Atrium v listopadu 2018

   V rámci zdejších programových bloků vidím jen dva zdejší koncerty a dva od jiných pořadatelů a k tomu přidávám pořad kombinovaného slova a hudby.

   3. listopadu tu hrají dva Italové v rámci italsko-českého festivalu Tóny nad městy. Houslista Scarponi a klavírista Pelli. Pánové jsou perfektně oblečeni v souladu s tradicí italské haute couture a hrají sice perfektně, leč chladně, už proto, že na programu je kromě úvodního zcela nezasvěceně a nepoučeně zahraného barokního Vitalliho samý Schubert, což vždy přináší nebezpečí monotónnosti, takže srdéčko mé se nijak nenadnáší. Málo srdce a emocí a nesmírná chyba s Vitallim.

   5. listopadu tu má v režii samotné radnice nezaslouženě zdarma koncert jeden z našich nejlepších klavíristů Jan Bartoš. Pamatuji si jeho výtečný přednes Dvořákova koncertu na zahájení Smetanovy Litomyšli v roce 2016. Letos znovu totéž s podání další naší klavírní špičky Lukáše Vondráčka.

   Jan hraje Haydnovu Sonátu c moll, Hob. XVI:20 tak, jak nutno klasicismu vyhovět, tj. lehce a nad věcí. Nato zkouška citu v Janáčkově Po zarostlém chodníčku. Musím jej pochválit, potřebné srdce tu je včetně občasného důrazu. Jedno z nejlepších provedení. Skvělý kontrast skýtají optimisticky vybrané tři závěrečné Smetanovy Sny V salóně, V Čechách a Zaniklé štěstí. Přestože se tváří poněkud úsporně a zklidněně, jeho hra se mi moc líbí. Přidá Janáčkovu Vzpomínku a Chopinovu Mazurku C dur.

   8. listopadu zkouším koncert S německého violoncellisty Matthiase Lorenze, příšerné jsou už žvásty v programu ke skladbám, jimž těžko vůbec rozumět. Hudebně jde alespoň o hráče se znatelným potenciálem a zaujme mě poctivě řečeno jen jedna skladba, v níž slyším mezihru ze skladby Whole Lotta Love ze druhého alba Led Zeppelin. Opět jsem zklamán a pevně rozhodnut, že se většině koncertů S napříště vyhnu.

   10. listopadu tu v koncertu K+S hraje německá houslistka Viktoria Elisabeth Kaunzner za klavírního doprovodu Petra Nováka a já jim musím přiznat skvěle sestavený program. Koncert začíná Tartinim, kde se ukáže, že Viktoria na housle hodně umí a Petr nijak nezaostává. Ysayeho houslová sonáta jen umění Viktoriino potvrdí a následuje její vlastní skladba, jež je povedená a pěkně rozvinutá a mírné překvapení je také zdařilé Drei Nachtgesänge neznámého Nikolaje Mendtnera.

   O přestávce dáma vymění černé šaty za červené a zvukově experimentuje se svou improvizací. Nato pokorný návrat ke klasice v podobě Brahmsovy Sonáty pro housle s klavír č. 3 d moll, kde jsem nadšen z Viktoriiny pečlivé hry zejména v pomalé větě. Další sonáta je od současné autorky Germaine Tailleferre, jež připomíná Martinů a tedy pochvala. Přidává se Sukovo Appassionato a ještě jedna divočejší skladbička. Na tuto dámu nutno vždy jít.

   21. listopadu se tu koná tzv. Křeslo pro hosta za klavírní účasti nedávno mnou v Sukově síni slyšeného Tomáše Víška s českou klavírní hudbou a čtyřruční asistencí neznámé japonské hráčky, program nebyl a z netu jsem si nestáhl data, takže nemohu podrobně sloužit. Na křesle herec Švarc a moderátora neznám. Občas trochu plácání a chválení, ale mnoha seniorům se to líbí.  

   A konečně 29. listopadu jsem si už před časem koupil lístek na koncert Miroslava Sekery na Firkušného klavírní festival, a protože toto píšu po něm, mohu říci, že to bylo jedno z nejlepších letošních klavírních vystoupení, ne-li vůbec. Oželuji tedy Ištvan Quartet s violoncellistou Štěpánem Filípkem a hezoučkou americkou klavíristkou Katelyn Bouska, jež se kromě jemné a citlivé hry proslavila nadmíru půvabnýma nohama, když tu Štěpána na jaře doprovázela. Bohužel zatím nemohu dát k podpisu desku, již s tím programem natočili.