Lincoln, aneb klopotná je pouť svobody

Jednomu z očekávaných filmových hitů roku 2013 razí reklama cestu jako ledoborec. Výpočet ocenění a oscarových nominací, Spielberg, renomovaní herci. Co vám mám povídat, čtěte dál a na film určitě jděte, i kdyby ho promítali v obecní stodole. Varuji však, film vás přiměje přemýšlet a možná se i budete chtít dovědět něco víc. Z nejlepšího kina na světě Oka na pražské Letné jsem si odnesl následující zážitky.

Přiznávám, že o muži, jehož si Američané ze všech svých historických osobností cení nejvíc, jsem toho věděl málo. Zajímal jsem se vždycky především o téma Občanské války. Jsem přesvědčením jasný Seveřan a odpůrce otroctví a nesvobody všeho druhu, leč žiji svůj život jindy, jinde a jinak a mohu jen s údivem číst o tom, co a jak se tehdy v dějinách USA stalo. Plně si uvědomuji, jak je pro filmaře těžké natočit něco o Lincolnovi a nespadnout do řady pastí. Můžete natočit barvotiskový obrázek, megalomanskou podívanou, nabubřelý chvalozpěv nebo didaktickou nudu. Mistrovství mazáka Spielberga tkví v tom, že úkol zvládl vcelku (tím slovem připouštím, že občas přece jen ujede) s nadhledem a vkusem a ještě k tomu vymačkal z herců výjimečné výkony. Díky kameře a hudbě jednoho z nejlepších autorů Johna Williamse dosáhl mnohdy úžasných scén nečekaných u filmu odehrávajícího se povětšinou v interiérech. Světlo a siluety postav Lincolna a jeho manželky před oknem Bílého domu, jímž dovnitř proniká ranní světlo. Scéna mrtvého prezidenta na lůžku obklopeném rodinou a nejbližšími spolupracovníky jako od El Greca. Generál Lee v parádní světlemodré uniformě vrchního velitele vojsk Konfederace odjíždí od soudní budovy v Appomattoxu. Žádné scény podpisu kapitulace. Odjezd krásného šedivého muže na krásném koni do dějin. Ale to jsou jen obrazy, jež dělají film filmem, ale poselství je jiné. Je jím nesmírná hodnota lidské svobody a pestrost úskalí při jejím prosazování. Idealističtí Američané ve svobodě vidí hodnotu nejvyšší a jsou pro ni ochotni i páchat a obhajovat zlo. Klíčovým bodem filmu je dění kolem schvalování legendárního 13. dodatku ústavy, jímž bylo de iure zakázáno otroctví. Dodatek otevřel pomalou a někdy bolestnou více než stoletou cestu ke skutečné svobodě a emancipaci černých Američanů (záměrně neříkám Afroameričanů, tenhle novožvást neuznávám a u Marka Twaina jsem ho nečetl). Na počátku roku 1865, kdy byla občanská válka vojensky rozhodnuta, bylo jen otázkou, kolik měsíců bude trvat, než se Konfederace vzdá, a kolik životů a jaké utrpení to ještě bude stát. Lincoln stál před dilematem, zda využít politické situace a prosadit zákaz otroctví, anebo tuto možnost obětovat v zájmu okamžitého ukončení války. Vězte, že za 4 roky v této pro celé Spojené státy nepředstavitelné válce padl, nebo nemocemi zahynul asi milión lidí. Lincolnovi zbývalo po přijetí republikánským Senátem dodatek ústavy prosadit i ve Sněmovně reprezentantů. Chybělo však dvacet hlasů demokratů. Výtečným poselstvím filmu jsou metody a postupy, jež vedly k tomuto cíli. Lincoln a jeho lidé užili všeho, od osobního přesvědčování přes hrubý nátlak až po nepokrytou korupci. Je na diváku, aby se k věčnému dilematu čistoty cíle a prostředků k jeho dosažení postavil jako k morálnímu problému. Spielberg říká, že cíl za to stojí a já myslím, že je nebezpečné takový názor absolutizovat. Musíte si však hned na místě položit otázku, co by se stalo s otroky a k čemu by vedlo to, že by jejich svoboda nebyla ústavně zajištěna. Kolik konfliktů by vypuklo, kolik neštěstí by ještě bylo způsobeno, jak by se prosazovala svoboda vůbec. Kdo to ví. Jak by se vyvíjely dějiny, kdyby se Spojené státy rozdělily na dva celky. Jen naznačím. První světovou válku vyhrají Německo, Rakousko-Uhersko a Turecko. Polovinu britských kolonií získají Němci a spolu s tím i přístup k arabské, nyní turecké ropě. Žádné Československo, ale středoevropská federace. Žádné Polsko. Žádná Jugoslávie. Žádná bolševická revoluce, tu udusí Němci a Rakušané. Žádná druhá světová válka, jak ji známe, ale možná válka úplně jiná. Oba americké státy jsou jen druhořadým hráčem a Japonci si v Asii urvou, co se jim zamane. Oba americké státy se ve chvíli ohrožení sjednotí a spojí do superstátu i s Británií a Francií. Dost už, je to jen počítačová hra. Na závěr si tipnu, Bude to přinejmenším Oscar za nejlepší film a Brit Daniel Day-Lewis obdrží po právu svého třetího Oscara jako nejlepší herec v hlavní roli.