Na tento orchestr, který obohacuje rozhlasový archiv obdivuhodnou šíří živých nahrávek a oplývá půvabnými houslistkami a novým, mladým a sympatickým šéfdirigentem chodím rád a na podzim 2023 jdu čtyřikrát.
2. října mám možnost opět slyšet po ČF v provedení Mráčkově a desce norské šikulky Vilde Frang Korngoldův Koncert pro housle a orchestr D dur. Dnes přizvali španělskou houslistku Maríu Dueňas, jež si ve svých 22 letech již získala pozornost vítězstvím ve vysoce ceněné Menuhinově soutěži a mou pozornost má svou mladistvou a mírně španělsky temnou krásou, takže je mi s ní v první řadě dobře a její hra se mi také moc líbí.
Druhou polovinu koncertu zabírá 55 minutová Mahlerova Symfonie č. 1 D dur, jež je opulentním předvedením, čeho všeho se ještě od skladatele nadějeme. Mně Mahler velmi vyhovuje překvapivými detaily a náznaky. S Mahlerem jsme v přírodě, vídeňské kavárně, na tanečku i na pohřbu. S ním jsme plně ponořeni do království hudby.
6. listopadu je jako první díl hostiny hrána ve světové premiéře skladba se svízelným názvem Poltron V. que tu es. Pragmatické postřehy z erotického života. Jde o dílo Šimona Vosečka (1978) na objednávku SOČR, což je skladba pro mezzosoprán, baryton a orchestr na texty ze sbírky Le Parnasse des poétes satyriques z roku 1622. Texty jsou opravdu výživné a vtipně lechtivé. Mezzzosoprán zpívá Jana Kurucová, jež zaskočila za původně obsazenou nejkrásnější světovou mezzosopranistku Štěpánku Pučálkovou a baryton zpívá Daniel Luis de Vicente.
Po přestávce si dáme Symfonii č. 4 Es dur Antona Brucknera, jež zove „Romantická“ a je dílem, jímž si vydobyl uznání i popularitu, přestože zase dělal dodatečné změny. Po předcházejícím Mahlerovi jsme opět v hudebně bohatém světě a v jisté velkoleposti.
11. prosince je koncert pod řízením izraelského dirigenta Omera Meira Wellbera zahájen pozoruhodnou poctou nejpočetnější americké stíhačce a současně nejmohutnější a zlými jazyky nazývané nejošklivější. Leč oplývající vysokou spolehlivostí a výdrží. I svou statistikou je stíhačkou nejúspěšnější překonávající i legendární Spitfiry a Mustangy. Martinů se jí poklonil energickou a intenzivní skladbou Thunderbolt P 47.
Po této energické smršti zklidnění Glassovým Dvojkoncertem pro housle violoncello a orchestr, k němuž s houslemi nastupuje lotyšský houslový mistr nad mistry Gidon Kremer se svou violoncellovou kolegyní Giedré Dirvanauskaité. Koncert svou specifickou barvou upomíná na jiné Glassovy skladby. Na houslích je znát Gidonova hojná orientace na hudbu 20. století. Malý houslový přídavek je zřejmě z Gidonovy ruky.
Po přestávce se hraje Beethovenova Symfonie č. 7 A dur se známou smuteční větou Allegretto. Sylvie má pocit, že dirigent zvolil příliš velké tempo a je rozladěná. Já nikoliv.
O týden později mám na programu koncert za účasti vynikající německé sourozenecké dvojice houslisty Christiana a violoncellistky Tanji Tetzlaffových. S taktovkou Finka na Islandu působící Eva Ollikainen. Na první viole překvapivě Petr Holman ze Zemlinského kvarteta. Hosté si s chutí a nasazením zahrají v Brahmsově Dvojkoncertu pro housle, violoncello a orchestr.
Po přestávce si dám po delší době asi deseti let Berliozovu Fantastickou symfonii, skladbu předznamenávající komplexitu Wagnerovu a bohatost nápadů a instrumentaci Mahlerovu. Tetzlaffovi přidávají Kodályho divokou a zřejmě cikánskou maličkost.
