Dnešní zpráva o tom, že největší česká mlékárna Madeta přijde o dodávky 200 tisíc litrů mléka denně od českého mlékařského a hospodářského družstva JIH kvůli 30-40 haléřům za litr mléka odhaluje bídu českého národního hospodářství
Na první pohled je to banální epizoda v odběratelsko-dodavatelských vztazích mezi dvěma soukromými podnikatelskými subjekty a v tržní ekonomice to „neviditelná ruka trhu“ vyřeší. Kdo zaplatí víc, tomu své výrobky (v tomto případě mléko) prodám. Ale skutečnost je daleko složitější a tento případ jen dokládá, že něco je v našem národním hospodářství špatně nastaveno. A já dodávám, že téměř vše je špatně. Stačí srovnávat se sousedy…
V sousedním Německu je na potraviny uvalena nižší DPH (daň z přidané hodnoty) než u nás. Místo našich 15% platí Němci jen 7%, takže konečná cena potravin (třeba mléka a mléčných výrobků) pro spotřebitele (občany) může být nižší a výrobci a obchodníci mohou zaplatit více dodavatelům aniž by to bylo na úkor jejich zisků. Přitom dotace přidělované v rámci Evropské unie německým zemědělcům jsou vyšší než dotace pro české zemědělce. Která vláda vyjednávala (ostudné) přístupové podmínky České republiky do EU a kdo byl hlavní vyjednavač? (Ať to nemusíte hledat: byla to vláda ČSSD a nějaký Telička). Vyjednané podmínky z nás udělaly členskou zemi EU druhé kategorie a stejné kategorie jsou tak i naši občané… Řešením je asi jednat o změně těchto podmínek nebo z nerovného svazku odejít. Ale asi největší problém je v současné vlastnické struktuře našeho národního hospodářství. Mlékárny v Německu patří obvykle samotným zemědělcům a ne nějakým podivným privatizátorům z divokých 90 let, jako jsou pánové Teplý nebo Babiš... Mlékárna patřící zemědělcům nepotřebuje nepřiměřené zisky, stačí jí kladná nula a může tak dodavatelům mléka (svým vlastníkům) platit za mléko vyšší ceny. Určitě hraje svou roli i produktivita práce a technické vybavení, ale naše stále ještě nízké mzdy nenutí výrobce modernizovat a nahrazovat levnou lidskou práci stroji.
Česká republika tak v zemědělství, a zvláště v mlékárenství, funguje jako klasická ekonomická kolonie. Vyváží levné suroviny (mléko) a dováží drahé mléčné výrobky, které jsou prodávány převážně v zahraničních prodejních řetězcích a jejichž kvalita zaostává za standardem vyspělých zemí. A to vše za situace, kdy v sousedním Německu jsou výrazně vyšší mzdy a kvalita mléčných výrobků je vyšší a přitom jsou prodávány za stejné nebo nižší ceny než nekvalitní a ošizené potravinářské výrobky u nás. Některé problémy se dají řešit poměrně snadno (zakázat dovoz a prodej nekvalitních a šizených potravin pod stejnou značkou jako kvalitní výrobky v jiných zemích), ale některé vyžádají více času a možná je to až na novou generaci...
