SOČR na jaře 2022
Hned 3. ledna pro mě vlastně novoroční koncert s názvem pramenícím z tematického a nástrojového zaměření Harfa Emmanuela Creysona.
Zahajuje se krátkým Ščedrinovým Koncertem pro orchestr č. 1 „Zlobivé častušky“ (o 12 let později napíše Bartók v USA svůj přelomový koncert). Poznamenávám si, že jde o výrazně rytmickou hudbu čerpající z ruských častušek s drtivým závěrem. Harfa přichází ke slovu v Gliérově Koncertu pro harfu a orchestr Es dur, op. 74, kde si poznamenávám, že jde o krásnou hudbu a soustředěný výkon Creysonův. Zajímavá je osobní historie skladatele, ruského Němce, učil se u Ševčíka a Hřímalého, kteří v té době působili v Rusku, a sám byl učitelem Prokofjevovým a Chačaturjanovým a také stál za války v čele skladatelského svazu.
Po přestávce mě moc příjemně překvapí symfonie č. 3 h moll, op. 50, „Mír zvítězí nad válkou Borise Ljatošinského (1895-1968. Zaujala mě jistá monumentalita a žestě až wagnerovsky úderné. Zajímavý program prakticky ruský a řekl bych, že i poměrně neznámý. Konečně dirigentem je světem protřelý Rus Kirill Karabits. Dokonce i přídavek.
Možná nejzajímavější program skýtá 10. února v sále Doxu koncert Jazz Poetry, kde uslyšíme dvě světové premiéry.
V prvé půli programu se hraje skladba Martina Brunnera Svou chvíli, což je cyklus zhudebněných básní Věry Koubové pro zpěv, orchestr a dva improvizující sólisty, což jsou na klavír skladatel a na piano Fender Rhodes Vít Křišťan. Zpívá osvědčená jazzová hvězda Markéta Foukalová a já konstatuji, že ozvučení je slabé a srozumitelnost slov mizerná. Dále konstatuji překvapivě trochu rockový sound orchestru a zářivou žesťovou sekci.
O přestávce mnozí hráči korzují po foyerech, takže natrefím na Pavlu Mazancovou, jež je s těmi svými dlouhými vlnitými vlasy vyloženě krásná a povídáme si, dokud to jde. Mám z té dívky skvělý pocit a náladu povznesenou. Andulka má dnes patrně volno.
Po přestávce se hraje dílo české královny jazzové trubky a hudebně všestranné dámy (a krásné) Štěpánky Balcarové Life and Happiness of Julian Tuwim, v nové úpravě pro jazzové septeto a orchestr.
Zpívat bude polská zpěvačka Malgorzata Hutek a na nástroje hrát Štěpánka na svou trubku, Miroslav Bárta na saxofony a klarinety, Robert Fischmann hraje na flétny, Nikola Kolodziejczyk na klavír, Jaromír Honzák na kontrabas a Gregorz Maslowski na bicí. Vše řídí brněnská hvězda Marko Ivanovič, jehož nastudování a řízení brněnských oper na Smetanově Litomyšli jsem vždy obdivoval. Zde už zvuk zesílen a má potřebné kvality. Skladba plna emocí i něhy a výkon zpěvaččin ozdobou.
I díky Pavle toto byl můj koncert roku se SOČR.
21. února se hraje program, v němž dominuje venezuelská klavírní hvězda Gabriela Montero (a děvče všestranné a zřejmě velmi schopné, neb i skládá a angažuje se v oblasti lidských práv, což je v její rodné zemi zvláště žádoucí). A obě mé milé houslistky nechybí, na Pavlu vidím dírou a Andulka bohužel zády.
Zahajujeme slavnou Prokofjevovou Symfonií č. 1 D dur „Klasickou“, op. 25, která ověšena přívlastky čistá, průzračná, prostá, hravá, nebo též vytříbená, svižná a vtipná. A máme tu neoklasicismus.
