Jasnější než tisíc sluncí aneb Oppenheimer

   S velkou zvědavostí jsem včera šel do Světozoru na film už dopředu označovaný za letošní trhák. Ta má zvědavost nikdy neplyne z reklamy, kterou každý producent ve vlastním zájmu rozjíždí. Na mě reklama zabírá spíše negativně.

  Už jako chlapci asi kolem jedenácti let mi otec tu knížku vyšlou někdy počátkem 60. let přistrčil, abych věděl, odkud se berou ty katastrofické řečičky o atomových bombách v rukou imperialistů. Přece víme, co se dělo kolem kubánské raketové krize. Ta kniha se mi moc líbila a za sympaťáka v ní byl samozřejmě šéf vědecké části projektu Manhattan a jeden z nejschopnějších mozků 20. století Robert J. Oppenheimer. Možná, že od té doby, kdy knihu Robert Jungk psal, se otevřely další archivy a doplněny znalosti o tom ohromném vypětí chytrých hlav a vynikajících organizátorů, z nichž bych jistě vyzdvihl vojenského velitele projektu generála Grovese, bez jehož přímočarého a efektivního tahu na branku by se věc patrně zdařila (pokud vůbec) později.

   Scéna, kdy se blíží čas jediného pokusného výbuchu před použitím bomb v Hirošimě a Nagasaki a my jsme v kině v napětí a najednou naskočí nula a rozzáří se těch tisíc Sluncí a po pár vteřinách přijde zvuková a tlaková vlna je filmařsky opravdu silná. A poučné a věrohodné je také pozdější pochybování Oppenheimerovo i jiných o tom, zda by pro svět nebylo lepší dál už žádné jaderné zbraně nevyvíjet a usilovat o rozumné dohody. Možná trochu naivní, ale legitimní. Však mu to také později uškodilo.

   Film mě nadchl podrobným popisem celé cesty projektu a především otevřeným obrazem hloupé a pomstychtivé kampaně počátkem 50. let proti hlavnímu hrdinovi, když mu měla být prodloužena bezpečnostní prověrka. Vězme, že na americké historii je řada špinavých míst a jedno z nich bylo McCarthyovo tažení proti takzvané neamerické činnosti, což vyrostlo z hrůzy z komunistického hnutí sílícího po válce pod vlivem vítězné války a za zasahování Sovětů do americké politiky. Po všem tom hlupáctví a ubližování lidem se sama republikánská strana toho fanatika zbavila. Všimněte si, za mnohou agresí a nespravedlností ve světě stojí obyčejný strach.

  Ještě větší hlupáctví je srovnávat tehdejší události v USA s taženími v socialistických zemích proti takzvaným nepřátelům. Američané se nikdy neuchýlili k vraždám, krádeži majetku a ničení existencí, leč skvrna to je velmi podobná jednání fanatické republikánské lůzy zaútočivší v zájmu svého guru na Kongres.

   Sledovav vystoupení jednoho ze slovních útočníků před komisí šel mi po zádech mráz, neb se to moc podobalo tomu, co zažívali mnozí stojící před komunistickou justicí. Jakmile jde rozum stranou a převládne nenávist a zloba a pomstychtivost, což zde stálo u počátku tohoto jednání před bezpečnostní komisí, může být zle. Ó, jak poučné. Nejsme imunní, jsme mnohého schopní, copak to kolem sebe nevidíme a ve vystoupení mnohých neslyšíme?

  Nebudu zde film podrobně popisovat, jen Vám všem doporučím: „Jděte na něj, je to opravdu zážitek“. A tu knihu si přečtěte.