O letošních svátcích se s různými projevy a poselstvími našich čelních představitelů doslova roztrhl pytel. Projevy plné (nezdravého) optimismu vyvolávaly u některých občanů pocit návratu do „zlatých“ 80. let minulého století…
Rozhodl jsem se přispět do mlýna i se svým svátečním poselstvím, kterým se pokusím vytvořit mírnou protiváhu optimistickým vyhlášením našich politických „elit“, kteří, dle mého názoru, nejsou schopni opravdového státnického projevu a i po 30 letech zůstávají na hony vzdáleni od skutečně státnického projevu Václava Havla z ledna roku 1990. Všem vřele doporučuji si tento historický projev VH přečíst nebo znovu poslechnout. Je možná více aktuální dnes než před 30 lety. Svět a život není jen bílý (jak se nás snaží přesvědčit současní vládci) ale ani jen černý (jak to může vyznít z mého poselství)…
Vážení a milí spoluobčané (čau lidi),
naše země (ne)vzkvétá a za 30 let jsme prošli velký kruh, kterým jsme se dostali opět na začátek. V roce 1989 by nikdo nevěřil, že předsedou vlády bude někdy trestně stíhaný slovenský oligarcha, který bude vládnout díky podpoře komunistické strany a taky díky podpoře 30% občanů, kteří se účastní voleb. Nefunkční byrokratický státní aparát svým rozsahem překonal předlistopadové poměry a místo návratu k státnímu uspořádání tvořeného historickými zeměmi Čechy, Morava a Slezsko, vzniklo 14 podivných krajů, jejichž hranice byly uměle vytvořeny a podporují vznik a rozvoj korupčního prostředí a v jejich čele se střídají politici 3. ale spíše 4. kategorie, kteří si ze „svých“ krajů dělají rodinné pašalíky. Nové funkční územněsprávní uspořádání nemá ve svém programu žádná politická strana, a tak si asi budeme muset počkat na nějakou příští revoluci, protože kapři si rybník sami nevypustí.
Za 30 let jsme nebyli schopni dobudovat dopravní infastrukturu, bez které je moderní rozvoj naší země nemyslitelný a rozdíl mezi ekonomickou úrovní jednotlivých regionů se stále prohlubuje. Severní Čechy a severní Morava ve srovnání s Prahou a středními Čechy jakoby byly z jiného světa. Z cikánské otázky se stal romský problém, kde již třetí generace některých našich spoluobčanů nepracuje a žije jen ze sociálních dávek, které si vylepšují příjmy z nezákonných aktivit. Počet těchto spoluobčanů neustále poměrně dynamicky roste. Životní úroveň většiny občanů stoupá, ale téměř 1 milion občanů je v exekuci a prakticky bez šance se ze svých dluhů vymanit. To je tikající bomba, která může jednou vybuchnout a narušit existující relativně křehký sociální smír. Společnost, která se dokázala v listopadu 1989 sjednotit a svrhnout totalitní režim je dnes nesmiřitelně rozdělena na dvě téměř stejné poloviny a reprezentanti obou polovin bojují spíše o vlastní politickou moc a vliv a ne za zájmy celé země. Dlouhodobé zájmy a vize pro naši zemi nejsou schopni ani formulovat. Úpadek školství za posledních 30 let a prakticky pokračující rozklad soustavy státního školství má pouze silnou verbální podporu ze strany vlád, které se tady 30 let střídají, ale reálné kroky neudělala dosud žádná.
O vzdělanostní ekonomice a společnosti se jenom mluví, ale reálnou podporu dostávají montovny, sklady a obchodní řetězce zahraničních investorů, které u nás drží především levná pracovní síla. S výjimkou mezd, které jsou oproti vyspělé Evropě třetinové, platíme za ostatní služby stejně, ale obvykle více než naši bohatší sousedé. To platí nejen pro telefonní a datové služby, ale i pro bankovní služby a placené úroky, energie, oblečení, obuv a většinu potravin. Stali jsme se (velmi výkonnou) ekonomickou kolonií. Strategickou infrastrukturu, plynovody, vodovody, rozvodné energetické sítě, rafinerie a petrochemický průmysl, telekomunikace, banky a pojišťovny jsme za často podivných podmínek předali zahraničním (obvykle státním) firmám a nerostné bohatství u nás těží podivní uhlobaroni, kteří ke svým majetkům přišli ještě podivnějším způsobem. Státu zůstal jeden pivovar, rozpadající se hotel v Karlových Varech a společnost ČEZ, kterou používají politické strany, střídající se u vlády, jakou svoji stranickou pokladničku. ČEZ se může pochlubit i množstvím milionářů, které dokázal za 30 let vytvořit z různých úředníků a politiků a stvořil dokonce i několika miliardářů. Samozřejmě o to méně mohl přispívat k rozvoji energetiky a odvádět peníze do státního rozpočtu.
Mohl bych ještě dlouze pokračovat např. o prodaném zlatém pokladu republiky (devizové rezervy centrální banky ve zlatě), OKD a jiných privatizačních kauzách atd. atd., ale poselství by mělo být přiměřeně dlouhé, tak na závěr přeji všem občanům hodně zdraví a přestože je již některým líp, věřím, že se jednou všichni sejdeme v lepších časech.
