Vánoční zpívání se Zuzanou Markovou

Už jsem měl jít na první termín v lednu, ale ten virus měl jiný názor. Koncert s výmluvným názvem se tedy koná 19. prosince 2021 na Novoměstské radnici.

   Systémově by tato esej měla patřit do podzimního souboru malých pořadatelů 2. Zde je pořadatelem Spolek přátel hudebních talentů, který musím sledovat, však víte, jak bývám nadšen právě mladými talenty, hlavně talentkami. Ale s ohledem na můj silný zážitek z předvedeného umění a potěchu nejen ducha, ale i oka, uděleno právo samostatné eseje.

   Zuzana si přivedla dva velmi mladé hosty, a to předně kontratenoristu Vojtěcha Pelku. U takhle mladých zpěváků, kteří se přepínají do kontratenorových poloh, jsem vždy opatrný, zda je to rozumné. Však se ukáže časem. Ale chlapec měl hlas pod kontrolou a nedopustil se žádných prohřešků. Zahajuje jako předskokan a na klavír ho doprovází korepetitor Ahmad Hedar.  Přednesou nám koncertní árii Misera, dove son,,, Ah! Non so io che parlo, KV 369, a do vždy přívětivého Mozarta se vnoří přesvědčivě. Za chvíli další Mozart, a to Zuzančina Venite, Inginocchiatevi z Figarovky. Zuzanku zastupuje sličná sopranistka Emma Balunová, u níž jsem si připomněl výrok markýze Sioraka: „Pánové, ona je zaoblená přesně tam, kde dívka zaoblená má být. Předskoky zakončí duet Ah! Perdona al primo affetto z pražské korunovační opery Leopolda II. La clemenza di Tito. Už si ani nepamatuji, oč přišla Servilia žádat centuria Annia.  

  Nyní je čas pro hlavní postavu večera a po trojím půvabně plynoucím Mozartovi, léčiteli namožených hlasivek, přichází svět belcanta započatý árií Julie (tedy Giulietty v italském podání) Eccomi in lieta vesta… Oh quante volte ti ciedo z Belliniho Monteků a Kapuletů. Táta vždycky říkával, že nejkrásnější belcantové melodie psal Bellini. Však vzpomeňte Normu. Kromě toho říkával: „Synku, bude to už jenom horší.“ Ale to nevzal v úvahu, že za zpěvu téhle krásné dlouhovlasé brunetky všechny strasti rázem pryč. Dáma si musí trochu oddechnout, což vyplní její doprovodný klavírista Lukáš Klánský Chopinovým Nokturnem Des dur, op. 27, č.2. To se hodí, je to dobové a já mám doma dvojdesku se všemi Nokturny s jedním z králů klavíru 20. století Arturem Rubinsteinem.

  Po Bellinim na řadě Donizetti a Adinina árie Della crudele Isotta z Nápoje lásky. Ona je taková obecní intelektuálka a předčítá venkovankám z Tristana a Isoldy a ty italské holky jen vzdychají. Malý oddych pro Zuzaniny hlasivky vyplněný Lukášovým citlivým přednesem dalšího Nokturna, tentokrát Es dur, op. 9, č. 2. Nyní základní program uzavře slavná árie Chudinky Aminy (pozor, nic společného s tou Pučálkovic) z opery Náměsíčná (La Sonnambula). Věřte, nevěřte, je moc těžké dokazovat, že trpíte touto poruchou, když se všichni rozhodli, že vám to neuvěří. Věda se dnes na náměsíčnost dívá dosti skepticky, konečně s náměsíčnými není takový problém jako s kovidem.

  Ta nálada, kterou účinkující způsobili, vyústí v neobvyklých pět přídavků Zuzanina Musettina árie z Bohémy, v triu Franckův Panis angelicus a Vojtěch začne Noël, v němž dívka pokračuje a všichni pak českou vánoční hymnu Narodil se Kristus Pán s tradiční pomocí auditoria. Naposledy ve třináctém pětkrát Magdalena Veliká na svém narozeninovém koncertu. A Leonard Cohen přidal navíc třičtvrtě hodiny.

  Se sousedem přemýšlíme, kdo u nás vykazuje takové hlasové i dramatické možnosti a nepřicházíme na to. Ze zahraničí nás repertoárově napadají Edita Gruberová a Dame Joan Sutherland, obě nás pozorující shůry. Až zase někdo bude říkat, jak jsme tu malí a naničhodní (jak říkají bratři Slováci) připomeňte mu tu kohortu našich hudebníků hrajících v zahraničí (v čele s Markétou Janouškovou, to si nemůžu odpustit) a účinkujících v operách po celém světě, k nimž právě Zuzana patří. Její osobní půvab a kouzlo je jaksi bonus navíc. Na konci jsem opět vytrvalý a počkám na chvíli, kdy můžu se Zuzanou mluvit a navrhnout, že jí svou esej o koncertu pošlu. Ochotně souhlasí a je nesmírně milá. A ta očka.