Přestože současná vládní koalice vylučuje možnost budoucího zvýšení daní, jiné (reálné) řešení obřího deficitu veřejných financí k dispozici nemáme. Zvýšení daní je tak otázkou času a státní rozpočty na roky 2023, 2024 rozhodnou.
Minulá vláda „rozpočtové nezodpovědnosti“ nám zanechala veřejné finance v takovém rozvratu, že ozdravění veřejných financí bude úkol na několik volebních období. Zásadní problém není v relativní výši státního dluhu, který představuje cca 41% ve vztahu k hrubému domácímu produktu (HDP), což je hodnota, kterou by nám mohly jiné země závidět. Pro srovnání, tento ukazatel dosahuje u Německa 70%, Rakouska 83%, Polska 57%, Francie 115%, USA134%, Řecka 211%, Itálie 155%, Španělska 120% , až po rekordmana, kterým je mezi vyspělými zeměmi Japonsko s 254% (data jsou z roku 2020, takže dnes budou u všech zemí o něco horší).
Hlavní problém našeho státního rozpočtu spočívá ve struktuře výdajů a příjmů. Výdaje mají z cca 80% tzv. mandatorní charakter, tedy jsou dány zákonem a vláda je nemůže, bez změny příslušného zákona, změnit. Mezi mandatorní výdaje patří především sociální transfery, tedy výplaty penzí, nemocenské dávky a státní sociální podpora. Snižování důchodů, případně různých sociálních dávek není politicky průchodné a šetřit na vědě a investicích u naší zanedbané dopravní infrastruktury taky nelze donekonečna. Vzhledem k tomu, že kapři si sami ještě nikdy rybník nevypustili, tak se nedá očekávat ani šetření na našem přebujelém a neefektivním státním aparátu, který se za posledních 20 let téměř zdvojnásobil. Řešení deficitního hospodaření státu je proto třeba hledat na straně příjmů a v podstatě mimo daňové příjmy, žádný jiný zdroj příjmů nemáme. Ve vyspělých zemích přispívají do státního rozpočtu ziskové firmy ovládané (částečně nebo plně) státem a obvykle i centrální banky. U nás z podniků patřících (částečně nebo plně) státu máme ziskový jen jeden pivovar (Budvar) a energetickou firmu (ČEZ). Ostatní státní firmy musíme dnes ze státního rozpočtu dotovat (České dráhy, Česká pošta, dříve ziskové České lesy,…).
Takže zbývají jen daně, a ty se současná vládní koalice zavázala nezvyšovat. Naštěstí máme spoustu daňových výjimek, takže zvyšování daní můžeme nějaký čas maskovat rušením těchto daňových výjimek. Prezident Zeman navrhuje zrušení všech daňových výjimek a rázem budeme mít vyrovnaný státní rozpočet. Zrušení některých výjimek fakticky znamená zavedení nových daní nebo jejich zvýšení. Ani pan prezident asi nemyslel vážně nápad se zavedením zdanění všech důchodů, včetně starobních. Ministr financí pro změnu oprášil starý návrh na vyšší zdanění investičních fondů, které dnes mají výjimku oproti jiným podnikatelským subjektům. Že by se tím prakticky zlikvidoval jeden relativně úspěšný segment kapitálového trhu (kolektivní investování) asi nevadí… Přineslo by to do státního rozpočtu možná „úžasných“ 600 milionů korun. Na druhou stranu naprosto nesmyslná podpora stavebního spoření nás stojí každoročně cca 4 miliardy korun. Kromě podpory privátního byznysu několika vybraných bank, nevidím dnes v podpoře stavebního spoření žádný smysl. Bankovní lobby je však na rozdíl od jiných podnikatelských subjektů velmi mocná.
Přestože se to těžce říká, jediné řešení nemocných veřejných financí je v celkové reformě daňového systému. Některé daně se mohou snížit, případně i zrušit (tam kde náklady na výběr daně převyšují daňový příjem), ale celkový výnos z daní se musí zvýšit. Zrušení superhrubé mzdy bylo určitě krokem správným směrem, ale výpadek cca 100 miliard korun ročně v příjmech státního rozpočtu citelně chybí. Takže co přijde? Progresivní zdanění? Sektorové daně? Vyšší zdanění příjmů z kapitálu? Zvýšení zdanění dividend? Zdanění „investičních“ bytů? Vyšší zdanění nemovitostí? Spotřební daně a DPH? Nebo všechno dohromady? Uvidíme již brzy, nejpozději po příštích (mimořádných?) volbách…
