Líbánky, aneb Hřebejk je zpátky

Jeden z nejtalentovanějších českých filmových tvůrců se po určitém více, či méně rozpačitém hledání pevně usadil na místě, které mu náleží, a natočil film, za který by se nemusel stydět ani Lars von Trier.

Jako obvykle kritice podrobím název, líbánky vnímám jako období, jež nastává po svatbě, trvá jistou předem neurčenou dobu a nese se v duchu vzájemného okouzlení novomanželů, jež však jednou skončí, aby se plně projevily přírodní zákony, žádnou láskou nezvratitelné. Jedním z oněch zákonů je zákon přeměny lásky prvotní v tu, jež je pevnější povahy a může vyústit ve vztah, o němž mluví loňský francouzský oskarový hit Láska. V našem filmu se děj odehrává ve svatební den a noc a v den následující. Pravda, líbánky již vypukly, leč dokud je kolem plno svatebních hostů, ústřední dvojice si neužívá tak, jak je psáno v knihách a líčeno ve filmech. Já bych spíše volil poetičtější název Jak začaly líbánky podle vzoru Jak se kalila ocel, kde vystupuje Pavel Korčagin, populární to literární hrdina naší gymnaziální třídy, s nímž jsme vše poměřovali (například jsme říkali, že Pavka by určitě neopisoval a nekouřil). Pokusím se úsporně vyjádřit děj a ústřední myšlénky filmu a dám si pozor, abych neprozrazoval příliš. Je tak příjemné být v napětí a neklidu a lámat si hlavu s tím, jak to všechno dopadne. První myšlénkou jest otázka. Mohou o sobě novomanželé vědět vše a mají to vůbec vědět? Druhou myšlénkou jest potíž s naší minulostí, již si můžeme vykládat jinak, než ostatní a dokonce jinak, než se opravdu stala. Třetí myšlénku zhustím do otázky. Kolik násilí nás v životě provází a může se vůbec slabší bránit? Téměř celou první polovinu filmu prožijeme na svatbě již zralé dvojice, kde oba již měli předchozí neúspěšné vztahy a nyní čekají dítě. Nejde tedy o žádné zářivé mládí, jež plno nadšení a okouzlení často neví, co činí. Muže Radima hraje Stanislav Majer a ženu Terezu Anna Geislerová. Ještě než budu pokračovat, musím s novými pery v prachu složit poklonu nesporné první dámě českého filmu, jež mi připomněla výkonem, přesvědčivostí, půvabem a zrzavou hlavou nejlepší role mé oblíbenkyně Cate Blanchett. Nyní rozumím, proč Hřebejk tolik stál o to, aby zde hlavní roli hrála právě ona, jak jsem se dočetl v jednom rozhovoru. Uděluji Anně Geislerové tímto právo v mých povídáních používat čestné jméno Andulka (již dříve uděleno Anně DeCavalieri, Anně Moffo, Anne Hathaway, Anně Netrebko, Anně von Hausswolff a Anně Proletářce). Film stále spěje kamsi, někteří se opíjejí, mnozí žvaní, děti si hrají a zlobí, otec nevěsty dává ostentativně najevo svou moc a bohatství. V podstatě pro nezúčastněné otrava, kdyby se neobjevil host, jehož nikdo nezná a nikdo nezval. Na hostině má proslov, v jehož úvodu prohlásí, že je spolužákem ženicha jménem Jan Benda a že chápe, že si na něj nevzpomíná. Zanechává tísnivé rozpaky, ale nakonec se mu podaří naznačit nevěstě, že ví něco, co by měla vědět též. Je přitom tak otravný a prázdně žvanivý, až mě to doslova znechutilo. Tereza však odmítá zcela ve shodě s mým názorem na tuto hru přistoupit a nakonec se jí podaří dosáhnout toho, že Radim svého „spolužáka“ vyhodí a odveze do města, což bych já udělal už dávno. Po cestě se dovíme, že všechno je jinak a už to trochu tušíme. Ve vypjaté hádce je nakonec spolužák vyhozen z auta a ponechán na silnici, aby dál pokračoval pěšky. Tereza mezitím rozbalí „spolužákův“ svatební dar a zjistí, že jde o urnu s nápisem Jan Benda. Vyhodí ji s odporem na louku. Radim se vrací, ale stíny pochybností jsou již zasety. Blíží se noc, svatební den pozvolna usíná a „spolužák“ se na silnici obrací a šlape zpět. V hale domu se za rozbřesku (to je slovo) setká s Terezou a podaří se mu ji přesvědčit, aby jej vyslechla. Dovídáme se příběh z mládí plný násilí a hnusu, kde jsou ústředními postavami Radim a Jan Benda. Roli v něm též hraje dnes módní homosexualita, ale nikterak cizorodě. Oba manželé se krutě pohádají a my si spolu s nimi klademe ony úvodní otázky a odpovídáme dle své povahy a charakteru. Medové chvíle jsou pryč. Poté vidíme, jak jiné osudové nedorozumění vede k opětnému probuzení běsů, jež léta nevyléčí. Naštěstí nebylo třeba tragického konce, i když v jednu chvíli jsem si říkal, že není nepravděpodobný a rozhodně by byl trierovský. Již tušíte, že vám film doporučím a činím tak s dovětkem, že jediné, co mě rozlaďovalo, byly některé žvanivé a prázdné dialogy. Více vybrousit scénář by jistě filmu přidalo. Nic to však nemění na pochvale tvůrcům a zejména titulním hercům v čele s novopečenou nositelkou titulu Andulka