Ten emotivní název plyne z toho, že jsme navštívili dva koncerty, na nichž účinkovaly hudebnice a hudebníci, kteří k mé prosté duši hovoří svým uměním a mnohé i neobyčejnou krásou a mocným osobním kouzlem.
Na tom prvním koncertu 7. září jsme u bývalého sv. Vavřince v Helichově ulici na Malé Straně navštívili kompletní provedení flétnového díla české skladatelské královny Sylvie Bodorové, která se nám také představí pár slovy a celé uvede flétnistka Jana Jarkovská. U vstupu si na památku koupím CD Snow and Stars, z něhož vybrán dnešní program, což zpravidla dělám až po koncertu, ale nyní očekávám výtečný a příjemný večer a chci mít hmatatelnou připomínku dneška s milým průvodním slovem a několika Janinými povedenými fotkami, kde jí to moc sluší.
Duo du Réve tvoří flétnistka Jana Jarkovská, půvabná mladá dáma s flétnou neodolatelná a klavírista Bohumír Stehlík, který často doprovází Markétu Janouškovou, již drze nazývám tou naší holkou houslovou, neb je nás celá řada oddaných fanoušků. Kromě toho druhá skladba napsána pro dechové kvinteto v sestavě Jana Jarkovská flétna, Kamila Moťková hoboj, Jana Černohouzová klarinet, Denisa Beňovská fagot a Barbora Šimůnková lesní roh. Za nimi ještě muziku tvrdí klavír a Bohumír ještě přispívá bicími.,
Markéta ve čtvrté skladbě spolu s Janinou flétnou a violoncellem Judity Škodové, již si pamatuji z Korunní 60, kde hrála před pár lety s Vinohradským symfonickým orchestrem Elgarův koncert, přispívá k náladě nejen umnou hrou, ale především svými obličejíky plnými emocí.
Dramaturgie CD a dnešního koncertu spojuje skladby, které vznikly v rozmezí čtyřiceti let, zachycují tak skladatelský vývoj autorky a proměny jejího přístupu k ústřední dvojici nástrojů. Sylvii Bodorovou tak můžeme poznat jako autorku, jíž je vlastní autentický skladatelský projev bez pevných žánrových hranic, díky němuž její tvorba přesahuje některými výrazovými prostředky až k hudbě filmové či populární, ale na druhé straně zahrnuje i díla téměř experimentální.
Hrál se omezený seznam z desky bez jedné věty čtvrté skladby a tří dalších.
Léthé pro flétnu sólo z první desky a dále už jen skladby ze Snow and Stars.
Danza del diavolo pro flétnu, hoboj, klarinet, fagot, lesní roh, klavír a bicí nástroje
Panamody pro flétnu a klavír
Hélios, verze pro flétnu, housle, violoncello a klavír
Transflautato pro flétnu a klavír s větami II. Transdanzato a III. Transmutato
Po koncertu čekám na Markétu u baru a konečně se mi podaří jí předat vánoční dárek, po několika dnech mi ohromnou radost udělá zpráva, že je knihou o architektuře nadšena a ráno si v ní čte u obvyklé kávy. Dělám to stejně a cítím se tak jí být nablízku.
V rámci festivalu České doteky hudby byl sestaven Festivalový orchestr, jehož řízením pověřen houslista Pavel Fischer a ten si patrně vybral hráčskou sestavu. Tu musím uvést v úplnosti a zároveň složit uměleckému vedoucímu poklonu pomocí svého klobouku s pštrosími pery, jimiž při smeknutí zametám slepičince. Ta sestava je zajímavá, neb zahrnuje osobnosti ze všech pražských orchestrů a u dam kromě nesporné hudební zdatnosti soustředěna taková spousta krásy, že se něco podobného nevidí.
