Tentokrát jen třikrát do Atria, neb mám mnoho jiných plánovaných hudebních akcí. A také chvilku trvá, než si udělám čas na jejich sepsání.
6. dubna se předvede mladá houslistka Ludmila Pavlová, jež tu pokřtí své CD a zahraje jeho obsah. Doprovázena Stanislavem Gallinem, začne pěkně česky od podlahy a zahraje Smetanovo Z domoviny a pak od nebe Janáčkovu Sonátu pro housle a klavír, již tak působivě hraje Markéta. A už je tu křest avizovaného CD a je poněkud rozpačitý v rozhodování, co a jak moc se má polévat. Když pokřtěno, šplhají Ludmiliny housle do výšek v Sonátě – Fantazii pro housle a klavír Vladislava Kladnitského, což je dědeček klavíristův. V závěrečných Wieniawského Variacích na originální téma se konečně ukáže v sebevědomém a virtuózním duchu, jako kdyby se potřebovala předtím rozehřívat. Na úplný konec přidá častý úryvek ze Sukovy Pohádky. Budu dívenku sledovat.
9. dubna tu máme Pražákovo kvarteto, s nímž hraje mnou velmi obdivovaná první houslistka Jana Vonášková. Po celou dobu vyniká nádherným tónem a úsměvy mateřskými, přestože je zřejmě z kvarteta nejmladší. Začínáme Schönbergovým Smyčcovým kvartetem D dur „Nultým“ a ocitáme se v náladě sextetu Zjasněná noc. Pozoruhodné střídání a mísení temp a dynamiky a vyjadřování nástrojů. Nato stejně starý Josef Suk přináší Smyčcový kvartet č. 1 B dur, op. 11, a v beethovenovsky nádherné pomalé části osvědčuje, proč jej jeho učitel Dvořák tolik chválil. Když Beethoven, tak po přestávce jeho Smyčcový kvartet F dur, op. 18/1. Tak vidíme, co krásy uměl dát do raného kvartetu tento mistr nad mistry a jak si to užívá Jana hrajíc nohama jako Ray Charles a vyzařujíc energii jako Anne-Sophie Mutter. Přídavek je opět Beethoven a Scherzo ze 2. kvartetu. Jana by mohla zkusit někdy svůj recital, to bych měl radost.
Zajímavý večer zažijeme 25. dubna, neb se představuje mezinárodně obsazený soubor Shum davar, kde hrají akordeon, housle, kontrabas a kytara. Soubor těží z etnické hudby od klezmeru po hudbu arménskou a gruzínskou. Však se také opírá o v Gruzii narozeného Arména Gugara Manukjana, jenž je akordeonovou hvězdou a zřetelným středovým bodem formace. Slyšíme zajímavou a dynamickou a místy strhující mezinárodní směs, jež dává vzpomenout na podobné projekty Jordiho Savalla, avšak bez kopií historických nástrojů.
To jsem pěkně udržel pero na uzdě a napsal krátký článek.
