Takhle nějak asi vypadá to, co se jmenuje podle jednoho Němce a začíná to na A. Kdybych byl ženatý, dostalo by se mi jedovatého: „S tebou tak někam jít“ a body byly rázem na hodnotách podobných růstu naší ekonomiky.
Jdu do kina na oddechovou francouzskou animaci Obchod pro sebevrahy, a to na zlevněné představení pro důchodce v 10 hodin. Podle mě to je v Oku. Ano, hrají to a u pokladny chtějí 100 kaček, ohradím se, že to má být pro důchodce. „Dnes je pane Babybio, takže sleva může být jen na 80, pro důchodce je to ve čtvrtek,“ praví děvče v pokladně. My kluci se zásadně shazujeme před hezkými holkami. Přistoupím na obchod a jdu do sálu, protože na malou kvasnicovou chotěboř je už pozdě. Moje křeslo z letadla je volné, takže si udělám pohodlíčko a koukám kolem. Kromě obvyklých plážových lehátek se zde povalují různé sedací polštáře, umělé kameny a dřevěné bloky a taky karosérie z trabanta, kde sedí několik dětí. Po kině se pohodlně rozvalují mladé matky a asi dva otcové s dětičkami od 0 do asi 4 let. Semtam vidím i psy, docela velké. Jedna matka kojí. My kluci umíme úplně všechno, ale tahle činnost nám nikdy moc nešla. Mnohé matky si přinesou od baru podnosy s pitím i jídlem. Po kině chodí a lezou dětičky a přitom švitoří. Dělá to zajímavé zvukové pozadí a později zjistím, že mi to ani u filmu nevadí. Ani jednou za 80 minut žádné dítě nekřičelo a nezlobilo. Již lezoucí a chodící mláďata se pohybují ad libitum po sále. Žádné se zde nemůže ztratit a nic se mu nemůže stát. Ideální dopolední vycházka, kterou lze zakončit ve Stromovce nebo v Letenských sadech. V kině pohoda jako málokdy. Občas kolem mě projde batole a zkoumavě si mě prohlíží. Jedna holčička si mě vyloženě oblíbila, soustavně chodila cloumat se sousedním lehátkem a přitom na mě vyzývavě hleděla. Film samozřejmě nic moc, ale ta úžasná pohoda. Kdybych si nespletl kino Oko s Aerem, ani by mě nenapadlo jít na Babybio a nic bych nezažil. Takže až něco zvořete díky A., nebo někomu jinému, udělejte z toho přednost a vždycky zvítězíte jako boží bojovníci. Ve čtvrtek dopoledne tedy správně kino pro seniory a Samsara. Úvodní slovo na prospektu je jako obvykle zřejmě k jinému filmu a většina toho, co se zde dočtete je buď blbost, nebo nepodstatný znak filmu. Druh filmu vám přiblížím přirovnáním. Kdo jste viděl asi před 10 lety pozoruhodný snímek se svízelným jménem Naqoyqatsi, už víte, kde se pohybujeme. Film je vizuálně nádherným sledem obrazů přírody, lidí a naší civilizace. Jeho přednosti jsou myslím čtyři. Předně dokonalý obraz a překrásný výběr lokalit z celého světa, za druhé promyšlené řazení obrazů, jež zdůrazňuje kontrasty a paradoxy soudobého světa, za třetí práce kamery, kde zacházení se světlem a jeho proměnami je samo o sobě poezií a za čtvrté nádherná původní hudba. Jen stručně namátkou z jednotlivých obrazů: Indická krajina posetá svatyněmi, buddhistický klášter a práce na mandale, moderní čtvrť Káhiry a za ní siluety pyramid, americké velkoměsto z nadhledu nad gigantickou křižovatkou od rána do noci se všemi proměnami světla denního i umělého, hemžení lidí v japonském několikapatrovém metru, statisícové davy při pouti do Mekky (když se obraz nakonec zrychlí, vidíme, jak se vlastně davy pohybují), hromadné cvičení vězňů kdesi v Asii, pochod armádních jednotek, výroba zbraní a vojenský hřbitov se znetvořeným vojákem, výroba masa a neuvěřitelný kombajn na kuřata, který projíždí halou a doslova je sklízí a semílá (po těchto potravinářských sekvencích vás přejde chuť na maso), otřesné slumy na okraji hogo fogo měst, krásní lidé všeho druhu a rasy, úplně potetovaný svalnatý muž se něžně mazlí s miminkem ve své náruči, dubajské umělé ostrovy a zdejší naduté velkostavby, hra světla na pouštních dunách a svazích hor a táž hra světla v chrámu sv. Petra ve Vatikánu, a to by snad už stačilo. Jděte na to a kvůli obrazu a zvuku musíte do kina, jinak se okradete o dost. Mějte se
