Atrium od srpna do října 2019

  Zdá-li se čtenářstvu titulek neobvyklý z hlediska času, řekněme si, je zde je od léta zajímavého málo a přitom také řada nepříjemností. Listopad už bude ucelený.

    Neobvykle už 23. srpna se tu objevuje pořadatel Muzika Judaika o.s. s programem postaveným na klezmeru a zpěvačkou jménem Lenka Lichtenberg, jež žije v USA, pořadatele zastupuje paní Blanka Vogelová. Začátek na netu avizován na 18. hodinu a já tu jsem dosti brzy, leč v 18 hodin se nic neděje a paní od pořadatele říká, že to je od 19. Ještě hodinu tu sedět nechci a nemůžu a paní mi pak napíše, že mám pravdu a na netu byla chyba v zahájení. Atrium chybu opravilo na místě. Avšak až po mém odchodu. Doma si zpěvačku najdu a mrzí mě ta chyba. Je to příjemná hudba a milá dáma.

   V září v konkurenci s Dvořákovou Prahou a dalšími záležitostmi jsem do Atria nešel. Konečně, nic z těch dvou akcí, jež by připadaly v úvahu, mě stejně nezaujalo.

   11. října Musica Florea a já si jdu obsadit místo v první řadě drze ještě v době, kdy hudebníci cvičí. Aspoň mohu pozdravit Magdalenku Malou, jež dnes bude ovládat housle a violu a má k tomu účelu po straně na stolečku ohromný futrál, v němž uloženy oba nástroje. Sluší jí to a můj dnešní kolega Vašek Vacek je její hrou i úsměvy silně osloven.

   Přišel jsem dnes po zkušenosti s minulým koncertem na téma improvizace v barokní hudbě, jež mi v jejich podání skýtá neobyčejnou radost, neb se dostane na mnohé nástroje a pestrost provedení je nejlepší obhajobou barokní hudby, dnes spíše rané a s Palestrinovým návratem do renesance. Tyto koncerty dokládají, jak improvizační umění postupně dovedlo hudbu do nové doby. A mají svou hravostí mnohé společné s jazzovými jam sessions.

   Hrají se Casati, Cavalli, Monteverdi 2x, Falconieria da Palestrina a nádherou večera byla pro mě Sonata sopra deus miseratur nostri Alessandra Grandiho (1586-1630), v níž nádherné violoncellové sólo.

   15. října tu hrají čtyři půvabné dámy, jež zvolily jako svůj nástroj fagot a proto nesou název Fagotiky. Hrají smíšený program od Dvořákova Slovanského tance č.1, přes adaptaci Vivaldiho Jara k novince v repertoáru, jíž výběr z Verdiho Nabucca. Nyní skladba Divertimento Alana Stephensona psaná přímo pro fagoty a zde použit gigantický natřikrát zakroucený basový fagot, jejž nemožno věšet na něžný dívčí krk, ba možná ani na býčí vzpěračův a nutno ho opřít o podlahu. Skladba je ozdobou večera a dostává ode mě dnes devítku.

   Následuje známé a slavné Piazzolovo Libertango a skvěle zaranžované Ježkovy Klobouk ve křoví a Tři strážníci. Nato další známá hudba Ballardův Mr. Sandman následovaný filmovými citacemi z Pirátů z Karibiku a vše uzavře známé Abreuovo Tico tico no fubá. Dva přídavečky a k ostudě Atria jim nikdo nedá na závěr květiny. A jedna z dam program komentuje a je to milé a žádoucí.

   17. října americký hornista Daniel Costello hraje soudobou hudbu jež zvukově naštěstí přijatelná a bylo by ji možno nazvat experimenty, co všechno zvukově dokáže lesní roh. Možno slyšet zvuky všech žesťových nástrojů, občas trubka a zejména křídlovka, chvílemi pozouny a pak také tuba. Barevně zajímavé a mokré, neb nutno stále vylévat kondenzát z trubek. Desku bych si však nekoupil. A jak již pravidlem, jen pár lidí, nepřesahujících desítku.