Obvyklá trojice koncertů každé pololetí, jež už patří k mým stabilním součástem kulturního plánu. Leč ten první zrušen, neb krásný a skvělý slovenský sopránový drahokam Patrícia Janečková ze zdravotních důvodů odřekl.
Ten den tedy mohu do Vzletu na kadeřavou Míšu Koudelkovou, flétničku (viz Velké C). Leč zvědové mi hlásili, že Patrícia nahrazena zpěvákem a že byl moc dobrý. Nemůžu být všude.
Až 23. května tedy jdeme ke Psům Páně na Boemo spiritoso, kde Petra jako obvykle zaleze do výklenku a tam dělá, že tu vůbec není. Ach, ty vysoké, štíhlé, mírně rudovlasé české fotografky!!! Když taková dáma přijíždí k Šimonovi a Judovi ve svém Mini se staženou střechou a zdraví vztyčenou rukou, je na světě krásně. Za vstupem ještě s ohromnou radostí narazím na vzadu ukrytou rusovlásku Josefínku a ujistím ji, že na všechny letní festivalové koncerty přijdu. A Šumaře na střeše viděla a já jí slibuji, že jí přinesu k přečtení o přestávce příštího koncertu povídku Ephraima Kishona o tom, jak hlavní představitel Tovjeho ze Šumaře otravován v Londýně všemi izraelskými turisty a žádán o úsluhy a protekci. Pak si uvědomím, že jsem tu knížku zapůjčil jedné z mých krásných dívek, s nimiž mluvím, patrně Aničce Č. fyzioterapeutce a musím požádat o vrácení. Už to musí mít přečtené.
Aby té radosti bylo vrchovatě, ještě u vstupu Monika Klára, Josefínčina kolegyně, jejíž tvář konečně bez roušky. Předtím rok jen neposedná očka. Pozdravíme se dotekem malíčků, jak jsme si navykli za pandemie. Já myslím, že to ze skrytých erotických důvodů budeme dělat stále. To je takové naše malé tajemství. Taky Šumaře viděla a upozorním ji, že jsem Josefínce slíbil tu povídku a že si ji taky může přečíst.
To ještě není všechno, v uličce na cestě do první řady dáma se záplavou černých vlasů a na výzvu s dovolením se otočí královna starohudebního zpěvu a středověké harfičky Hanka Blažíková. Nemohu smlčet, že i ona jako Hanka Fleková je pro mě zdrojem dobré pohody, jen ji uvidím. Obdržím poděkování a úsměv snů.
Dnes budou vládnout housle a jednou se blýskne i teorba a Hanka Fleková dnes ponořena povětšinou do 17. století obarví zvuk orchestru violou da gamba.
Hrají se obsáhlý Vojta, Böddecker, Albertini, Matteis a Bertali, kde se půvabně spojí Lenčiny housle s Haninou gambou. Jan Krejča se před manželkou Hankou Blažíkovou blýskne mistrovskou hrou na teorbu v Kapsbergerově skladbě zvané Battaglia neboli bitva. Mně připadá nejlepší následující Sonáta terze a tre Capricornova, neboli Bockshornova. Velmi milé hraní uzavře houslová perlička anonymního autora získaná od minoritů ve Vídni. Hle, kde nutno hledat. V archivech se ještě skrývají stovky, možná tisíce skladeb ze 17. a 18. století, jež patrně z hlediska počtu vzniklých skladeb nikdy nebude předstiženo. A čekají na své objevení. To se týká i skladeb, o nichž víme, že vznikly, leč notové zápisy se nedochovaly. Mnozí se přehrabují a mnohé naleznou. Třeba taková Monika Jägerová.
Nejvíce se těším na 21. června, kdy se bude hrát v Ledeburské zahradě a jde s námi dívka Aneta furtještěstudentka. Promoce bude až na podzim a koncert má za odměnu, že se už blíží ke konci. Sejdeme se v Malostranské besedě a brzy k nám přibudou lidé od Honzy a Velké Kateřinky, jež chudinka onemocněla, Vašek a Hanka a já mám skvělou náladu, že se mi podařilo sestavit takto početnou výpravu a největší radost z milé a hezké Anety, která po koncertu s námi jde ještě na jedno a tak to mám rád. Jen ta Evička musela věnovat čas nějaké práci. A nejsou tu ani Josefínka, ani Monika Klára, avšak Petra nechybí.
Koncert se jmenuje Boemo spiritoso a spojuje jej, že hudba pochází ze třetí skříně drážďanské dvorní knihovny. Ve většině skladeb se dnes uplatní hoboj, ten přátelsky barevný partner nižších ženských hlasů a hrát na něj bude známá německá hvězda Xenia Löffler, již mnohokrát zde hrající s Velkým C. Jak uvidíte, koncert byl nástrojově nesmírně pestrý.
Hraje se patrně anonymní Sinfonia D dur, dříve připisovaná Vivaldimu, poté první Jiránek a jeho Koncert B dur pro hoboj, smyčce a basso continuo, následuje Kvartet d moll pro flétnu, hoboj, housle, violoncello a basso continuo. Čtvrtá skladba je anonymní připisovaná Reichenauerovi a jde o Triovou sonátu B dur pro hoboj, housle, violoncello a basso continuo. Po příjemné povídavé přestávce nejprve Telemannův Kvartet G dur pro flétnu, hoboj, housle a basso continuo, nyní druhý Jiránek, ta česká hvězda 18. století, a to Koncert D dur pro flétnu, smyčce a basso continuo, což je česká premiéra. Koncert plný letní nálady uzavře Pisendelova osmidílná Imitace charakteru tanců.
Ještě větší radost mám z Anetiny zprávy druhý den, z níž zřejmo, že se jí koncert se vším všudy moc líbil.
