Policejní stát a šikana občanů

  Každodenní drobná šikana represivních orgánů státu, na kterou si občané zvykli již za starého režimu, umožní plynulý přechod na policejní stát. Nejhorší je, že většině občanů tato šikana nejen ani nevadí, ale dokonce ji schvalují

Dnes ráno v 8 hodin, jsem byl cestou z venkova do Prahy, podroben důkladné silniční kontrole. Důkladnost kontroly byla asi vyvolána mým dotazem na příslušníka policie, který mě zastavil, zda nepotřebují s něčím pomoci, případně ochránit. Odvětil, že se jedná o silniční kontrolu a žádnou pomoc ani ochranu nepotřebují. Dokonce prý ani nepátrají po žádných zločincích nebo teroristech. Navíc se ani nechystá žádné zvláštní opatření proti případným běžencům na hranicích našeho hlavního města Prahy. Prý to ani nijak nesouvisí s Putinem, Obamou, Si Ťin-pchingem, Babišem, Merklovou, Sobotkou nebo někým jiným stejně významným…Smysl takových kontrol v sobotu ráno na prázdné okresní silnici mezi Třebotovem a Radotínem mně skutečně uniká. Jel jsem naprosto v souladu s dopravními předpisy povolenou rychlostí, zánovním vozidlem tovární značky Škoda, byl jsem řádně připoután, za jízdy jsem netelefonoval (používám hands free), před jízdou jsem nepožil, mám platnou STK, povinné i havarijní pojištění, lékárničku (rovnou dvě), zelenou kartu, občanský i řidičský průkaz, malý technický průkaz (velký se prý vozit nesmí, ale pokud jej bude policie vyžadovat, tak jej budu poctivě vozit), rezervu, svítí mně všechna světla, nemám sjeté pneu, dokonce i stěrače stírají, a přesto vše výše uvedené, s výjimkou stěračů, bylo podrobeno důkladné policejní kontrole. Ani na můj dotaz, komu svým jednáním pomáhají, případně koho a před čím chrání, jsem nedostal uspokojivou odpověď, stejně jako na moje dotazy, zda skutečně nemají nic jiného důležitého na práci než nesmyslnou buzeraci a jestli si dostatečně uvědomují, že jsou placeni z daní poctivých občanů, kterým by měli sloužit, stejně jako všichni ostatní státní zaměstnanci a politici.

Nejsem již nejmladší a čas, který mám tady na Zemi vymezen není bohužel nekonečný a každá minuta neřkuli  5 nebo 10 minut je mně příliš vzácných a drahých, než abych je trávil nesmyslnou buzerací od Policie České republiky. Nesmyslných kontrol a buzerace jsem si užil dost za starého režimu od Veřejné bezpečnosti (dobový název pro policajty). Dnes v době elektronické komunikace a existence databází všech možných informací, má policie možnost si během okamžiku zjistit, zda jsem držitelem platného řidičského oprávnění, zda má vozidlo platnou STK a je pojištěno nebo jestli nejsem třeba mezinárodně hledaná osoba. Proč musím předkládat nějaké plastové kartičky, případně zelené papírky (tím nemyslím dolary), skutečně nevím a neví to nejspíše ani řadoví příslušníci policie (což bych jim prominul), ale obávám se, že to neví ani jejich velitelé, včetně policejního prezidenta a ministra vnitra (tomu jsem to prominul již dávno…). Ani nevím, kdo těm policistům vydal rozkaz k provádění silničních kontrol ve stylu výše uvedené nebo jestli je to jejich osobní iniciativa. Byl jsem na vojně (sic za starého režimu), a tak vím, že u ozbrojených složek se vše děje na základě rozkazů nadřízených velitelů a pro osobní iniciativu tam žádný velký prostor není. Ke cti příslušníků policie, kteří mě na základě něčího rozkazu dnes buzerovali (bezdůvodná kontrola není ničím jiným než buzerací) slouží, že se chovali slušně, pozdravili při setkání i rozloučení a dokonce mně popřáli šťastnou cestu. Doufám, že nebudou mou kritiku brát osobně a spíše se zeptají svých nadřízených, jestli by pro ně neměli příště nějakou smysluplnější činnost než buzeraci slušných občanů, řádně platících daně. Námětů na to, co by měla policie ve své činnosti zlepšit, je téměř nekonečné množství.

PS: Pokud si občané nechají líbit drobné denní nesmyslné buzerace nebo je budou dokonce schvalovat, tak se potom nesmí divit, až se jednoho dne probudí v policejním státě jménem Česká republika (pro cizince zkráceně Czechia). Excesy policie, kterých jsme byli svědky v minulých dnech v souvislosti s návštěvou čínského prezidenta, by se mohly stát každodenní normou.