V poslední době se opět objevily informace, že tuzemská pivovarnická společnost Pivovary Lobkowicz zřejmě vstoupí na pražskou burzu. Vždy, když se podobná informace o nějakém připravovaném IPO (veřejná nabídka akcií) objeví, proběhne téměř “mediální smršť” do které se zapojí jak (ekonomický) bulvár, tak i veřejnoprávní televize.
Vzhledem k tomu, kolik bylo za posledních 15 let oznámeno nových vstupů na pražskou burzu, a kolik jich bylo skutečně realizováno, překvapuje, že takovým informacím dávají sdělovací prostředky relativně velkou publicitu. Buď se jedná o placené PR nebo mají ekonomičtí publicisté problém s dostatkem zajímavých ekonomických témat. Doufám, že “za A” je správně...
Pražská burza cenných papírů se za více než 20 let své novodobé historie úspěšně “vyvinula” v instituci, která je spíše parodií na kapitálový trh, a které k jejímu přežití bohužel nepomůže ani 10 nových IPO. Přitom měla při obnovení své činnosti po roce 1990 ideální podmínky pro to, stát se přirozeným finančním centrem střední a východní Evropy a počet firem obchodovaných na Burze cenných papírů v Praze dosahoval po dvou vlnách kuponové privatizace počtu 2031 a bylo mezi nimi i několik desítek pivovarů, včetně jmen jako Prazdroj, Staropramen, Popovice nebo Radegast. Počtem obchodovaných firem v té době Praha zastínila i slavné akciové burzy v Londýně a New Yorku. Již tento fakt ale signalizoval, že s naší burzou cenných papírů není něco v pořádku. Popis vývoje pražské burzy, včetně podrobných statistik, lze najít v řadě publikací, včetně mnoha pěkných diplomových prací studentů různých ekonomických fakult našich vysokých škol.
Možný příchod jednoho menšího pivovaru na burzu vyvolává téměř senzaci a nad odchodem renomovaných výrobců českého piva z burzy se tenkrát nikdo ani nepozastavil. Jediným zajímavým aspektem prodeje tradičních českých pivovarů do zahraničí byl zisk cca 20 miliard korun, které na prodeji vydělal (a), světe div se, ne český stát, který byl původním vlastníkem pivovarů, ale japonská banka Nomura. Podobný “mistrovský privatizační tah” se povedl až Z.Bakalovi, který český stát “odrbal” o více než 35 miliard korun při privatizaci OKD.
O co méně máme podniků obchodovaných na burze, o to více máme samotných burz cenných papírů. Většina laiků asi netuší, že na náš skomírající akciový trh máme hned dvě plně licencované burzy cenných papírů. Jednou je Burza cenných papírů Praha, a.s. a ta druhá se jmenu RM-SYSTÉM, česká burza cenných papírů, a.s., a je jedním z reliktů kupónové privatizace.
Hlavní problém našeho akciového kapitálového trhu je, že s příchodem současného vedení pražské burzy začal dramatický pokles objemu obchodů na burze a sám pan Koblic, ředitel pražské burzy se místo snahy o rozvoj burzy vyjadřuje, že do pěti let pražská burza stejně zanikne. Ale protože naděje umírá poslední, tak pár námětů na přežití. S velkou slávou bylo nedávno pražskou burzou oznámeno, že od podzimu se zrychlí vypořádání obchodů z T+3 dny na T+2 dny (to znamená, že peníze za prodej akcií na burze dostaneta až za tři resp. dva dny po prodeji). Přitom na burze RM-SYSTÉM se obchoduje a vypořádává v reálném čase T+0 (peníze máte ihned po prodeji)! Dalším krokem k záchraně by byla orientace na spolupráci s Varšavskou burzou a ne na vídeńskou burzu, která je podobně tragická jako burza pražská a skončí s činností nejpozději dva roky po pražské. Když pominu bankovní financování, tak Varšavská burza se již dnes stala jediným reálným trhem, kde si mohou i české firmy opatřit kapitál a i ohlášené IPO společnosti Pivovary Lobkowicz je plánováno jako tzv. duální listing, to je uvedení na Varšavskou burzu s možným obchodováním v Praze ( z různých důvodů může být prezentováno i naopak...).
