Vlastně jde o slavnost, první koncert 16. června je tím úplně prvním po epidemických omezeních, na který jdu. Musíme však prokazovat, že mor nemáme.
Koncert se koná 16. června v Ledeburské zahradě na místě vizuálně kouzelném, leč po osoby s obtížnější chůzí, či stabilitou přístup svízelný, neb obvyklý dolní vstup omezen rekontrukcí a musíme jít Pálffyovskou zahradou. Chvíli nahoru, chvíli dolů a nakonec závěrečné schody bez zábradlí. Tady mi úslužně nabídnou pomoc milí manželé a pánovo rameno a jeho pomalý krok schod po schodu mi moc pomůžou. Povídáme a oni chodí na starou hudbu pravidelně, požádám tedy o e-mail, abych mohl posílat své eseje. Monika Klára u vstupu pomáhá s kontrolou obecenstva, mám radost, že ji zase vidím, leč dnes chybí Josefínka, avšak nikoli královna české hudební fotografie, šička a jachtařka Petra Hajská, jež unikla kovidu na moře a zde upevnila zdraví a viditelně vystavila tělo ultrafialovému záření a přestože půlka června, vypadá velmi letně. Rád také vidím lidi z pořadatelské služby. Z naší hudební party je tu už Honza s velkou Kateřinkou, ale Hance musím nechat lístek u vstupu. Dorazí později a ponejprv vyleze na terasy a dole se objeví o přestávce. Držím jí místo v první řadě.
Dnes si principálka Jana Semerádová přibrala druhou flétnistku Michaelu Koudelkovou, jež v programu půvabně překlepnuta jako Koudeklová, což vypadá jako papundeklová. Bohatě nakadeřená dívka mi připadá velmi dobrá a obě si velmi sedí.
Začínáme trojdílnou předehrou k Händelově Berenice a já pozoruji u Jany hru oček. Navazuje Telemannovo Trio C dur se sedmi částmi, z nichž poslední pětice se jmenuje po hrdinkách z antických dějin, Xantipě, Lucretii, Corinne, Clelii a Didó, jež trio uzavírají a znějí velmi dojemně a flétny září a zdobí a jsou skvělé.
Když řeč o Didó, dáme si předehru z Graupnerovy opery, kde pro změnu nasazeny pikolky a celé to zpívá. Antonio Caldara nám ukáže svou sbírku tanečků z opery Ifigenie v Aulidě. Taneční náladu vedou housle a flétny.
Po přestávce znovu dnes frekventovaná Didó, a to předehrou z Opery Didó opuštěná méně známého Domenika Natale Sarra. Od něho k jednomu až příliš známému, jehož jméno Vivaldi a hraje se Concerto grosso RV 103, jež obsahuje božské Largo a Jana i Michaela tu doslova zazáří. Píšu devítku. Program koncertu uzavírá Telemannovo Concerto e moll, kde u posledních vou vět poznamenávám zvláštní atmosféra a na adresu Michaelinu kudrlinky přebohaté a hra také. Přídavek je z Lullyho Armidy a hodí se na závěr letního koncertu na takovém místě.
Poprosím milou pořadatelskou dívku Petru, zda vy nás nevyvedla tím dolním průchodem, což nám umožní vyhnout se nepohodlí schodů. S Hankou zajdeme na jedno černé velkopopovické do Malostranské besedy, kde sezení pěkně pod podloubím a červenovlasá číšnice má smetanovou pleť a obrázky na dlouhých nohou. Pochválím jí tu výstavu aplikované grafiky a zeptám se na to, zda je to obtisk, či tetování. Bohužel tetování povídá ona, ale za tu chválu je ráda. A vůbec je šikovná a stará se o hosty. Když odcházíme, řeknu jí, že až si budu zakládat hospodu, nabídnu jí místo pro její půvab a chování k hostům.
28. června se tu má náhodou stavit jihlavská dceruška Anežka, čehož využiji k daru k narozeninám v podobě vstupenky na koncert ve strahovském klášteře jménem Dafnis a Chloé dle hlavního bodu programu hned po přestávce. Jedeme autem, které zaparkujeme šikovně přímo na rampě přímo u vjezdu do areálu kláštera. Předkoncertní čas strávíme s pivem a minerálkou, neb dceruška bude zpět řídit.
Kromě milých vstupních dam Müllerových, které si Anežku ještě pamatují, když mi před pěti lety byla pro lístky tehdy ještě v Maďarském kulturním středisku v Rytířské, neb jsem dlel v nemocnici s prasklou pánví, tu je dnes Josefínka, takže dceru představuji a totéž pak učiním o přestávce s Petrou, jež si opět přičinlivě hledá po stranách místa nejlepších záběrů. Dnes je koncert povýtce francouzský a bude mít patřičnou ušlechtilou atmosféru, jak za Ludvíků čtrnáctého i patnáctého obvyklo. Jean Fiéry Rebel osvědčí svou schopnost tvořit na rytmy dobových tanců. Nato Michel Corrette a jeho zvláštně rytmický Koncert La Marche du Huron, který nazván komickým. Samostatné cembalo se předvede v Rondu La Zaide J. N. P. Royera a Leclair, ten mistr houslí, přináší Koncert C dur, kde housle nahradí flétna.
Po přestávce již zmíněný hlavní bod Suita z Boismortierovy opery Dafnis a Chloé značené jako pastorální. Jde o osm úryvků od Prélude po Tambourin. Nyní král francouzské opery závěru barokní éry Rameau a Suita z jeho opery Dafnis et Aeglé, již uvede mistrovské cembalo v Sarabande. A nyní opět Komický koncert Corretteův Les Sauvages et la Furstemberg téměř úderného vyznění. Přídavek je opět z Rameaua.
