Čtyřikrát s Patrícií Janečkovou

   Smutno je mi z odchodu té talentované a krásné dívky. Před ní tak mladí a také talentovaní odešli Vítězslava Kaprálová (1915-1940) a Giovanni Battista Pergolesi (1710-1736). Vzpomeňte se mnou a přehrávejte si videa s ní..

     Ve středu 17. července 2019 v divadle ABC hudebně taneční představení na motivy Bachovy Kantáty o kávě a jiné jeho hudby vybrané z orchestrálních suit. Já se připravuji pivem v knižní kavárně v pasáži Lucerny. Tančí polský Cracovia danza ballet a hraje Collegium Marianum za podpory několika polských a německých hostů. A v roli dívky Lízinky, jež si vyvzdoruje ve svatební smlouvě pití kávy, kdykoli bude chtít, v Ostravě žijící Slovenka Patrícia Janečková (1998), jež jak vypadá, tak zpívá. Jejím partnerem basista Jaromír Nosek, jenž poněkud zůstal v pozadí. Honza s Kateřinkou z Atria jsou zde a nadšeni a na schodech potkám též ředitelku Josefínku, která mi dá čokoládový bonbón, a s radostí zaznamenám Petru, jež říká, že neví, co fotit dřív.

   Oči jen přecházejí z kostýmů představujících kávový servis a z odění Turka, jenž je jakýmsi symbolickým nositelem nápoje. Dnes je text kantáty zredukován na tři scény na rozdíl od úplného provedení v únoru u Lobkowiczů s Lore Binon. Avšak dnes je večer převážně taneční a pantomimický. Je nabitý dějem a vtipem a máme tu zpívající líbezné zlatíčko. Při odchodu mávám na tu španělskou dvojici, již tak často potkávám na staré hudbě a zase dostávám od kudrnaté paní nádherný úsměv. Bohužel na dalších koncertech je už nevidím. Jdeme pak na dvoreček vedle Šuterů na pivo majíce povznesenou náladu.

  Bienále Opera Praha

   Poprvé na tomto bienále v roce 2020 a hned čtyřikrát. Pokaždé z jiného důvodu a pokaždé spokojen. Dvakrát a půlkrát jdu na krásné dámy, jednou jdu z nostalgie a jednou na jednu z mých oper nejoblíbenějších. První zastavení jest 6. ledna 2020 Cosi fan tutte a dává ji Moravské divadlo Olomouc ve Stavovském divadle. Opera z nejpůvabnějších, pokud pomineme za vlasy přitažený komický příběh. Ale v opeře si nutno zvyknout i na horší. Opera z vrcholného období Mozartova, již sice psal s nechutí, avšak přesto vzniklo dílo nesmrtelné a hudebně nesmírně pozitivní a možno říci i zářivé.

   Hlavní postavy jsou ony dvě dámy, jejichž věrnost testována a září především ony. K nim se druží postavička tak typická i pro jiná díla. Služebná, či komorná, inteligentní, vychytralá, vtipná a s přehledem o životě. Taková je i Zuzanka z Figarovky. Zajímavé je, že právě Despina disponuje mnoha cennými znalostmi o mužích a světě kolem, až se naskýtá otázka, zda může vůbec být tak mladá, jak většinou bývá obsazována, hrána a zpívána. Mně to sice velmi vyhovuje, ale pravdě to příliš podobno není. To je, jak již mnohokrát praveno, v opeře normální.

   Dominantním důvodem mé návštěvy je, že darebáckou a neodolatelně půvabnou postavu služebné Despiny zpívá Patrícia Janečková. Projde představením jako rozvitý kvítek svou krásou i hlasem, ať zpívá Despinu, či v kalhotkových rolích notáře a lékaře, kde místy až stylizovaně krákorá fistulí, aby to genderově vyniklo. Roli hraje přesvědčivě a nadchlo mě její ohrnování nosu nad nohama obou paní, o něž ráno pečuje. A vůbec je správně neuctivá a dělá senzační čumáky, řekla by maminka.

   Scéna je nápaditě soustředěna na kruh, který dle situace slouží jako obrovská postel, stůl, přijímací salón a bazén. Dorabella i Fiordiligi byly, řekl bych výborné, leč pánově mě nenadchli. Don Alfonso naopak ano, neb byl za sebevědomého mistra intrik.

   Už se těším na třetí jarní koncert Barokních podvečerů, kde má Patrícia už podruhé zpívat s Collegiem Marianem.

  Ten koncert kvůli karanténě přeložen na 16. září, kdy je krátké období uvolnění.

