Vánoční dívka, ročník třetí

 K evangelíkům na Smíchov na vánoční nešpory zase s Honzou, zřejmě se tvoří tradice. Dorazím jako jeden z prvních a zastihnu Markétu trénující na kúru Bacha. Zasednu do lavice a počkám, až se děvče podívá.

    Tedy řeknu vám, že nikdo neumí s takovou radostí mávat. Voláme na sebe a tentokrát se sejdeme až po nešporách.

    Snad někomu udělám radost, když povím, že ten, kdo sestavoval program, byl citlivý a nápaditý. Zřejmě dle tištěného programu to byl Daniel Mikolášek. Aby měl radost a abych mu i zdejšímu kostelu takto vyjádřil svůj dík, pošlu mu to také přes Českobratrskou církev evangelickou.

   Vždy se nejprve čte z evangelií a poté z jakéhosi apokryfního textu zvaného Parabible, kde slyšíme vtipný příběh trochu šitý na současnost. Po každém čtení a tomto nápaditém odlehčení přichází hudební vložka v podobě Brittenových koled (5x) a Markétina tradičního Bacha a vždy podmanivého Purcella a Greensleeves s vánočním textem a Krčkovy těžby z folklóru v podobě Hry s jesličkami. Z Parabible jsme se dověděli, že se narodil budoucí prezident a že to bylo v Berouně a že se k jeslím dostavili zahraniční diplomaté a ministerstvo financí nařídilo podat daňové přiznání a dětem od Heroda hrozila smrt, proto Josef rozhodl, že z Berouna se uteče do Egypta. A po návratu z emigrace se rodina z opatrnosti usadila v Nošovicích. A také že Jan Křtitel byl výstřední aktivista. A Ježíš že je jiná liga a ukázal, jak vypadá Bůh. Vše zakončeno Tichou nocí. Abyste neřekli, tak tady ji máte v úchvatném podání Deanny Durbin: https://www.youtube.com/watch?v=kbDvCO_BwOU. Musím říci to své otřepané, že takové holky už nejsou a nikdy nebudou.

   Takže jak vidno celosvětový úspěch se dostaví, když napíšete mistrovskou písničku, což je případ těch Zelených rukávců a Tiché noci. A přiznám se, že jsem nešpory s Markétou pojal jako sváteční a vzal jsem s sebou placatku s vínem a při nešporách jsem přijímal z kalíšku. Mám to s Bohem podobně jako Roark Bradford v Černošském Pánabohu a pánech Izraelitech. Taková ta srdečná veselost v kostele a nenapodobitelná hudba. Když k nám Bůh hovoří, začne slovy: „Well, boys:..“

   Markéta přichází po nešporách dolů a praví, že se o ni pokouší jakási nádcha a má takový zarudlejší nosík a něco v očích. A na hlavě legrační culik, který skvěle váže k tomu vtipnému apokryfnímu čtení. Prý přišla hrát jen proto, že věděla, že přijdu. Slyše tuto řeč nafoukl jsem vole a vztyčil hřebínek.

     Povídám pohádku, že byla jednou jedna holčička a ta měla tatínka a ten hrál na housle a chtěl jako všichni tatínkové, aby i děti hrály. A když jedné dcerušce bylo šest let, dal jí do ruky housličky. A ta holčička se jmenovala Markétka a ještě ty housličky neuměla držet jako tahle a k tomu vytáhnu porcelánovou figurku holčičky sedící a držící housličky jako pes kost.

   Udělá lítostivý obličejík, že ji mám za porcelánovou figurku, ale nakonec uzná, že to tak nějak jako v té pohádce bylo a udělá mi ohromnou radost, když praví, že si to v pokojíku postaví na stolek a ta holčička s housličkama tam bude s ní. A ještě jí dám krabičku s pár kousky vánočního cukroví a pravím, že to je proto, aby neřekla, že jsme všechno sežrali a nic jí nedali. A na závěr najdu v kapse zvoneček oznamující, že přišel Ježíšek, a zvoním dodatečně. Musím to příště lépe nacvičit. Krásné svátky a cheek to cheek.

   A v metru pak mám takovou náladu na jedné straně nadšenou a na druhé trochu dojemnou, protože zrovna čtu tradičně v Týdeníku rozhlas před Vánoci otiskovaný slavný dopis redaktora Churche osmileté holčičce Virginii z roku 1897. Abyste věděli, o čem mluvím: http://forum24.cz/vanocni-poselstvi-redaktora-f-p-churche-existuje-santa-claus/. Tu pojednou cítím, že té Markétě musím napsat něco podobně povzbudivého a milého, protože mám pocit, že některé mé stížnosti si bere z nesprávné strany a je z nich smutná. Jak říká Evička: „Ty na tu holku nejsi dost vlídnej.“ Tak jí napíšu takový svůj Churchův dopis.

   A doma, považte, už mám tu desku, kterou jsem očekával loni a je nádherná přesně dle nadšené recenze (dosud nikdy tak jednoznačně nechváleno) měsíčníku Harmonie. Jde o Bachovy tři hobojové koncerty a dvě kantáty. Hoboj třímá a třtinu do strojku si přiřezává německá prvotřídní hvězda Xenia Löffler a kantáty zpívá Andulka Procházková, jak zásadně označuji rakouskou nesmírně milou sopranistku ražení Martiny Jankové Annu Prohasku. A komorní doprovod obstarává Velké C. Okopíruji si, abych to mohl poslouchat na vycházkách, a pošlu svému okruhu lidí, abysi si taky užil. Takové já mám Vánoce.