Collegium Marianum na podzim 2018

  Jako vždy tři koncerty s vrcholem mezi svátky. Kromě toho Capella Mariana v koncertní řadě FOK, kde bude její příslušné místo.

   Podzim zahajujeme 9. října koncertem Mír na Parnasu v Břevnovském klášteře, kde příjemno dát si v klášterní restauraci místní lahodné benediktinské pivo tmavé barvy. Koncert se jmenuje Mír na Parnasu a je francouzsko–italský, neb Rebela a Couperina doplňuje Vivaldi.

   Od Lullyho žáka Jeana-Féryho Rebela, považovaného za zázračné dítě, slyšíme nejprve tradiční francouzskou posmrtnou poctu Tombeau de Monsieur Lully, kde zjišťuji, že tu máme nápaditého a barevně píšícího autora, jehož rychlá část Vivement vysoce ční do výše. Poté Couperinův Zamilovaný slavík naplněn božskou flétnou Jany Semerádové, spolu s vynikajícím cembalem Ericha Traxlera. Abychom ho slyšeli nerušeně, zahraje nám od téhož autora cembalovou skladbičku Jemná a vtipná, což dostatečně výmluvné. Nyní Vivaldiho Sonáta d moll, No. 12, RV 63, slavná „LaFollia“, abychom se vzápětí po benátské radosti ponořili do Couperina a nejprve jeho cembalových Bludných stínů.

Na závěr hrají rozměrnou skladbu, jež dnešnímu koncertu dala jméno La Parnasse ou l’Apothéose de Lully. Začíná se Lullym na Elysejských polích hrajícím s dušemi z oper. Dál budu jen vyjímat. Důstojná krása ukryta v Merkurovi letícím na Elysejská pole. Zajímavé je rytmické Podzemní mručení Lullyho současníků a opravdové zjemnění v Jejich stížnostech pro velmi tiché flétny a housle. Vřava jako u Martinů nastává v Únosu Lullyho na Parnas a nato hrdě Corelli a italské múzy hořkosladce vítají Lullyho. Corelli tu nadále reprezentuje Itálii a nakonec hříčky s italštinou a francouzštinou. Triová sonáta vše důstojně a krásně zakončí.

   14. listopadu v Zrcadlové kapli Klementina koncert Sólo pro princeznu a obvyklá rakovnická polotmavá předehra U sv. Anežky České. Onou princeznou myšlena Anna Hannoverská, jež je známa po svém sňatku s nizozemským Vilémem IV. Oranžským jako Anna Oranžská. Ta, sama zdatná cembalistka, byla svědkyní úspěchů jedné z houslových hvězd 18. století Jeana Marie Leclaira za jeho pobytu v Haagu. Učitelem jí nebyl nikdo menší než Händel.

   Obsazení velmi komorní s houslemi, příčnou flétnou, violoncellem a cembalem. V souladu s řečeným se hrají Leclair a Händel. Od prvého Ouverture – Forlana a Sonáta e moll, op. 9, č. 2, kde si flétna přijde na své a je podložena citlivým cembalem minulé hvězdy Traxlera. Ten opět září v Händelově majstrštyku Suitě d moll. Z téže sbírky jako prvé skladby vzaty tři Leclairovy tance a nato opět cembalový klenot v podobě Händelovy Passacaglie. Dva Leclairovy tance vše k radosti princeznině i mé uzavřou.

   A konečně 28. prosince u. Šimona a Judy velkolepé představení v plné sestavě se zářící Hankou Blažíkovou s názvem Andělé a pastýři - Vánoce v barokním Římě a Paříži. Ale ještě chybělo k tomu dodat a na pastvě, jak uvidíte. Dnes také přestávka, již vítám. Hanka je tu s berlemi, neb chudinka nedávala pozor, a také je tu vzadu Vladimír na jeden z posledních lístků. A vedle mě ona španělská dvojice, již potkávám na Letních slavnostech a kudrlinkatá paní se mi tak líbí. Pozdravím ji se svým neodolatelným úsměvem podpořeným vzornou prací naší zubařky Dany a ona mě vzorně česky.

   Vzhledem k času vánočnímu, jenž končí až na Tři krále, se budou hrát skladby s názvem, či vůní pastorální, což později stvrzeno i ústrojovou kázní, jak říkají zelené mozky. Dnes téměř plná nástrojová sestava i s Magdalenkou Malou, ale bez Simony a s gambou Francouzka s pruhovanou sukní a tři zpěváci k Hance Blažíkové.

   Ta od počátku usměvavá a milá, což se šíří i od Jany Semerádové, jež zejména v Muffatově Ouvertuře No. 3 plné ukázek tanců předvede spolu s Martinou Bernáškovou, jak na flétnovou hru. Muffatova lehkost až vznášivost. A pak plodný a pilný Charpentier dobrovolně se věnující více duchovní hudbě, neb opeře vládne Lully. A skládat dobře pro hlasy uměl, jak předvedou pánové spolu s Hankou.

   Poté symphonie něžná a milá a po ní Pastorale pro varhany Bernarda Storaceho, k nimž na kúr odešel dnes Sebastian Knebel. S jakousi jmenovkyní z Anglie jménem Nancy se přátelil Mozart. Poté Charpentierova O Sapientia . A na závěr prvé části další Pastorale Francesca Manfrediniho se zajímavými obraty.

   Po přestávce nevím, jak slovy vyjádřit půvab Hančin, jež si k druhé polovině oděje venkovskou zelenou jupku a bílou blůzku a narazí slamáček a je za bergerette (ovcopasku), o nichž složil Martinů své přepůvabné klavírní trio, jemuž je rovno už jen jeho poslední. Ostatně i pánové připomínají horaly z Kysuce, kde Pána není, čo by ma dal do väzení. Leč dnes se jinačí zpívají.

   Divoký život ideální pro filmový scénář žil Alessandro Stradella, jenž napsal nádhernou Sinfonii avanti la Cantata, v níž housle a teorba něžně zviřují vzduch. Nato dva zpěvy téhož autora, jehož život skončil ubodáním. Zpěváci se přitom domlouvají na nešťastné děvče ve slamáčku.

   Po Lonatiho Sinfonii á 3 a Andante, kdy osvětlení utlumeno, přichází vrchol večera v pastorální scéně Dialogus inter Angelos at Pastores, kde zejména Hanka potvrdí andělskost svého hlasu a kluci jí skvěle asistují a všichni hrají své role a radují se a my s nimi

A oba jdeme správně k Anežce, kde rakovnickým oslaven konec roku, neb Hanka s tou nohou raději použije taxi.