Přes 30 let se o tom hovoří a nikdo to ještě neviděl. Nejde o neznámý druh dvounohého hominida, který se údajně vyskytuje v pohoří Himálaj, řeč je o reformě našeho penzijního systému a myslím, že to tak bude i příští desetiletí
Největší pozornost obvykle vyvolávají témata, která mají minimální nebo žádný vliv na bezprostřední problémy občanů. Je to náhoda nebo úmysl? Vysoká inflace, nástup recese, deficit obchodní bilance, strukturální deficit státního rozpočtu, nefunkční centrální banka a růst její ztráty, nejrychlejší zadlužování, růst nákladů na obsluhu státního dluhu, hrozící měnová krize, (mírný) růst nezaměstnanosti, růst cen energií a základních potravin, pokles maloobchodního obratu, nedostatek některých léků, pokles reálných mezd, nedostatek míst pro studenty středních škol, nedostupnost bydlení pro určité skupiny obyvatelstva, atd., to je to, co aktuálně trápí a v nejbližším období bude trápit nejvíce občanů České republiky. A vláda nám předhodí téma penzijní reformy a ještě jen jeden případný parametr a tím je věk odchodu do penze. Magických 68… (to číslo nosil i nejslavnější český hokejista všech dob na dresu!). A je vystaráno…
Skutečně nám reálně hrozí zhroucení našeho důchodového systému? Nebo je to jen strašení a reálné nebezpečí pro naši společnost je někde jinde? Vždy je dobré si před diskusí vyjasnit základní fakta a termíny, aby to nebylo jako „já o koze a ty o voze“. Dodnes se pravidelně objevuje fáma o „rozkradeném penzijním fondu“ za dob vlády Klause nebo Kalouska. Tak opět připomínám, že žádný státní nebo centrální penzijní fond jsme nikdy neměli a tedy ani nemohl být rozkraden nebo utracen na něco jiného!
V podstatě můžeme penzijní systémy rozdělit na dva typy. Průběžný systém a fondový (kapitalizační) systém. U nás máme tzv. průběžný systém, kdy jsou penze vypláceny ze státního rozpočtu a jejich výše je upravena a garantována příslušnými zákony. Druhý penzijní systém je označován jako fondový nebo taky kapitalizační, a tam se prostředky na výplatu penzí shromažďují ve fondu, který může být spravován státem nebo soukromými správci (obvykle bankami nebo jinými finančními společnostmi, které jsou nejčastěji opět vlastněny bankami). Třetí možná varianta je kombinace těchto penzijních systémů s dominantní úlohou jednoho z nich. Za nejvhodnější penzijní systém pro naši zemi považuji kombinaci průběžného systému s fondovým systémem v podobě penzijních fondů, případně možnosti vytváření individuálních investičních portfolií se stejnou státní podporou a daňovými úlevami, jaké mají penzijní fondy. Za posledních 30 let bylo vytvořeno několik odborných komisí pro reformu penzí, takže všechny možné varianty byly již prozkoumány a popsány, ale nakonec to vždy skončilo na chybějící politické odvaze nějakou variantu přijmout. Zvláště po zkušenosti, kdy jeden pokus o částečnou penzijní reformu byl po změně vládnoucí garnitury bez náhrady zrušen. Podobná situace se dá očekávat i po případném přijetí nějaké reformy penzí současnou vládou.
Kritikům současného průběžného penzijního systému připomínám, že plně kapitalizační (fondový) systém je pro naši zemi a naše občany naprosto nevhodný. Přestože má fondový systém řadu pozitiv a výhod oproti průběžnému, je v našich podmínkách v nějaké efektivní a funkční podobě prakticky nerealizovatelný. Fondový (kapitalizační) penzijní systém předpokládá existenci funkčního, likvidního, řádně regulovaného a dohlíženého (akciového) kapitálového trhu, a to je to, co v České republice chybí a asi nikdy nebude. A po "zestátnění" ČEZu dojde fakticky k ukončení činnosti Pražské burzy cenných papírů.
Základní výhoda průběžného systému spočívá v tom, že se nedá rozkrást ani vytunelovat. Tady bych asi hledal hlavní motivaci „odborníků“, kteří volají po fondovém penzijním systému. Průběžný důchodový systém je samozřejmě i dlouhodobě udržitelný, ale záleží mimo jiné na vhodném nastavení parametrů důchodového systému, pro které musí být shoda napříč společností a politickým spektrem.
Na závěr pár suchých čísel: Deficit důchodového systému za rok 2022 je 18 miliard korun, a to při trojí valorizaci důchodů, včetně dvou mimořádných. To je v celkových výdajích státního rozpočtu za rok 2022 ve výši 1984 miliard korun na úrovni statistické chyby. Na důchody vynakládáme méně než 9 % HDP, zatímco vyspělé evropské země vydávají na důchody 10-14 % HDP. Takže neustálé řeči o nutnosti důchodové reformy a neufinancovatelnosti penzí do budoucna je spíše jen strašení. Tím samozřejmě nemyslím, že bychom měli řešení problému penzí odkládat, ale představa, že současná vláda přijde letos s nějakou funkční (neřkuli geniální) penzijní reformou je mírně řečeno naivní. To asi spíše přijde ten Yetti… V okolí nového prezidenta se pohybuje jeden bývalý předseda komise pro důchodovou reformu a i jedna bývalá předsedkyně komise pro spravedlivé důchody (jak se poslední pokus o reformu penzí jmenoval), a tak se určitě dočkáme i kvalifikované oponentury vládního návrhu penzijní reformy ze strany nového pana prezidenta.
