Již mnoho měsíců řádí po světě nemoc nazvaná nešikovně covid 19, způsobovaná virem, jemuž bůhvíproč přistál přívlastek korunovační. Asi podle jedné slavné Mozartovy mše, jež slouženy ostopryč a furt nic.
Ježto opatření vrchnosti míjejí se účinkem a nouzový stav stále trvá a mrtvé již není kam pohřbívat, natož užívat k tomu účelu žehu, neb v Rusku již vymřeli těžaři. Jeden čas rozhodnuto, že k tomu účelu se použije kůrovcové dřevo, jehož všude značný nadbytek, leč naštěstí si někdo vzpomněl na osvědčené opatření zejména v době barokní, kdy vztyčovány kamenné monumenty co poděkování za to, že se mor městu vyhnul, či zadávil jen stovky, nikoli tisíce, natož milióny, ba i jako ochrana proti tomu, aby mor ze sousedního města nepřeskočil k nám. Zejména katolíci mocně volali po vztyčování, neb s tím už měli zkušenosti. Protestanté naopak poukazovali na to, že právě katolíci zejména španělští mají největší zkušenosti v pohřbech žehem a navrhovali, aby se jim tato agenda svěřila. Usneseno a počalo se s výběrem místa.
Premiér navrhoval území v Letňanech, kde bude, až se splatí všechny dluhy, vystavěna vládní čtvrť, a toto dílo by vhodně dovršilo Dílo premiérovo. Arcibiskup naopak navrhoval postavit dílo naproti arcibiskupství vedle Masaryka, jenž není právě favoritem katolíků a tím jej poněkud upozadilo. A až tam zase nějaký americký snílek bude líčit, jak mír zavládne a co on všechno pro to udělá, bude koukat na ten klenot a ne na kamaráda jednoho svého předchůdce.
Prezident republiky chvíli mluvil o Lánech, kde se mu podařilo zakoupit levně zámek, za kteroužto tržbu vláda zaplatila dovoz roušek z Trinidadu a Tobaga. Staroměstské náměstí vyloučeno, neb už tam původní sloup navrátit chystáno a poblíž známý katolík Hus. Malostranské také vyloučeno, neb nad Mikulášem již jeden morový sloup a pod ním chystán návrat Radeckého na štítě. Václavské rovněž ne, neb tam potřebujeme prostor pro cinkání klíči, aby se lid nasytil a kozy zůstaly celé. A vůbec, pojede tam zase tramvaj a ta cinká také. A návrh na dvůr Lidového domu zcela okrajových vládních socanů přednesený kamarádem předsedou ustřižen hned v zárodku premiérovým zavrčením: „Kuš!“
Nakonec vybráno náměstí Míru, neb lidovci zjištěno, že zdejší svatá Ludmila, jež dosud neměla žádný rezort, mohla by být jmenována patronkou boje proti virům všeho druhu, což 130 let nedostatečně komunikováno a lid si to proto neosvojil. Dále hledán umělec, který by sloup navrhl a vytvořil. Za nouzového stavu není nutno pořádat veřejné soutěže, proto nakonec vybrán několikanásobný ministr a místopředseda vlády, jenž na celý zbývající národ již zapůsobil mocným rozmachem a schopnostmi ze všeho se vyžvanit. Na další, již devítisté tiskové konferenci vlády byla tedy představena ideová koncepce.
Sloup bude konstrukčně i stavebně pojat podobně jako olomoucký na seznam UNESCO zapsaný. To proto, že Praha již díky pankráckým a žižkovským mrakodrapům a neplnění závazků ze seznamu vyškrtnuta a někoho napadlo, že by se tudíž mohla ucházet o zápis toho nového sloupu. Postaví ho stavební huť Parléř, založená Agrofertem, na který předseda vlády nemá vůbec, ale vůbec žádný vliv. Jako materiál se použije kámen z lomů, které vlastní jistý nejmenovaný svěřenský fond.
V parteru bude jako fundament lid, který šije roušky a nasazuje si je a chodí kolem zavřených hospod ztvrdlé skývy žvýkaje a hořké slzy roně. Nad tím budou symbolické postavy reprezentující ty nezodpovědné státy, které to celé způsobily, neb nezavedly rychlá a účinná opatření jako miláček Evropy Republika Česká pod vedením toho nejlepšího, jak dosud na všech devíti stech tiskovkách opakováno a do hlav prostých občanů tak vtlučeno. V dalším level budou symbolicky složky, jako zdravotníci, hasiči, policisté. Nad nimi vláda s předsedou s rouškou s mikrofonem. Předseda líbá ruku svaté Ludmile. Nad vládou změť věcí a symbolů hodnot, jako půllitr, hokejka, knedlík, trdelník, pískovcové tele, okřídlený šíp (mimochodem automobilky přešly na výrobu dýchacích přístrojů a pařáků na knedlíky) a jiné předměty duchovního přesahu. Stejně jako v katedrále i zde máme v kameni zvěčnělé stavitele.
Celé bude dovršeno gigantickým mramorovým Čapím hnízdem, pod nímž umístěny automatické plašičky čápů, neb někteří zhrdli komíny v bývalých průmyslových čtvrtích neznajíce známou pranostiku „Vysočanům a Libni, zdaleka se vyhni!“ a mohli by si zde chystat domov a rušit obdivný dav, na hlavy mu kálejíce. A to lid nemá rád, jak dokládá svými volebními preferencemi.
Vrchol tedy připomíná trnovou korunu, proto lid i v souladu s názvem viru stavbu nazval Zlatá trnová koruna pražská, aby se odlišila od kláštera vystavěného z rozhodnutí krále železného a zlatého a politicky idiotského Přemysla II. zvaného Otakar s cílem nakrknout Rožmberky a v těžké době, kdy potřeba každého meče a věrnosti, obrátit je i příbuzné rody definitivně proti sobě. V prostoru pod sloupem bude interaktivní expozice: „Jak jsme čelili viru a už to skoro vyhráli. A bude zavedeno, že ve výroční den odhalení bude státním svátkem „Den viruvzdání pod vedením hnutí ANO“. A cinkat tam bude zakázáno stejně jako na lávce přes Smíchovské nádraží, kam si můžeme jít libovolně stěžovat na lampárnu, visí „Močiti na vedení přísně zapověděno.“ Já bych to s ohledem na ty tři tisíce voltů taky nedoporučil. Ale tam se cinkat smí.