   Den po skvělém sólohouslovém koncertu Markéty Janouškové oblečené jako římská patricijská dcerka na zámku Kozel (od té doby říkám Markéta na Kozlu) se náhradně ve Strahovském klášteře koná mnou velmi očekávaný třetí jarní koncert. Důvody té mé očekávanosti je za prvé účast nehudební Evičky a dívky Anety studentky. Obě však zapomenou a koncert vzdají. Nutno poznamenat, že to každou přijde na 675 kaček. Avšak je tu s námi milá paní Sylvie. Důvod druhý je opět účast sopránového zlatíčka Patrície Janečkové. Kromě toho se letos slaví 20. výročí Barokních podvečerů.

   Koncert zove Mezi Prahou a Padovou, neb houslový mág 18. století Giuseppe Tartini v Padově v roce Beethovenova narození zemřel. Prahu zastupují Tůma, Černohorský, Brentner a Zelenka a konečně i Vivaldi ve službách hraběte Morzina. Tůmova Partita d moll koncert otevírá a je vstřícná a hladivá, až připomíná současníka C. Ph. E. Bacha. Nato Patrícia předvede v Černohorského Královně nebes skvělé koloratury. Před dalším Patriciiným vystoupením užijeme podmanivé flétny a houslí v Tartiniho Triové sonátě G dur. Přichází Patrícia a spolu s kooperující flétnou dají Vivaldiho Gloria, což dá flétně prostor blýsknout se ještě ve skladatelově Koncertu d moll Il Gran Mogol.

    Po přestávce, již v teplém večeru propovídáme na dvoře Koncert d moll J. J. I. Brentnera, pražské hudební hvězdy počátku 18. století obsahuje překrásné Largo. Ze mše Lottiho zpracované Zelenkou Patrícia zazpívá znělé a výrazné Domine Deus, Následuje Plattiho Triová sonáta A dur, kde si skvěle zahrají housle, violoncello cembalo i violon. Zlatým hřebem večera je Patrícia v závěrečné árii En, duplo sole Czechia ze Zelenkovy korunovační Sub olea paci et palma virtutis, kde k svému zářivému hlasu přidá obličejíky na způsob Despiny, v kteréžto roli mě nadchla v únoru v Cosi fan tutte. Přidává se Vivaldi. Naše sestava koncertem a zejména Patrícií nadšena. Jen tak dál a častěji. Patrícia je jiná než Hana Blažíková, po jejíž bok se může směle postavit.

   Přejme si jen, ať vystupuje s Collegiem Marianem co nejčastěji a ať ji vidíme hostovat i na scéně Národního divadla. A chtělo by to nějakou desku s atraktivním a náročným písňovým programem.

   3. července 2021 Na Smetanově Litomyšli pardubické Barocco sempre giovane v kostele u piaristů hrá koncert sestavený z italských barokních pecek a atmosféra jako kdybych byl zámecký pán a uspořádal odpolední koncert. Vybrány koncerty s letní pohodou nástrojově často zajímavé a také složením programu, kde každý skladatel se poněkud liší a pestrost je znakem tohoto koncertu, který spěje svižně k závěru.

   Hrály se Koncerty pro smyčce a kontinuo, popřípadě i s houslemi a hobojem sólo, či concerto grosso, skladatelů Vivaldiho, Marcella, Manfrediniho, Locatelliho a Brescianella a zpívá se Gloria z Vivaldiho Laudate Pueri Dominum RV 601 a na závěr i celé RV 600. A umělecká vedoucí šikovná a hezká houslistka Iva Kramperová se svou nakrátko ostříhanou a velmi úhlednou hlavičkou se blýskne sóly ve dvou skladbách. O hoboj se stará evropská hobojová hvězda Vilém Veverka v jedné sólové skladbě a k doprovodu zpěvu, k němuž angažována krása nesmírná a hlásek nebeský Patrície Janečkové. Nemohu opomenout šaty černostříbrné a postavu oku velmi lahodící. Přídavek je Ave Maria Bach/Gounod a Patrícia doprovázená Vilémovým hobojem zpívá jako o život a oba udělají božskou závěrečnou atmosféru a diváci tleskají vstoje.

   Zajímavé je, že zvuk barokní kytary je amplifikován a ozývá se možná podle mého ucha příliš hlasitě, neb reproduktor umístěn směrem ke mně. Osobně bych dal nejvyšší známku Marcellovu koncertu a virtuóznímu dialogu Houslí a hoboje v koncertu Brescianellově, přičemž vystoupení krásné Patrície nemělo chybu.