Celá Evropa řeší problém obrovské vlny imigrantů, kteří se do ní valí z Afriky a Asie, případně z Balkánu a hovoří se o novém stěhování národů. Kam se ale přestěhuje národ český?
Přestože jsou občas na náměstích českých měst slyšet hesla typu „Čechy Čechům“ nebo „Islám v Čechách nechceme“, na koloběh dějin to má vliv minimální. Ironicky působí volání po omezení imigrace v zemích jako USA nebo Austrálie, kde současné většinové obyvatelstvo zdecimovalo a někde fakticky vyhubilo původní obyvatele Ameriky a Austrálie, často ve jménu křesťanské víry nebo jiných civilizačních „vymožeností“… Dnes můžeme pouze spekulovat, jak to probíhalo, když do naší současné vlasti přišel praotec Čech a kam se podělo původní obyvatelstvo. Některé historické prameny uvádějí, že Češi nebyli vždycky takové holubičí povahy, jak jsme známi v posledních staletích, a často byli obávanými a krutými válečníky. Připomínka odkazu Mistra Jana Husa a stoupenců jeho myšlenek, které šířili prostřednictvím „spanilých jízd“ do celé tehdejší Evropy, včetně krachu všech křižáckých výprav do „kacířského“ Království Českého, vytváří o charakteru národa českého jiný obraz, než jaký známe z období po „Mnichovu“ a Protektorátu Čechy a Morava.
Pokud si bude v rámci současného stěhování národů i český národ hledat novou zemi zaslíbenou, nabízí se řada možností. Národ by měl asi následovat své elity, a tak když se podíváme, kam se naše elity i „elity“ stěhují je zřejmé, že budoucnost národa českého je v jeho přesídlení do Monackého knížectví s proslulým Monte Carlem. Když jsem viděl nádherný úspěch české tenistky na Roland Garros, tak jsem zaregistroval, že zatímco její protihráčka startovala za Floridu, USA, tak česká hráčka reprezentovala Monte Carlo v Monaku. Do Monackého knížectví se stěhují nejen naši vynikající sportovci, ale i podnikatelské „elity“ v čele panem IR, který úspěšně „podnikal“ již za „totáče“, kdy ale jeho podnikání bylo totalitní režimem považováno za rozkrádání a tento statečný bojovník, za to trpěl v komunistických kriminálech. A i jiní aktivní účastníci tzv. třetího odboje, v čele s veksláky, pingly, řezníky, zelináři, taxikáři a čerpadláři se po sametové revoluci zařadili do budování vyspělé kapitalistické společnosti a patří mezi naše „vážené“ spoluobčany. Hlavní část třetího odboje však tvořil cca 1 milion (z celkového počtu 1,5 milionu) členů totalitní KSČ, kteří komunistickou stranu "rozkládali zevnitř" (jak vyšlo najevo po převratu...). Do Monaka přesídlil i nekorunovaný král českého hazardu, který zbohatl na neštěstí druhých a na cestu si koupil i křeslo v Senátu Parlamentu České republiky. Na jednání Senátu teď musí pravidelně dojíždět soukromým letadlem, ale co by pro své voliče a občany neobětoval…
Tenistka Martina Navrátilová reprezentovala Československo i s americkým pasem, stejně jako Ivan Lendl nebo filmový tvůrce Miloš Forman a řada dalších světových osobností českého původu, kterým starý režim nedával možnost plného uplatnění svého talentu a umění a jejich „přesídlení“, často vynucené, každý chápal. Důvody stěhování některých občanů demokratické České republiky do Monaka, případně jiných podobných zemí, si nedovedu vysvětlit jinak, než jako signál nám, méně chápavým a nadaným spoluobčanům, kde bychom měli hledat své štěstí a budoucnost.
PS: Není vyloučeno, že důvodem stěhování některých občanů do zahraničí je daňová optimalizace, případně snaha ztížit možné trestní stíhání za některé skutky, kterých se dopustili během svého „podnikání“ v České republice.