Já oceňuji, jakou náladu ta symfonie nastolí k dalšímu bodu programu, k němuž přichází Gabriela, neb bude hrát Mozartův Koncert pro klavír a orchestr č. 14 Es dur, K 449. To je vznosná tónina Beethovenova Pátého klavírního koncertu, zvaného Císařský. Od počátku lehkost a průzračnost, leč sedím vlevo za zády a na ruce a mimiku nevidět. Koncert jde důsledně k závěru ve skvělé náladě. A ještě si Gabriela neoddychne a neobvykle i ve druhé půli nastoupí k dalšímu koncertu.
Tím je Šostakovičův Koncert pro klavír a orchestr č. 1 c moll se sólovou trubkou, již hraje Jiří Houdek a já dodávám, že její part velmi úsporný. Koncert jásavě začíná a ve druhé a třetí větě vyloženě zkrásní a nakonec přejde do pestrostí a hlubokého přemýšlení.
Symfonie č. 4 C dur, op. 47, Sergeje Prokofjeva vychází z hudebního materiálu baletu Marnotratný syn a je zvukově pozoruhodná a nápaditá jako bývá Martinů.
Jarní program uzavírá 13. června koncert, kde konečně uvidím současnou houslovou hvězdu Leilu Josefowicz. Koncert je programem pojat jako reprezentativní zakončení jarní sezóny a vysílá jej Vltava.
Zahájíme Sukovou Pragou, na niž naváže Concerto funebre pro housle a smyčcový orchestr Karla Amadea Hartmanna, kde zazáří Leila. Skladatel jí reagoval na obsazení Čech a Moravy v roce 1939 a použil i husitský chorál a reagoval i na ruskou revoluci 1905. Leč pocit, který mívám třeba z Hilary Hahn, či Julie Fischer, nemluvě už o obou Markétách se nedostavuje. Ale skladba si zaslouží častější uvádění.
Po přestávce se hraje už jen Straussova Alpská symfonie, skladba jednovětá, která plyne jako procházka po horské krajině a má typickou Richardovu barvitost a bohatost. Ale musím se přiznat, že nemaje Alpy prochozeny, nenacházím zde oněch 22 zastavení o časovém zařazení nemluvě. Pro mě to je jen výtečná a bohatá skladba, již radost poslouchat a zejména živě.
Můj oblíbený orchestr s dvěma houslistkami jako z růže květ opět nezklamal. Náročné skladby se zhostil jako nedávno obstál i v české symfonii první třídy Sukově Asraelovi.
Richard Mandelík
Jasnější než tisíc sluncí aneb Oppenheimer
S velkou zvědavostí jsem včera šel do Světozoru na film už dopředu označovaný za letošní trhák. Ta má zvědavost nikdy neplyne z reklamy, kterou každý producent ve vlastním zájmu rozjíždí. Na mě reklama zabírá spíše negativně.
Richard Mandelík
Atrium na jaře 2023
Rozhodl jsem se jen pro tři koncerty, z čehož ten druhý je dveřmi k otevření nové řady Atrium má vážný zájem, což je zhmotnění nápadu zrodivšího se v hlavě violoncellisty Tomáše Jamníka, který o tom konceptu promluví.
Richard Mandelík
Výjimečný koncert staré hudby z programu FOK podzim 2023
Tento koncert 1. října u Šimona a Judy v režii brněnského Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka mě natolik oslovil, že dostává samostatnou esej.
Richard Mandelík
Na operu v sezóně 2022-23
Můj zájem poněkud upadl, kdeže jsou doby, kdy jsem na ni šel osmkrát za sezónu a ještě do divadla. Nyní jsme po americké kovidové téměř dvouleté uzávěře.
Richard Mandelík
Čtyřikrát s Patrícií Janečkovou
Smutno je mi z odchodu té talentované a krásné dívky. Před ní tak mladí a také talentovaní odešli Vítězslava Kaprálová (1915-1940) a Giovanni Battista Pergolesi (1710-1736). Vzpomeňte se mnou a přehrávejte si videa s ní..
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
- Počet článků 740
- Celková karma 5,04
- Průměrná čtenost 235x