Pět filmů, pět stavů duše

V létě má oblíbená artová kina Aero, Oko a Světozor dávají od 18 hodin každý den film v rámci pražského filmového léta za pouhých 40 kaček, takže nejít je pitomost. Už jsem se naučil, že za některé filmy netřeba platit stovku a více, půjdou do kin v létě s touto slevou. Po horkém dni jedno příjemně pěnivé do sálu a potom máte co psát.

Nepoužitelní To se jednou skvěle povede film a vy na něj chcete navázat, netočíte dvojku, ale použijete herce, s nimiž jste slavili předchozí úspěch. Výsledkem je zde jen průměr. Jiskřivé nápady jsou pryč a divák se jen občas pousměje. Mluvím o předchozím a skvělém loňském francouzském filmu Nedotknutelní, v němž byl objeven neodolatelný černý Omar Sy. Kdyby dávali Nepoužitelné, klidně jděte na jedno do své oblíbené hospůdky, anebo dle své priority zaklukama či zaholkama. Ovšem v případě Nedotknutelných si otevřete francouzské víno a připravte kapesník. Stav duše: Lehký úsměv. Šmejdi Mnoho se kolem tématu tohoto, řekl bych výborně a odvážně natočeného českého dokumentu, namluvilo a dokonce vyvolal i legislativní odezvu. Svědectví o hlouposti, lehkověrnosti, zbabělosti a v konečném důsledku tragédii některých lidí, kteří jsou na prodejních akcích závislí a v rozporu se zdravým rozumem i racionálními potřebami svými i svých blízkých stále dokola podléhají, přestože ve chvílích klidu uznávají, že pochybili a zavazují se, že již nikdy ne, aby s další pozvánkou úplně otočili. Vidíme, čeho všeho jsou schopni prodejci a k jak vyhroceným situacím na prodejních akcích dochází. Kdyby to nebyl věrohodný dokument, až by člověk řekl, že to snad není pravda a všechno je jen hrané. Skutečnosti zachycené ve filmu komentuje psycholožka a právník. Ten mě hluboce rozzlobil, když na závěr prohlásil, že čeští důchodci nejsou schopni rozpoznat tato nebezpečí, odolat jim a zákon by s tím měl něco dělat. Když něco tak zrůdného řekne právník, je to na pováženou. V závěru je položena klíčová otázka. Jak se proti tomu všemu bránit. Na plátně se objeví tabulka s nápisem, který dokonale vyjadřuje poselství filmu. Nápis zní: „NECHODIT!“ Na film však ano. Stav duše: Zlost nad lidskou blbostí. Lore Téma věčné, jako lidstvo a války. V rozvráceném Německu na konci války pošlou rodiče, kteří jsou zatíženi jakousi spoluvinou na nacistickém režimu, své děti, aby z Východního Pruska unikly přes Německo do Hamburku k babičce. Neformální vůdkyní rodiny se stane dospívající dívka Lore. Musím přiznat, že jsem považoval téma filmu za nesmírně zajímavé a jsem rád, že Němci se již vracejí ke své temné minulosti bez předsudků a odvážně. Leč bohužel tento film není dílem nijak klíčovým. Postrádá též věrohodné reálie. Nevidíme, jak si děti shánějí jídlo a jak vlastně přežívají. Vše i přes jisté tragické body plyne jakoby k dobrému konci. Jsem přesvědčen, že doba konce války byla pro Němce na útěku daleko krutější a tvrdší. Nemyslím, že by člověk měl tento film s vypětím vyhledat. Stav duše: Rezervovaný soucit. Rozkoš v oblacích Španělská hvězda Pedro Almodóvar nás oblažila komedií, jež je profesionálně zvládnutým řemeslem. Dílem je docela zábavná a neotřelá a dílem se utápí s dosti levných a lascívních vtípcích pramenících v homosexuální orientaci (popřípadě skrytém sklonu k homosexualitě) většiny posádky letadla a některých cestujících. Musím se přiznat, přestože jsem člověk navýsost tolerantní a nemám nižádných předsudků, byl chvílemi rozladěn, neboť to dle filmu vypadá, že je na světě zcela neobvyklé být heterosexuál. Musím též říci, že mě nijak nelákají pořady typu Queer a exhibicionistické stavění na odiv soukromého ustrojení některých veřejně známých lidí považuji za nevkusné. Každý dle své volby, ale proč to vytrubovat. Připomnělo mi to film, jehož jméno jsem zapomněl, ale domnívám se, že byl kriminální a hrál v něm Jack Nicholson. Jeho černý partner měl setrvalý pocit, že je stále někde diskriminován a jednou to dal najevo přibližně těmito slovy: „Víš, bude to těžký, jsem přece černej.“ Jack na to řekne: „Nevšiml jsem si.“ Mluví mi z duše. Vyloženou chybu s tímhle Almodóvarem neuděláte, ať půjdete, či nikoli. Nakonec milá podrobnost. Film začne scénkou, jež je příčinou potíží letadla ve vzduchu. Antonio Banderas na letišti odstraňuje klíny zpod kol zaparkovaných letadel a Penelope Cruz vozí do letadel zavazadla. Oba se milují a v kritické chvíli se dohodnou, že se vezmou. Antonio v okouzlení zapomene odklidit klín a letadlo ho po startu vytáhne do podvozkového prostoru, což později způsobí technické potíže a domnění, že letadlo spadne. V té chvíli se raduji, budu se skoro dvě hodiny koukat na Penelope, jednu z největších filmových krásek. Chyba lávky, obě hvězdy tu mají jen ten úvodní asi tříminutový štěk. Stav duše: Ani otráven, ani smuten. Pěna dní Tento francouzský film patří do kategorie děl, jež docela dovedně přetvoří současnost a opatří ji nadpřirozenými jevy a fantastickými ději, jež by se uplatnily i v Harrym Potterovi. S hrdiny se dějí věci nepravděpodobné, jednají bláznivě až šíleně, ale přesto jsou plni citů a radosti ze života. Avšak ten jim později radost zkalí a jejich snový svět rozbije. Najednou tu je zlo, žal, smrt a konec a dny už nepění. Možná by stálo za to přečíst si předlohu Borise Viana. Film nemá žádný souvislý děj a sestává z dílčích obrazů jen křehce souvisejících. Dle mého skvělý výkon podávají tři hlavní postavy. Půvabná a milá Audrey Tautou, jiskřivý a nadšený Romain Duris a opět Omar Sy, vtipný a rtuťovitý. Kdo chce podnítit svou fantazii, nechť film navštíví. Stav duše: Příjemný zmatek v bedně.