Opera z Met jaro 2018

  Trojí návštěva, jež potvrdila můj pocit, že od Met nelze čekat žádné režijní výboje a to je možná štěstí. Představa, že se objeví třeba Semiramis jako šéfová reklamní agentury v roce 2018, je dost hrozná.

   Tím nechci říci, že se občas neobjeví výrazný režijní počin, třeba před pár lety Jolanta a Modrovousův hrad, nebo Nos, či Láska na dálku.

 Rossiniho Semiramis 17. března je naopak až marnotratně orientálně nazdobená, neb tak si dnes představujeme bohatý novobabylónský královský dvůr. Ale při vší úctě ke stavbám, scéně a kostýmům musím říci, že obrovitě obézní sopranistka Angela Meade v roli Semiramidy mi způsobuje neklid, přestože v tom gigantickém těle jsou zřejmě mocné plíce a silné svaly a jejímu zpěvu není co vytknout. Tradičně vysoce kvalitní výkony pěvkyň i pěvců na podkladu tentokrát i často dramatické hudby. Děj zde líčit nemíním, neb jde o typický intrikánsko milostný děj z antické historie, v němž není nouze o podvody, předstírání a lži. Do děje vstupují bohové, kteří se rozhněvají a stanoví podmínky. Vše spěje k tragédii, leč přestože Semiramis nešťastně padne rukou synovou (hle Oidipus i Elektra), z hlediska vyššího principu mravního zlosyn ztrestán a dobrý syn dědí království.

  Luisa Miller 21. dubna mě lákala, neb jde o málo hranou Verdiho operu a Luisina otce zpívá Plácido Domingo. V titulní roli se těším na bulharskou sopranistku Soniu Jončevu, již předchází vynikající pověst a jest dámou tak krásnou, jak zpívá. Slovanskou sestavu ještě doplňují polský tenorista Piotr Beczala, absolutní světová špička a sympatický muž v roli Luisina milého Rodolfa a Rusové Vinogradov a Beloselskij v rolích místního pána Waltera a jeho šedé eminence černého charakteru Wurma. Rodolf je Walterův syn, což zprvu Luise zatají, aby si získal její lásku jako prostý člověk. Otec mu však chystá jiný sňatek a proti jeho vztahu se postaví a podaří se pomocí vydírání Luisy tím, že uvězní jejího otce, dosáhnout toho, že Luisa vztah s Rodolfem ukončí. Hanebná intrika spočívá v tom, že Luisa je přinucena napsat dopis, že miluje Wurma, jinak bude otec popraven. Tu na scéně stará známá žárlivost a rozum v tahu.

   Místo lásky se mladíček chce Luise pomstít. Otec ho přesvědčí, že nejlépe to udělá, když se ožení s vyhlédnutou nápadnicí. Vše ještě komplikováno tím, že otec kdysi s Wurmovou pomocí zavraždil svého bratrance, dědice panství. Rodolfo přichází k Luise s jedem a ona dopis potvrdí. Neřekne mu už, jak byla donucena, protože předtím Wurmovi přísahala. Tady vidíte to tragické právní vědomí, přísaha bývala tehdy svatá a platila, i když byla vynucena vydíráním. Kdyby se přiznala hned, nedal by jí Rodolfo do sklenice jed, ani by se sám nenapil. Vzpomeňte jen na to, jak němečtí vojáci striktně dodržovali přísahu Hitlerovi. Na scéně se objeví Walter s Wurmem, toho z posledních sil Rodolfo zabije a oba milenci umírají. Plácido Domingo mi připadal po všech stránkách skvělý, zpěv možná trochu výše na baryton, ale herecky výtečný jako zničený a nešťastný otec. Sonia opravdu hvězdou představení.

   Hudebně jde o typického Verdiho z prvního období, po této rozcvičce s dramatickým dějem dopadajícím na osudy jednotlivců, přišly velké úspěchy Traviata, Rigoletto a Trubadúr

  6. května Popelka Julese Masseneta ve francouzském originálu Cendrillon (pozor neplést s carillon, což jest zvonkohra). Musím předeslat, že italské jméno Rossiniho o osm desetiletí starší Popelky La Cenerentola (la čenerentola) mi zní příjemněji než nosové a ráčkující sándrijon. Opera navýsost romantického libreta i hudby z roku 1899, tedy o 2 roky starší současnice Rusalky a také pohádková. Dříve než se pustím do srovnávání, budu mocně chválit.

   Těžko poměřovat Rossiniho hit s tímto francouzským, oba operní světy šly svými cestami. Obě opery však jsou radostnými ukázkami, jak může být opera nádherné umění.

   Znovu jako Popelka americká mezzosopranistka Joyce DiDonato, jedna z královen současné opery. Na Joyce vůbec nevidět 49 let, stále dáma krev a mléko, nakrátko ostříhaná, což jí výtečně sluší. Od prvého vystoupení na pódiu je jasnou hvězdou, avšak dnes ji docela těsně následuje britská mezzosopranistka Alice Coote, dnes v kalhotkové roli prince Charmanta, nejenže zpívá velmi sebevědomě a téměř mužně, ale především dokládá své nemalé umění herecké. Její otrávený a smutný princ je k zulíbání. Půvabné stvoření je dobrá víla v podání americko-korejské hvězdy Kathleen Kim. Baba princmetálová, macecha Popelčina je neodolatelně pitomá americká mezzosopranistka Stephanie Blythe, jež je objemná skoro jako Angela-Semiramis, leč tady je to na místě. Popelčiny nevlastní sestry stejně jako u Rossiniho tupá a schválně přemrštěně a nevkusně oblečená stvoření. Popelka Rossiniho je dívka občas drobně se vzpouzející a nakonec hrdá a přející. Tato Popelka je introvertní děvče, které se trochu obává, že to vše nedopadne, přestože si moc přeje opak.   

   Představení pod režií francouzskou Laurenta Pellyho a také orchestr pod francouzskou taktovkou Bertranda de Billy. Celé pojato trochu jako francouzská bláznivá komedie a plné scénických nápadů a kostýmů skvěle uhozených. A Joyce v plesových šatech perfektně učesaná a upravená je důkazem, že zralé dámě patří svět. Mé nadšení je bezvýhradné, jde o operu sezóny.