Moc toho není, ale i tak mnohé krásné koncerty a možná jistý závan nového větru po změně šéfdirigenta.
Ještě v kalendářním létě 8. září jdu zvědavě na koncert do Anežského kláštera, kde mě láká především vystoupení koncertního mistra FOK a člena Eben tria a i jinde žádaného komorního hráče Romana Patočky a hostování Václava Lukse za dirigentským pultem.
Program jde od Bachových nejstarších synů Carla Philippa Emanuela a Wilhelma Friedemanna a začíná Symfonií D dur toho prvého, již označuji jako hezkou a uhlazenou. Od druhého synka nám dávají Adagio a fugu d moll. Pozoruhodné, jak mě napadne, jak by ta fuga seděla jazzovému triu (bicí, kontrabas a saxofon).
Nyní tedy nastává čas houslistův, neb se bude hrát Myslivečkův Koncert pro housle a orchestr č. 4 B dur. Ten svou atmosférou velmi vhodně navazuje na prvého z Bachů a ve své třetí větě z houslisty vymačkává paganiniovskou virtuozitu. Jsme nadšeni, Romana poslouchat je radost.
Celý koncert uzavírá nejmladší z dnešních autorů, a to Leopold Koželuh, jenž se ve Vídni šikovně otáčel, založil úspěšné nakladatelství hudební literatury a obdržel titul dvorního skladatele rok po Mozartově smrti. Hraje se jeho symfonie č. 5 g moll, s níž se znovu setkáme na jaře 2023. Jde o skladbu pěkně melodicky vystavěnou podobně jako Mozartova předposlední čtyřicátá, jež je také v g moll.
Václava Lukse vidím více z profilu, než tomu bývá v Rudolfinu, a mohu si vychutnat jeho velmi emotivní a výrazné vystupování. Napsal jsem si, že je jako z divokých vajec. Mé známé sličné houslistky tu dnes nejsou.
Další setkání se SOČR je 15. prosince opět v Anežském klášteře. Dnes si zahrají harfy Lydie Härtelové a Martina Sadílka. Nejelegantnější koncertní mistr na světě Kobrle je autorem nastudování a sbor i sólistky představuje dětský pěvecký sbor Českého rozhlasu, který řídí Věra Hrdinková.
Zahajujeme Concertinem ve starém slohu pro dvě harfy a smyčcový orchestr Macieje Maleckého. Skladba má strhující spád a harfičky si opravdu zahrají. Pak ještě harfa duši pohladí při závěrečných zpěvech. Druhým číslem je Serenáda pro smyčce e moll, op. 20 Edwarda Elgara, která je milá a příjemná a nádherná v Larghettu a dojde v Allegrettu až k slavnostnímu rázu.
Koncert uzavře Brittenův soubor Ceremony of Carols (překládá se jako chvála koled), jejž skladatel vytěžil z textů pocházejících ze středověku a psaných v tehdejší podobě angličtiny. Základ melodií obstará sbor a doprovází harfa a občas vystoupí sólistky a sólisté. Má to nádherou atmosféru, jež mi velmi konvenuje, však víte, jak mám rád starou anglickou hudbu. A mé milé houslistky tu zase nejsou, snad se s nimi uvidím na jaře.
