Začnu s koncertem, který mi mou nepořádností vypadl z drobností jara 2022, protože sličná a milá violoncellistka Milada Gajdová by si nezasloužila opomenout.
Konalo se 28. dubna v Matfyzu na Malostranském náměstí. A zahájilo se 1. větou Mozartovy sonáty č. 13 B dur, u níž konstatuji, že jí poněkud chybí mozartovská jiskřivost. Je to hezké, ale... Doprovázející klavírista Petr Kužel si také dá sólo, a to Schubertovy Tři klavírní kusy, o nichž říká, že mu sedí.
Milada naváže Suitou Gaspara Cassadó pro violoncello sólo. Po přestávce potěší klavírní Janáčkovo V mlhách.
Výtečná k závěru je Brahmsova Sonáta pro violoncello a klavír č. 1 e moll, op. 38, jež velmi elegantní a závěr fugou připomene Bachovy Suity.
Dočkáme se dvou přídavků a já se těším na Miladin úsměv, až ji u vchodu budu chválit. Jeden z těch nejpříjemnějších.
Obdobnou chybu jsem udělal s koncertem krásné ruské klavíristky Anny Vinnické (43). 8. listopadu 2022 v rámci Firkušného festivalu, což nyní napravuji zařazením textu za Miladin.
Tato Andulka poutá pozornost svou nejen pečlivou hrou emocionálně pestrou, ale i neobyčejným zralým půvabem.
Zahájí zajímavou skladbou Prélude, fugue et variation Césara Francka, který má letos dvojí výročí. Poté následuje Valse op.1 Aleksandera Skrjabina a další tři skladbičky, vše krásné a nápadité.
Po přestávce se vracíme do Francie, kde se usídlil Chopin a Andulka si ho vychutnává za občasných úsměvů. Hrají se 3impromptu a jedna Fantazie – impromptu. Nyní stylový skok k barevnému Ravelové pohrávání si s valčíky a na závěr Jeho La valse. Andulka hraje s nasazením a proměnlivou dynamikou a končí ve veliké vřavě. Dva přídavky jsou možná chopinovské. Přijede-li znovu, půjdu rád na umnou klavírní hru a milý pohled na její širokou tvářičku korunovanou krásnými hnědými vlasy.
A o rok později 21. února tři dny před ročním výročím invaze Ruska na Ukrajinu se v Rudolfinu dává koncert za konec války, což velmi příhodně vyjádřeno dílem závažným a velmi vhodným, jež neuslyšíme často, Válečným rekviem Benjamina Brittena.
Zde nutno mít veliké obsazení srovnatelné s Mahlerovou osmou a jak letos uslyším později v Litomyšli, i Písněmi z Gurre. PKF dnes doplněna členy ČF a Kyjevského symfonického orchestru. Ku zpěvu připraven Pražský filharmonický sbor a Dětský pěvecký sbor Radost Praha. Sólisty jsou sopranistka Sarah Bernhard, tenorista Kyle van Schoonhoven a barytonista Arvid Fagerfjäll. Na varhany hraje Linda Sítková. Dirigent neuveden, pouze přítomni sbormistři obou sborů a v úvodním slově se dočtu, že řízení převezme sbormistr PFS Lukáš Vasilek.
Máme též k dispozici text a jsme mocně obaleni důstojně znějící hudbou neobyčejné krásy a naléhavosti. Pocit, který tu člověk má, je trochu smutný a trochu hrdý. Na konci se s potleskem a výkřiky nadšení chvíli vyčkává, což oceňuji, neb tomu bylo podobně při premiéře a já si myslím, že bychom tohle měli dělat u každého závažného díla a ne se s dozníváním posledních tónů plácat do dlaní a zkazit tu chvíli doznívání. Jsem velmi smutně naložen a v duchu s Ukrajinci. Sláva Ukrajině, ale bude to ještě dlouhé a drahé.
11. května U Salvátora dává Ensemble Inégal zelenkovský koncert zahájený novodobou premiérou Missy eucharistiky, ZWV 15. Následuje Credo ZWV 31 a vše uzavře česká novodobá premiéra díla Te Deum ZWV 145. Plnonáruční zlatovláska a červenopusinka Pavla Radostová ode mě vzdálena až na konci řady. A altová sóla zpívá dlouhovlasá mezzosopranistka Anna Moriová, jejíž krásu oceňuji i z dálky. Musím na net, kde jako obvykle budou lepší fotky. Tento soubor umí Zelenku pozvednout k výšinám.
13. července jako již tradičně na dvoře HAMU postaveno převozní Florea Theatrum. Bude se dávat komická zpěvohra Vojtěcha Matyáše Jírovce (1763-1850) Lékař oční se zpěvy v němčině a mluvenými recitativy českými, premiérovaná ve Vídni 1811 a v Praze 1833. Jeho životopis by také stál za zfilmování.
Zpočátku usedneme poblíž občerstvení vedle houslistky a kovidové pokladní v Lidlu Simony Tydlitátové. Mám také možnost k mé převeliké radosti se z tohoto místa pozdravit s přicházející hudební šikulkou a koncertní mistryní Magdalenkou Malou. Napříště si musím zajistit rezervaci v první řadě, neb dnes je to problém. Ale druhá řada taky dobrá.
Mezi řadou postav vyniká zámecký klíčník Ježek podoben všem šikovným a bystrým služebníkům) a i jinak si aktéři dost užijí činoherní stránky. A kostýmy velmi nápadité. Vše dobře dopadne, oči zámeckého pána vyléčeny (na rozdíl od Bacha, který doplatil na nešikovnost operatérovu a oslepl úplně) a milenci se najdou.
