Občas se přistihnu při přemýšlení, jak chytrý tvor vlastně člověk je a co všechno již v dávnověku ovládal za znalosti či dovednosti. A mezi tyto dovednosti samozřejmě patří i pěstování a výroba vína.
Doložené nálezy
Podle archeologických nálezů již člověk mladší doby kamenné sbíral plody plané révy a zajisté na sobě také poznal i opojné účinky zkvašené šťávy. Potom už byl jen malý krok k tomu, naučit se révu vinnou pěstovat. Ostatně o tom svědčí i četné nálezy z doby před více než šesti tisíci lety z území Íránu, Afghánistánu či východní Číny. Dle rozluštěných hieroglyfů v Egyptě pěstovali faraóni prvních dynastií dokonce již 6 - 8 odrůd révy.
Kultura pěstování vína se z Asie a Egypta přenesla i do Středozemí. Ve starém Řecku nebo na Krétě se dá již mluvit o vyspělém vinařství. Přírodovědec a filozof Theofrastos píše odborné traktáty o hnojení, roubování, očkování a řezu révy vinné. Z Řecka se samozřejmě veškeré znalosti rozšířily dále do Itálie tedy starověkého Říma, kde došlo k dalšímu zdokonalení pěstování i výroby vína.
Vinařství ve Francii má překvapivě původ u Féničanů, kteří zakládali osady v jižní části Francie, budovali zde vinice a tak naučili Galy pěstovat révu vinnou. Vinice na našem území vznikaly zásluhou Římanů. Nicméně z této rané doby nemáme mnoho záznamů. Mezi nejcennější nálezy patří vinařské nože z Mikulčic a Starých Zámků u Líšně.
A jaké pověsti se pojí s původem révy vinné?
Podle Bible stojí za jejím rozšířením Noe. Jednoho dne, když vynášel z archy potřebné nářadí, objevil mezi kmeny, z nichž byla loď vyrobená, pnoucí se rostlinku. Protože rostlinka dobře rostla a dávala chutné plody, osázeli jejími odnožemi Noe se syny celý svah. Sklizené hrozny pak zapomněli ve džberu a když je po nějaké době nalezli, už tam nebyly žádné bobulky, ale kvasící červená šťáva, která všem velice chutnala a dokázala pozvednout unavenou mysl.
V řecké mytologii je s vínem nejčastěji spojován Dionýsos. Jedna z pověstí říká, že Dionýsa přepadli Titáni, nepřátelé bohů olympských, a zaživa ho rozsápali a kusy jeho těla rozházeli široko daleko. Bohyně Athéna však našla jeho ještě pulsující srdce, zvedla ho ze země a zahrabala v půdě. Ze srdce prý vyrostl keř révy vinné, který nikdy nevyhyne.
Mně osobně se ale nejvíce líbí následující báje.
Při putování na ostrov Naxos se Dionýsos uchýlil k odpočinku ve stínu tamaryšku a když se probral, spatřil u svých nohou neznámou rostlinku. Protože ji nedovedl určit, vzal ji s sebou. Jenže zlomyslný Lýkurg, který Dionýsa nenáviděl, se rozhodl, že mu cestu pěkně ztíží. Rozpálil sluneční paprsky tak, že Dionýsos musel pro rostlinku najít nějakou schránku, aby neuschla. A tak ji dal do duté ptačí kosti, která ležela u cesty. To Lýkúrga popudilo ještě víc a vdechl rostlině nadpřirozenou vegetační sílu. Rostlina rostla jako z vody a hrozilo, že ptačí kost roztrhne. Naštěstí Dionýsos zahlédl kost lví a rostlinku přemístil. Na dlouho to však nevydrželo, ale štěstí stálo opět při něm. Nakonec přinesl rostlinu do zahrádky tety Chloridy v oslím hnátu. Tam ji zasadil a rostlince se velice dobře dařilo. Šťáva vylisovaná z jejich bobulí měla dokonce zvláštní moc - dávala pijícímu zapomenout na životní strasti i denní trampoty. Bohužel však tento božský nápoj má i něco z vlastností těch, jejichž kosti sloužili jako životodárná schránka.Proto prý je člověku po první sklence vína jako ptáku, po dvou nebo třech číších je silný a odvážný jako lev, po dalších sklenkách však již tropí osloviny.
Schválně, kolik skleniček jste si o víkendu dali? Jste ptáček, lev nebo spíš už ten o…?
