Bulvár, na jehož konci zapadá slunce, aneb chvála filmové klasiky

Velkou postavu amerického i světového filmu Billyho Wildera máme spojenu především s nedostižnou komedií Někdo to rád horké, ale on již téměř dvacet let předtím točil skvělé filmy. Z nich nejzářivějším drahokamem je zřejmě Sunset Boulevard z roku 1950. Má oblíbená svatá trojice pražských kin Aero, Oko a Světozor občas sáhne do filmové pokladnice a tentokrát vytáhla eso a vyložila ho na plátno kina Oko. Nejlepšího kina v Praze 7, jak tvrdí reklama (v této městské části je jediné). Pro mě je to nejlepší kino na světě, což už víte.

Samuel Wilder se narodil 22. června 1906 v Haliči, je tedy naším krajanem. Matka, jež obdivovala Buffalo Billa, mu říkala tak vytrvale Billy, až mu to zůstalo. Rodina před Hitlerem utekla přes Francii do USA, kde Billy, jenž se věnoval filmu už v Německu, chytal svou šanci velmi těžce, leč úspěšně. Stejně jako Hugo Haas neuměl anglicky. Od počátku 40. let již úspěšně točil filmy a poslední z nich Kamaráde, kamaráde s legendární dvojicí Lemmon, Matthau nese letopočet 1981. Jeho život se uzavřel před 11 lety v úžasných 96 letech. Nepřikládám velkou váhu žebříčkům, ale jistou informaci poskytuje fakt, že Americký filmový institut zařazuje Sunset Boulevard ve stovce nejlepších amerických filmů všech dob na 16. místo. Dlouhodobě vede Wellesův Občan Kane a těžko se to někdy změní. Příběh je vystavěn na pomíjivosti slávy filmových hvězd a mnohdy nevábné praxi velkých studií. Především však prozrazuje velkou autorovu lásku k světu filmu přes všechna mračna, jež filmové Slunce stíní. Titulní mužskou roli obsadil William Holden (1918-1981), jehož jsme viděli v nezapomenutelném Mostu přes řeku Kwai, nebo ve westernech jako Divoká banda. Hraje scénáristu Gillise, jemuž se moc nedaří a tone v dluzích. Hvězdou nejhvězdovatější je však bez debaty Gloria Swanson (1899-1983) v roli někdejší královny plátna Normy Desmond. My pamětníci a milovníci starých filmů víme, že Gloria byla absolutní ženskou superstar němé éry a tak jako mnohým, i jí zvukový film vrcholnou kariéru ukončil. Wilder ji obsadil do role někdejší hvězdy, jež sice zvukový film šťavnatě proklela, ale dala by vše za návrat. Pokouší se psát scénáře, které jsou však příšernou slátaninou. Nikdo ji už nechce. Pomoci jí má Gillis, který se topí v dluzích a tuto práci vítá. Norma si ho najme, zaplatí jeho dluhy, zahrne ho přepychem a udělá z něj domácího psíka. Gillis má však jiné plány, a když se ukáže, že jej Norma miluje, situace se nebezpečně vyhrotí. Úžasná postava je Normin sluha s nenápaditým jménem Max von Mayerling, jehož hraje další náš krajan původem Vídeňák Erich von Stroheim (1885-1957), známý především z Renoirovy slavné Velké iluze, kde hrál odporného prušáckého velitele zajateckého tábora. Ten dlouhodobě a úspěšně předstírá své paní, že o ni filmový svět stále stojí. Galerii postav doplňují osobně významné tváře slavných studií Paramount (Cecil B. DeMille) a Warner Brothers (H.B. Warner). Dle titulků zde hraje další superhvězda němého filmu, která však točila filmy až do své smrti, starý dobrý Frigo Buster Keaton (1895-1966), jehož jsem zde bohužel nepoznal. Přestože jde o dílo, jehož konec je tragický, nechybí ani skvělý slovní humor, reprezentovaný typicky americkými strohými a přesně cílenými hláškami, jež připomínají legendární Polanskiho Čínskou čtvrť. Mimochodem, zde se filmový Jack Nicholson jmenoval Gittes. Pokud jde o ocenění, 3 Oskary 1950 za původní scénář, hudbu a umělecké vyznění a nominace na nejlepší film, režii i pro obě hlavní postavy a Ericha. Kdo čte má povídání, tak ví, jak jsem chválil a doporučoval film The Artist. Obě díla dělí 62 let, ale mají překvapivě mnoho společného. Měla by se promítat najednou jako dvojfilm. Nejdřív ten novější němý a po něm ten starší zvukový. Pokud jde o mne, přestože jsem do sálu přišel dříve než obvykle, obě letecké sedačky už obsadily jakési babičky, které asi ráno nemohly dospat, takže jsem si musel najít jiné doupě. Naštěstí v rámci pololetních prázdnin do kina přišla výprava studentů možná z mého domovského gymnázia Nad štolou. Součástí kontingentu bylo několik nadprůměrně pohledných děvčat, jež mi aspoň pro tuto chvíli dala sladce zapomenout na Keiru, Natalí, Joyce i všechny tři Andulky. Abyste věděli, Sunset Boulevard je snad nejslavnější třídou Los Angeles vedoucí z centra přes Beverly Hills až k Pacifiku. Je dlouhá skoro 35 km a při jízdě po ní v pozdním odpoledni pochopíte její jméno a už víte, proč mají lidé tohle v podstatě příšerné město, kde je z jednoho konce na druhý jako z Prahy do Brna, tak rádi. Až tam budete mít cestu, určitě nevynechejte. Je to fakt zážitek včetně vil filmových hvězd a podvečerní sjezd dolů k oceánu je nepopsatelný.