V současné době tento tradiční zvyk zažívá renesanci a se slavnostmi spojenými se “zarážáním hory” se můžete setkat skoro v každé vinařské obci.
Nicméně od doby, kdy se nejednalo o zvyk, ale normální součást roku vesničanů, stejně jako třeba žně nebo Hromnice, už uplynula poměrně dlouhá doba. A tak se dneska setkáváme spíše s “divadlem” než skutečnou podobou této tradice.
Jak to tedy v minulosti vypadalo? A co vlatně ta hora je?
Hora byla slabší tyč o průměru cca 10 cm a výšce 8 až 10 m, která se zbavila kůry a měla upravenou korunku.
Zarážením hory, se zakazoval vstup do vinohradů všem lidem, kteří tam nemají co pohledávat, a kteří v těch místech nevlastní žádné vinice.
Při stavění hory se po staletí zachovávaly zajímavé zvyklosti. Václav Frolec uvádí popis „zarážení hory“ na Podluží podle Jana Noháče:
„Před svátkem Nanebevzetí P. Marie (15. 8.) natrhal vinohradní hotař kytici z polního kvítí a klasů a tuto dal v kostele posvětiti. Večer se sešel obecní výbor a majitelé vinohradů ve starostově „búdě“, kde se všichni na účet obecní pokladny posilnili jídlem a pitím. Všichni byli ozbrojeni puškami, a když se setmělo, šli na místo, které bylo dobře viděti „zarážeti horu“.
Na zemi leží oloupaný kmen borovice (hora), na jehož vrcholu jest uvázána kytice, ráno v kostele posvěcená. Z ní vyčnívá dřevěný křížek, na němž jsou napíchnuta tři jablka. U vykopané jámy, do níž se má „hora“ zasaditi, udělá se oheň a do něho se hodí kytice z loňské hory, kadidlo a vonné byliny. Všichni smeknou a společně se modlí růženec a modlitby k P. Marii, sv. Janu a Urbanu, ochráncům vinohradů.
Po modlitbách se jáma i „hora“ kadidlem vykouří a pokropí svěcenou vodou a do jámy se vloží tři nejkrásnější hrozny, při čemž hotař i troubí z hotařských trubek do jámy. Ostatní obcházejí dokola jámu s rozžatými hromičkami, hora se zdvihne a postaví do jámy, která se zahazuje, přičemž ji starosta zalévá vínem, jež se cedí z hotařské trubky.
Když je hora zasazena; seřadí se všichni do kruhu a obcházejí horu, při čemž se modlí tři otčenáše a zdrávasy, modlitby k patronu hor sv. Urbanovi za všechny zemřelé horné a starosty, jakož i za všechny, kdo ve vinohradech pracovali a pracují. Po vykonaných modlitbách se všichni rozestoupí zády k hoře a střílejí do všech světových stran, na znamení, že jest hora zaražena a přístup do vinohradů i jeho majiteli pod trestem smrti zakázán. Kromě hotařů nesmí nikdo do vinohradu vkročiti. Dříve po „zaražení“ hory shromáždila se celá obec před obecním, úřadem a tam se čtly nejdůležitější body „horenského práva”…
Jak vidíme z popisu, jednalo se o kombinaci různých zvyků, kde hrály svoji roli jak křesťanská víra, tak staré pohanské obyčeje i samotné světské právo.
Byla to totiž nejdůležitější událost vinařova roku, zajišťující ochranu hroznů, o které se vinař celý rok poctivě staral, před samostnou sklizní.
O původu této tradice nicméně téměř nic nevíme. Podařilo se ji vystopovat snad až do Byzantské říše, ale konkrétní důkazy zatím neexistují.
Zdroj: Frolec, V.: Vinařský obyčej „zarážení hory“ na Moravě.
Zdroj Foto: Zarážení Hory v Kobylí
