Už psáno o skvělém listopadovém koncertu flétnistky Míši Ambrosi, jež v mém žebříčku hudebnic nejmilejších a nejkrásnějších stojí na nejvyšších příčlích držíc se zde za ruku s Markétou Janouškovou.
Takže nám zbyl už jen jediný koncert, a to z 9. října v rámci série Atrium má vážný zájem.
Dnes hraje Kukal Quartet ve složení Eliška Kukalová první housle, Klára Lešková druhé housle, Elnara Taghizade viola a Filip Rufer violoncello. Jim ku pomoci ve druhé dnešní skladbě německý violoncellista Jens Peter Maintz, jímž soubor doplněn na smyčcový kvintet.
Budou se hrát dvě skladby Schubertovy, a to Kvartetní věta c moll, D 703, v programu chybně označeno jako Smyčcový kvintet C dur a prokazatelně hraje jen čtveřice. Následuje Smyčcový kvintet C dur, D 956, s větami I. Allegro ma non troppo, II. Adagio, III. Scherzo. Presto – Trio. Andante sostenuto a IV. Allegretto. Na kvintetu je znát, jaký komorní talent byl Schubert na úsvitu romantismu. Ve své době se s ním mohl srovnávat jen Mendelssohn-Bartholdy. Brahms a Dvořák jsou dosud na houbách. Na Schubertova tria, kvartety a kvintety nutno se plně soustředit, neb oplývají neotřelými nápady a melodikou dosud neslyšenou. Každý z nástrojů si skvěle zahraje a violoncella znějí jako mužský hlas, z nichž přirozeně posazený je baryton.
Tentokrát nezažívám kouzlo nového nápadu s pokojovou atmosférou, ale ten pocit sdíleného pohodlí je tu zase. Minulý koncert byl programově pestřejší, což není výtka, nýbrž spíše doporučení, jakou strukturu příštích koncertů sledovat. A uvítal bych a jistě i bar přestávku.