Koncert přeložený ze 2. ledna se koná 14. září U Nejsvětějšího Salvátora budou hrát sóla Pavel Fischer, Markéta Vokáčová z ČF, Monika Růžková a Markéta Janoušková. Všechny se mimo svá sóla zařadí mezi první housle, kde ještě Veronika Kozlovská, na druhé housle posazeny Adéla Štajnochrová, Anna Veverková, Petra Brabcová a Radka Preislerová, s violami dle programu Radim Sedmidubský, Eva Krestová, Barbora Hilpo Weisová, ale ty první dva tu nevidím, nýbrž jiného muže, na violoncella hrají Bledar Zajmi (koncertní mistr orchestru ND), Alžběta Vlčková a Petra Malíšovská a kontrabasem tvrdí muziku jen jeden z uváděné dvojice Jiří Hudec a Jan Buble. Markétu jako u evangelíků na Smíchově potkávám před unisex toaletami, což šťavnatě komentuji. Ona mě prosí. abych jí udělal nějaké fotky, protože festival tu fotografa nemá, takže drze při koncertě fotím, a kdyby měl někdo řeči, vymluvím se na pověření od krásné sólistky.
Na programu je Miroslavem Matějkou uspořádaná sestava Čtvera ročních dob Ástora Piazzoly (Las Cuatro Estaciones Portenas) a Antonia Vivaldiho na základě konceptu slavného lotyšského houslisty Gidona Kremera (1947).
Znamená to, že se začíná Vivaldiho Koncertem č. 1 E dur op. 8 „Jaro“ (La primavera), RV 269, poté tři sta let přeskočíme a porovnáme, jak se s jarem vyrovnali v Buenos Aires Primavera Portena, což zahraje Pavel. Poté zpět do baroka v létě a Koncert č. 2 g moll, op. 8, „Léto“(L´estate), RV 315, k mé veliké radosti zahraje Markéta Vokáčová, jež mě loni v létě (nejen tehdy) nadchla, jak hrála Saint-Saënsovu Introdukci a Rondo capriccioso, až jsem na ten koncert kvůli ní šel dvakrát. Chudinka měla zlomeninu z nohejbalu a pohybovala se o holích a housličky za ní nosili. Opět nadšení celého kostela a musím poznamenat, že snad i z nádherných Markétiných šatů. Pavel opět přichází a hraje Verano Porteno. Na něj naváže Monika Růžková s Koncertem č. 3 F dur op. 8 „Podzim“ (L´autumno), RV 293. Podzim mají v Buenos Aires, když je u nás primavera a vypadá tak, jak v Otono Porteno napsal Piazzola.
Přichází zlatý hřeb večera a Markéta Janoušková v neméně nádherných jednobarevných a elegantních tyrkysových šatech a vypadá jako zimní královna těmi odlišnými šaty. Však nám svým nenapodobitelným a osobitým způsobem zahraje Koncert č. 4 f moll „Zima“ (L´inverno), RV 297. Sklidí největší ovace a já řvu Bravo a někdo vzadu také. Pavel uzavře koncert Piazzolovou zimou Invierno Porteno. Mně se to střídání baroka s 20. stoletím na stejné téma moc líbí a považuji to za skvělý koncept. Podobně hrál před asi sedmi lety Daniel Hope celou první polovinu koncertu Vivaldiho a po tu druhou Rekompozici téhož od Maxe Richtera.
Po celý koncert očky létám po orchestru a užívám si hry a gest známých tváří, Bledar s violoncellem má u Piazzoly řadu menších sól. Andulka Veverková si vzala pro odlišení od těch královen módy černé kalhoty a s Markétou J. po sobě očky házejí, což má Andulka ve zvyku i v SOČRu. Tady spolu s Adélou jsou na jakémsi stupínku, a ačkoli druhé houslistky mírně výškou dominují, obě dámy urostlé. Jen mi trochu vadí zadní postavení zasloužilé matky a krásky Petry Brabcové, již vidět s ČF málo, neb holčička a dvojčátka dají zabrat. Ale 30.11. má hrát v rámci komorní řady FOK se svým Orbis triem.
Markéta za námi vyběhne, když už odcházíme, a děláme si fotky. Bohužel zítra zase jede do Berlína a do hospůdky nejde. My s Hankou ano, ale zarazí nás, že zmizel Honza a nic neřekl. Já jsem ze vší té hudební a ženské krásy povznesen a země se nedotýkám. Ještě dlouho budu vzpomínat.
