Tentokrát první z koncertů 10. října byl tak vynikající, že obdržel samostatnou esej. K tomu přidávám ještě čtyři další.
14. listopadu u Šimona a Judy hraje silná a sympatická sestava Bennewitzova kvarteta a klavíristy Martina Kasíka, který koncert zahájí a pak přijde na řadu po přestávce. Já se těším, že co obraťstránka bude Martinovi asistovat jeho krásná paní Kristina též zručná klavíristka a kupodivu to je pravda. Ó myšlénko, opět se ukázalo, že tvým otcem je přání.
Zmíněné zahájení obstará Martin citlivým a příjemným zahráním dvou Chopinových Scherz č.1 h moll a č. 2 b moll. Jedno mi připadá v zahájení ostré až drsné a druhé vlídné a krásné se zásadním důrazem na střední část.
Chlapci Bennewitzovi, které vždy rád vidím a slyším, jehož violista Pinkas očkem hodí, se poté rozehrají osvědčeným zahajovacím skladatelem, a to papá Haydnem a jeho Smyčcovým kvartetem G dur, op. 33, č. 5.
Po přestávce s Martinem přichází červenovlasá majitelka nejkrásnějších klavírních nohou, jež je radost sledovat při její případné hře, kterak šlape pedály. Podobné elegantní linie má též Čechoameričanka Katelyn Bouska, jak jsem při hře v Atriu zaznamenal před pár lety. Blíží se též koncert obou manželů v Atriu.
Nyní se bude hrát Šostakovičův Klavírní kvintet g moll, op. 57. Pečlivě sleduji souhru klavíru a kvarteta a musím Martinovi složit poklonu za patřičnou nenápadnost, přestože skladatel byl též výtečný klavírista a měl by jistě tendenci na sebe více strhnout pozornost. Zaznamenal jsem krásnou a klidnou druhou větu Fugue: Adagio a přidělil devítku a nakonec desítku větě předposlední Intermezzo: Lento, kde právě klavír potvrdil svůj cit pro náladu a dynamiku. Ostatně Šostakovičovy komorní skladby jsou opravdu zážitek vždy. Viz i mezinárodně oceněná deska Pavel Haas Quartetu.
21. listopadu se k nám přijel představit mezinárodní starohudební soubor Radio Antiqua, který bude hrát starou hudbu čtyř skladatelů, z nichž tím prvním je Telemann a jeho Triová sonáta pro housle, fagot a basso continuo B dur. Tohoto pilného autora je vždy radost poslouchat. Po něm je na pořadu méně známý Giovanni Benedetto Platti, jenž se zasloužil o rozšíření tehdy novinky, kladívkového klavíru. Hraje se jeho Triová sonáta pro housle, violoncello a basso continuo D dur, kde zaznamenávám skvělé violoncello. V první části koncertu slovo dáno i Čechovi Antonu Reichenauerovi a jeho Koncertu pro housle, fagot, violoncello a basso continuo g moll. Je velmi pestrý díky nástrojové sestavě.
Po přestávce se hraje též méně známý Christoph Schaffrath a jeho Duet pro fagot a cembalo g moll, kde nástroje následují v krásném souznění. Dále zase Platti a jeho Triová sonáta pro housle, violoncello a basso continuo e moll. Koncert uzavře Plattiho Triová sonáta pro housle, violoncello a basso continuo d moll. Přídavek je svižná maličkost a houslistka je hezká holka.
7. prosince se hraje nejprve světová premiéra skladby Pražský kapr Jany Vöröšové (hezké dlouhovlásky, která na premiéře asvého díla nemůže chybět). Druhá část skladby si ode mě vysloužila poznámku Symfonietta, třetí pak vzdechy a výkřiky a čtvrtá tisíce zvonků a konec do klidu.
Ke druhé skladbě večera Koncertu pro varhany a orchestr BWV 35 a 156, táty hudby nastupuje nejkrásnější světová varhanice (to není má volba, nýbrž odezva ze zahraničí) Kateřinka Chroboková zvaná KATTA. Ten řekněme barokní mix dvou skladeb býval obvyklou cestou, jak naplnit žádaný koncertní program. Kateřinka opět pohazuje svou bohatou blonďatou hřívou a má trochu pouťovou sukénku a opět shodí střevíčky a pedály bude obsluhovat bosýma nohama. Mám dnes milostivou a trochu rozvernou náladu a tajně si přeju být tím pedálem, kdyý už nemůžu být sukénkou. Poprvé jsem svědkem hry na zdejší varhany, k jejichž obsluze přivezen do levého středu pódia obrovitý ovládací pult na kolečkách propojený s nástrojem kabely. Je to obrovitá bedna podobně jako Kateřinčiny převozní varhany.
Začíná se Allegrettem plným neklidu, jímž je Sinfonia z pětatřicítky a pokračuje nádherným Adagiem, což je Sinfonia z druhé kantáty a sklízí devítku a koncert končí útočným Prestem, neboli Sinfonií II. z té první. Kateřinka má odpracováno, tak nejprve zahraje zřejmě bachovský první přídavek a po něm zahraje a zazpívá již proslavenou přídavkovou modlitbičku „Andělíčku, můj strážníčku“. Za tu něžnou píseň bych ji nejraději pohladil.
Po přestávce zahrají Mendelssohnovu závažnější Symfonii č. 5 d moll, op. 107, „Reformační“ započínající netypicky Scherzem v tempech Andante a Allegro con fuoco, jež přejde do Allegra vivace, aby se nádherně pokojně rozvinula ve třetím Andante, vše pak vrcholí v poslední větě, jež uvedena flétnou a variována kol luteránského chorálu „Ein feste Burg ist unser Gott“.
A konečně 9. prosince je klavírní večer s výtečným Ivem Kahánkem, jenž nám předvede, jak šikulka Schubert ve svých čtyřech Impromptech D 899 c moll, Es dur, Ges dur a As dur umetá cestičku směrem k jemnosti Chopinově. Poté si dáme Dvořákovu krásnou a v USA napsanou Suitu a dur op. 98 v původní klavírní podobě.
Viktor Kalabis složil osmidílné Akcenty, op. 26, jež zazní po přestávce. Koncert kvalitní a pestré klavírní hry uzavřou pestré a poněkud nepřehledné (neb Ivo nedělá pauzy mezi Etudami a Variacemi) Schumannovy Symfonické etudy, op. 13. Jsou inspirativně hravé.
První přídavek je z Janáčkova zarostlého chodníčku a druhý rychlý jsem neurčil.
