Znárodnění je standardní ekonomické opatření a patří do arzenálu nástrojů hospodářské politiky stejně jako privatizace. Divím se proto, že návrh prezidenta Zemana na možné znárodnění OKD vyvolal u některých lidí tak ostré reakce..
Za starého totalitního režimu byl na pomyslném indexu zakázaných ekonomických termínů pojem privatizace a v duchu historické české tradice pohybovat se „ode zdi ke zdi“ je dnes u našeho „hlavního ekonomického myšlenkového proudu“ zakázaným slovem znárodnění, případně zestátnění nebo vyvlastnění. Již při pouhém vyslovení některého z těchto termínů naskakují našim „pravověrným“ liberálním (?), pravicovým (?) ekonomům pomyslné pupínky a začínají strašit možným odchodem všech zahraničních investorů, kteří u nás mají nainvestovány stovky miliard korun a následným návratem starého režimu, včetně zavedení překonaného administrativního plánovitého řízení ekonomiky.
Znárodnění klíčových odvětví ekonomiky proběhlo po druhé světové válce nejen u nás, ale i prakticky ve všech demokratických západoevropských zemích. Dodnes jsou ve většině vyspělých evropských zemích nejdůležitější podniky a banky větší nebo menší měrou ovládány státem a státní vlastnictví infrastrukturních podniků a těžby přírodního bohatství je u suverénních zemí standardem. V některých zemích (Francie, Itálie,...) je dokonce zakázáno zahraničnímu kapitálu ovládnout klíčové finanční instituce (banky a pojišťovny) a tzv. „lex Volkswagen“ umožňuje Spolkové zemi Dolní Sasko blokovat veškerá důležitá rozhodnutí firmy i když vlastní ve společnost VW „jen“ 20% podíl. Pouze Česká republika v rámci tradice „ode zdi ke zdi“ prodala do zahraničí všechny banky, vodárny, rafinerie, plynovody, telekomunikace, rozvodné energetické a plynárenské podniky a přírodní bohatství u nás drancují podivní „uhlobaroni“ , kteří se ke „svému“ majetku dostali ještě podivnějším způsobem...
Řešení kauzy OKD formou znárodnění (zestátnění) je proto naprosto legitimní variantou. Ve všech civilizovaných zemích je případné vyvlastnění (znárodnění) prováděno za úplatu, což v případě OKD vytváří technicko-ekonomický problém, protože OKD má po období hospodaření Bakaly a spol. zápornou hodnotu, takže by vyvlastňovaní akcionáři OKD měli státu za znárodnění platit. Jestliže dluh OKD je cca 17 miliard korun a majetek OKD je necelých 7 miliard, tak by měli akcionáři OKD (fakticky Bakala a spol.) doplatit za znárodnění OKD cca 10 miliard korun.
Jinou variantou znárodnění by mohlo být vyvlastnění všech fyzických a právnických osob, které měly z rozkradení OKD hmotný prospěch, pomocí speciálního zákona. Bakalův „kamarád z mokré čtvrti“ (KS), který si s ním v praxi vyzkoušel privatizaci Becherovky (asi pouze příprava na „velkou ránu“ typu OKD) by mohl Bakalu poučit o tzv. Lex Schwarzenberg z roku 1947 (tedy před únorovým převratem roku 1948). Tzv. Lex Bakala by mohl být být formulován např. tak, že veškeré příjmy inkasované od Z.Bakaly a jím ovládaných firem (po převzetí OKD) by musely být vráceny na zvláštní účet určený na záchranu a případný útlum činnosti OKD. Seznam osob a institucí na bakalově „výplatní listině“ je úctyhodně dlouhý a najdeme tam více i méně známé osoby napříč politickým spektrem. Příkladem v navracení peněz „odkloněných“ z OKD ještě před schválením příslušného zákona (Lex Bakala) by mohly jít strany tzv. bakalovy koalice (ODS, TOP 09, VV), které inkasovaly 28,5 milionu korun. Pokud by se tyto „pravicové“ strany zdráhaly (jak to dnes dělá u svého dluhu jedna vládní „levicová“ strana), tak by jim měl být v tomto rozsahu krácen státní příspěvek.
PS: Po přijetí „lex bakala“, by mohly být přijaty obdobné zákony tohoto typu jako „lex tykač“, „lex kožený“, „lex řebíček“, „lex krejčíř“, „lex bém“, „lex.........“, atd. atd....
