Collegium 1704 na jaře 2019

V této části sezóny Velkého C obdržel jsem tři hudební potěšení a každé poněkud jiného druhu. Výlet do několika odlišných hudebních oblastí gradoval Händelem a předvelikonočním Bachem.

    7. února máme pozoruhodně pestrý a dost neobvyklý koncert zvaný Serenády. Neobvyklý v tom, že se hraje Mozart a Dvořák, avšak nedočetl jsem se v programu, že by se užilo zvláštní dobové techniky a nástrojů.

   V prvé půli začínáme Mozartovou Gran Partitou in B KV 361/370a. Slyšeli jsme skvělé představení od nástroje k nástroji a radujícího se kontrabasistu a stále vodu vylévající hornisty a klarinet znějící jako soprán a alt. V úvodním Menuetto září hoboje a klarinetistka je hezká holka. V následujícím Adagiettu se dechy znovu vemluví do přízně, v Tema con Variazione, to Wolfi pěkně rozjede dle názvu a klarinetistka jezdí očky kolkolem.

Po přestávce Dvořákova Serenáda d moll, op. 44, která potvrdí, že přívlastek vlídný si Dvořák plně zasloužil. Také zde jsou přelíbezné hoboje a klarinety a hornista sundal boty. Závěr připomíná Šostakoviče, nebo Martinů.

   Sice jsem se nedočetl, ale průběh a vyznění skladeb byly neobyčejně hravé a jemné a citlivé a potvrzují zásadu, že méně je někdy více. Někdy je důležité jak a s jakým nasazením se skladba hraje. Už dlouho jsem neviděl hrát nějaký orchestr tak uvolněně a s radostí.

   12. března Händelovo oratorium Izrael v Egyptě. Právě čtu velikánův životopis z pera mistra staré hudby Christophera Hogwooda, jenž také proslul co vyznavač české hudby. Je to poutavé a do jisté míry snímá ze skladatele háv obdivu a nalepených mýtů. Hanka Fleková má nádhernou černou skládanou sukni a Iveta Schwarz krásné dlouhé platinové vlasy. A první sopranistka Hannah Morrison je uváděna jako islandsko-skotská, což je poněkud nesrozumitelná identita.

   V oratoriu je převaha sborových scén a mezi nimi sóla i duety, jako například ten pro dva soprány, kde si píšu, nádherně holky, nato sbor He is my God dostává k devítce poznámku Glagolská mše. Nato devítku sklízejí i Tomáš Král a Jaromír Nosek v duetu dvou basů The Lord is a man of war. A nejatraktivnější a mocně frekventovaný je slavný únik přes Rudé moře.

9. dubna tradiční předvelikonoční veledílo, letos jako před lety Matoušovy pašije jako navýsost vhodný program. Hráči i zpěváci jsou rozděleni na dva soubory a podle jistého klíče, patrně předepsaného autorem se střídají, takže chvílemi zaměstnána levá, chvílemi pravá strana, k tomu až na drobné výjimky předstupují sólisté a přednášejí text uvádějící recitativy a poté árie. Mezi těmito čísly nás obě části orchestru uvedou hudebně do konkrétního děje a význačnou plochu zaujímají sbory. K sóĺistům se pojí nástroje a často úsporně, jemně a kouzelně jen flétny, či hoboje.

   Čtu si obsazení a zjišťuji, že vpravo za smyčci sedí hezká a šikovná flétnistka Michaela Šikulová Ambrosi, bohužel dobře viditelná jen, když hraje sólo. Vlevo ve druhé řadě 1. houslí Magdalena, v čele druhých houslí Simona a uprostřed perfektně viditelná a často usměvavá Hana s violoncellem. Samozřejmě v sále nechybí dvorní fotografka Petra, s níž povídám na začátku, až již hudebníci usazeni a já spěchám na místo k ohromnému gaudiu Simonině. Jim, můj Angličan, který je Američan dnes vedle mě nechybí a ani Zuzka ve třetí řadě. Takže zase mezi svými spříseženci.

   Zase čtu text a z děje vypadnu jen jednou a brzy najdu nit. Ze sólistek nám již známých vyniká belgická sopranistka Céline Scheen s hlasem zářivým a průzračným a stejným úsměvem na celé kolo, přestože toho chlapa Ježíše trápí a páchají na něm justiční vraždu. K ní přistupuje kanadsko-jihoafricko–německá mezzosopranistka Sophie Harmsen, jež minule byla ve sladkém očekávání a po té události má postavu v černých šatech navýsost žádoucí. K tomu volila krátký sestřih a sluší jí to převelice. Své úseky k mé radosti zazpívají vyhlášená kráska altistka Aneta Petrasová a zřetelně a pevně Lenka Cafourková a též altistka Susanne Langner.

   Kluci počínaje Ježíšem dnes už světového basisty a ohromného chlapa Jana Martiníka, basu hrdinného, jehož německá výslovnost je vzorná, vždyť v Berlíně je doma, zanechávají dobrý dojem a nejvíc práce samozřejmě má Evangelista známého německého tenoristy Erika Stoklossy, jenž stále vypráví a drží děj. Postav je poměrně dost na oratorium, ještě tu máme nezbytného Piláta, Jidáše, Petra a nejvyššího kněze a svědky z lidu, služku a dokonce i Pilátovu ženu. Na rozdíl od colombovských detektivek není inkognito.

   Nejkrásnější árii Erbarme dich stejně jako minule zpívá Sophie a sólo na housle k tomu hraje Helena Zemanová. Sophie nasadila ten správný oddaný a prosebný výraz a nesmírně jí to sluší. Tahle árie je taková neobyčejná krása, že se i z té krásy ostatní trochu vymyká.

   Avšak vysoká hodnocení jsem si poznamenal u Célinina recitativu Wiewohl mein Herz in Tränen schwimmt a následující árie Ich will dir mein Herze schenken s hoboji a chorály Ich will hier bei dir stehen, dvojzpěvu Céline a Susanne, kdy se skvěle doplňují So ist mein Jesus  nun gefangen. A sličná cembalistka Elina Albach si neslyšně přeříkává text a pohupuje se do rytmu.

   Sofie se sborem se znovu předvede v Bin ich gleich von dir gewichen. A první houslista pravé strany Ivan Iliev dostane také šanci se ukázat v Gebt mir meinem Jesum wieder. Aneta mi udělá radost, neb recitativ Erbarm es Gott a árii Können Tränen meiner Wangen zazpívá krásně a především mile a patřičně důrazně, jak jsem u ní v poslední době zaznamenal s pochvalou, neb tahle krásná dívka si zaslouží vyniknout (myslím, že v příštím kole ankety o nejkrásnější altistku vyhraje).

   Také viola se vyznamená v závěru v Komm süsses Kreuz. Sofie znovu září a oko mé těší v Sehet, Jesus hat die Hand. K závěru vše směřuje ve známém chorálu Wenn ich einmal soll scheiden. Vše uzavírá Evangelista, který praví, že šli a zapečetili kámen a postavili stráž. My však víme, že to nebylo nic platné. Jsou díla, jež budou věčná. A nahrával to rozhlas, takže někdy při vysílání. Tam ale nejsou vidět ty krásné dámy.

Já na konci vyrazím rychle k Michaele, neb jí chci poděkovat a promluvit s ní. Stihnu to a Michaela si ke mně přidřepne tak, že jí vidím přímo do krásných očí a úsměv mám z první ruky a ona povídá, že už pomalu vychází z hektického období a koncertů se dočkáme a že její cembalová partnerka Petra Žďárská povila miminko.