Show Boat

   V kině Lucerna 23. ledna dávají záznam představení tatínka všech muzikálů Show Boat aneb Loď komediantů ze sanfranciské opery.

   Rodiči tohoto zakladatelského díla jsou skladatel Jerome Kern a libretista a textař Oscar Hammerstein II., kterýžto později se skladatelem Richardem Rodgersem vytvoří asi nejslavnější (při vší úctě k dvojici Webber-Rice) muzikálové autorské duo. Málo se ví, že Hammerstein je s Rudolfem Frimlem spoluautorem operety Rosemary.

   Oč zde půjde. Majitel výletního mississippského parníku Cotton Blossom (bavlníkový květ), na němž se pro cestující hraje, zpívá a tančí jménem Hawks má přísnou a zásady ctící ženu a dceru na vdávání Magnolii, již nazývají Nollie. Ta neustále touží vystupovat v divadle, od čehož ji otec, co principál znající poměry u hereckých společností drží dál. Tu se objeví mladík Gaylord Ravenal s mizernou pověstí a je tu láska na první pohled, která skončí tím, že mladík je angažován a nakonec si, jsa už slavný, Nollii bere.

   Mezitím se provalí na hlavní hvězdu Julii La Verne, že, jsouc míšenka, porušila zákon sňatkem s bělochem (prvním milovníkem), ten však statečně prohlásí, že je také míšenec, což sice nerada, ale v zájmu společnosti potvrdí Hawksova akurátní manželka.

   Značně kritický osten, neb ve většině jižních států i po zrušení otroctví nebyla vyřešena rasová nerovnost a přetrvávala zákonná diskriminace. Tu vlastně odstranil až Johnsonův zákon z poloviny šedesátých let a následující občanská a soudní praxe. Oba odcházejí z lodi a tím se otvírá Nollii úspěšná cesta na scénu. V roli Julie obsazena věhlasná sopranistka Patricia Racette, již jsme s Hankou viděli v roce 2015 jako Neddu v Leoncavallových Komediantech (vidíte, jak se vyplatí psát o hudbě a skladovat to v archivu, počkejte za takových deset let).

   Posouváme se o nějakých 13 let na Chicagský veletrh 1893, kde se setkávají dvojice z někdejší divadelní společnosti a zjistí se, že Gaylord rodinu zruinoval hráčskou vášní. Z posledních peněz zaopatří dceru v klášteře, kam ji dali do internátu, a jde do světa, aby dál nebyl přítěží. Nollii se nato podaří se uchytit v divadle a proslavit se dokonce na Broadwayi a v Evropě.

   Mezitím léta běží a jsme už v letech dvacátých a všichni se zase sejdou na Bavlníkovém květu. Vzpomínky a romantická shledání a Gaylord se dává dohromady s Nollií a svou dcerou. Jediný voko nezůstává suchý v drtivém finále s opakujícím se hlavním motivem Ol’Man River.

Hudba nádherná a s ohledem na dvacátá léta ještě trochu připomínající klasické vídeňské operety. Zatím ještě nepříliš silný vliv dixielandu a ragtimu. A vynikající zpěváci a jejich výkony. A šťavnatý orchestr doplněný o různé dechy se zvukem jako louisianský Mardi Gras. Někteří školení, ale jiní nikoli, i tak však výteční. Výprava a scéna v nejlepší americké tradici, stejně jako choreografie s dominujícími černými tanečnicemi a tanečníky. Atmosféra Twainovy mississippské Ameriky na přelomu 19. a 20. století se všemi svými rozpory i slávou.

  A černá dvojice Joe (Morris Robinson) a jeho žena Queenie (Angela Renée Simpson) je k pomilování, přestože oba dohromady váží asi tři metráky. Ona si celý život stěžuje, že nikdy doma s ničím nepomůže a nic nedělá a on argumentuje tím, že to není potřeba, a až to potřeba bude, tak to vždycky udělá. Oba zpívají nedostižně a je to on, kdo přednáší Ol’Man River na úrovni Paula Robesona.

   Odcházeli jsme s neobyčejnou radostí a ta nám dovolila dát si v mé navýsost neoblíbené (neútulnost, mizerná obsluha a drahota) kavárně Lucerna sklenici Mastera. Obsluhuje nás usměvavá a téměř tančící dívka, již shledávám půvabnou a podobnou rysy Adině Mandlové. Řeknu jí to a ona se bezelstně ptá, kdo to je. Objasním jí, že největší československá filmová hvězda třicátých a čtyřicátých let a krásná žena. Dívenka je viditelně potěšena a já sklízím spolu s poděkováním jeden z těch úsměvů, pro které stojí za to snášet těžkosti trudného žití. Dnes tři takové úsměvy: maminka, vnouček David a tahle dívka. Nevím, jak vy, ale já jsem rád na světě.

    Abych nezapomněl, čtyřikrát zfilmováno: 1929 a shodou náhod to byl první zvukový film uvedený v ČSR 13. srpna 1929 právě v kině Lucerna. 1936, v němž se objevil slavný Paul Robeson. V roce 1951 byl natočen asi nejslavnější film, kde Julii La Verne hrála krásná Ava Gardner (mimochodem tehdy Sinatrova manželka) a Magnolii neméně krásná a nádherným sopránem obdařená Kathryn Grayson a konečně v roce 1989 televizní film, k němuž nic nevím.

   A teď pár ukázek z historie i současnosti:

https://www.youtube.com/watch?v=1VvpDE87b7E Kathryn Grayson a Howard Keel

https://www.youtube.com/watch?v=eh9WayN7R-s Paul Robeson

https://www.youtube.com/watch?v=iFev0w7VgK8&list=PL25Aae8-P8JVqdXJSY7qmog1vDuaCsBIJ  Ava Gardner

https://www.youtube.com/watch?v=dyoCZk0QVD4&list=PLxt2Lz8nUablrpCUIjoih6_3QZe_p1vr5 Trailer k filmu 1951

https://www.youtube.com/watch?v=dbXR6idqFpY Trailer k našemu představení.

  Aspoň vidíte, že máte dát na mě a chodit na představení a koncerty, které doporučuji. A na taková představení i s dětmi a vnoučaty. Hlavně nehnít doma a nezvykat si na to.