Krešimir Stražanac. Já vím, že budu za blbce, ale musím v zájmu historické věrnosti přiznat, že jsem se U svaté Anežky zapomněl a vyrazil odtud až v 19:40, to jest deset minut po začátku. Mohl jsem tedy jít až na druhou půli, avšak i ta mi dala veliký zážitek včetně efektního závěru dvou vysokých mužských hlasů, sboru a konečně Giuliiny árie, již pěkně ozdobila.
Poslední dějství je anglické, jak již praveno, a každý ví, že to je můj šálek kávy. K vyvolání dobového zvuku shromážděna čtveřice zahraničních hráčů na gamby a ta skupina příhodně nazvána consortem. K radosti ducha i oka mého bude občas sólově zpívat i půvabná altistka Aneta Petrasová a také sopranistka Barbora Kabátková, jedna z českých princezen staré hudby.
Velký Henry Purcell vše zahajuje svými Hear My Prayer, Rejoice in the Lord Always a Sonata No 1. A nyní Byrdovy Consort songs, I Joy not in no earthly bliss a If women could be fair. Znovu Purcell ve Fantasii 31th of August 1680, kde se uplatní půvabný consort a Let mine eyes run down with tears s mou pochvalou za skvělé vedení hlasů a devítkou. Sami se přesvědčete: https://www.youtube.com/watch?v=rH1petjAlbY. Prvou půli uzavře John Blow zpěvem O give thanks unto the Lord se skvělou mezihrou houslí mezi slokami, to dostává osmičku.
Po přestávce znovu Blow a jeho pánský zpěv Cry aloud. Ozdobu večera představuje další Purcell a jeho Pavana and Chaconne in g, lahůdka pro trojí housle a kontinuo: https://www.youtube.com/watch?v=aG5R-H3v-pw. A teď už přijde střídání s Byrdem, nejprve Consort songs, When I was otherwise a La verginella. Poté Purcellova neobyčejně jemná a niterná Fantasia 11th of June 1680 zde, abyste viděli, jak hraje consort: https://www.youtube.com/watch?v=IoKvYgsBd88. A ještě Remember not, Lord, our offences. A zase Byrd a Consort songs, An earthly trees, Lullaby a dojemně půvabné From Virgin’s womb. Tady to je: https://www.youtube.com/watch?v=5yUiATnamMw.
Vše uzavře Purcellovo Blesed are that fear the Lord. Vynikající sousto pro milovníka staré hudby, najmě té anglické.
