PKF na podzim 2023

Tentokrát jsem byl na komorních koncertech jen dvakrát. Nehodilo se, či s něčím křížilo. .....................................

   16. října v budově Matfyz hraje Trio BDF (což značí iniciály hráčky a dvou hráčů). Na cembalo hraje Olga Dlabačová, na hoboj Vladislav Borovka a na fagot Tomáš Františ. Trio dnes podporují s houslemi Jan Fišer a Milena Kolářová. Na violoncello bude hrát Jan Keller a na hoboj Barbora Trnčíková.

   Zahájíme Triovou sonátou F dur pro hoboj, fagot a violoncello Antona Zimmermanna, jehož osud zavál na rozličná místa (Slezsko, Hradec Králové, Bratislava). Plyne v poklidném  a elegantním duchu.

   Poté si dáme Zelenkovu Triovou Sonátu č. 3 B dur pro housle, hoboj, fagot a basso continuo, kde zaznamenávám zajímavý duel houslí a hoboje

   Po přestávce nejprve Reichenauerova Triová sonáta D dur pro dvoje housle a basso continuo následovaná Další Zelenkovou Triovou sonátou č. 5 F dur pro dva hoboje, fagot a basso continuo. Tady si hoboje přijdou na své. Aneta opět září úsměvem směrem k výtahu a kudinka Martina má něco s nohou a je indisponována, přesto se poctivě snaží dostát své úloze průvodkyně a držitelky úvodního slova. Zase výměna knih a hudby.

   27. listopadu tu hraje Sedláčkovo kvarteto, o němž zajisté ještě mnohé uslyšíme. Jako hosta přibrali primária Bennewitzova kvarteta a dnes violistu Jakuba Fišera (a bratra Jana F. z minulého koncertu).

   Zahájí něčím zřejmě nezaslouženě opomíjeným a to Smyčcovým kvartetem č. 3 „Fantasy“ Rafaela Kubelíka. Napadá mě příbuznost s Martinů a Bartókem. Na to naváží Smyčcovým kvintetem č. 6 A dur Václava Jindřicha Veita, jenž byl též pražským magistrátním úředníkem a krátkou dobu i kapelníkem v Cáchách. Po návratu do Prahy si vydobyl značné popularity. V kariéře byl i soudním úředníkem a dokonce i ředitelem krajského soudu v Litoměřicích a Chebu. Česky se začal učit až kolem roku 1850, ale jazyk zvládl dle svědectví výtečně. Jeho skladatelský záběr byl velmi široký a pestrý a první pomalá věta hraného kusu mě nadchla. A také občasné výstupy nástrojů. Kvintet zní beethovenovsko mendelssohnovsky.

Po přestávce se hraje už jen 40 minutový Smyčcový kvartet č. 2. Op. 31, Josefa Suka, jemuž nutno pečlivě naslouchat, neb přináší pozoruhodná překvapení.

   A Martina už má zřejmě od nožky pokoj a běhá jako srnka. A u obou koncertů průvodní slovo v programu pochází od usměvavé Anety.