Známá advokátka Klára Samková vymyslela nový recept na řešení dluhové krize. Koupila pro svého klienta jeho dluh od České spořitelny za třetinu jeho nominální hodnoty. Tento recept se dá s úspěchem aplikovat jak na právnické, tak i fyzické osoby, takže se paní advokátce klienti jen pohrnou. Ve frontě, která se tvoří před její kanceláří, byli prý viděni zajímaví dlužníci, od prostých občanů až po naše české miliardáře, včetně jednoho ministra, který ovládá impérium s dluhem přes 20 miliard korun a státní kasu s dluhem 1673 miliard, a dokonce se tam objevil i řecký velvyslanec...
Je obchod s dluhy výnosný byznys?
Na první pohled geniální řešení paní advokátky Samkové není nic nového. Masivní odkupy dluhů jsme tady zažili po tzv. ukončení ekonomické transformace, kdy se do tehdejší státní Konsolidační banky, později přejmenované na Českou konsolidační agenturu (ČKA) převedly úvěry z českých komerčních bank, které stát “očistil” před jejich “prodejem” (přesněji převodem za symbolickou cenu) zahraničním investorům. Není tajemstvím, že většina dluhů skončila u původních dlužníků a z úvěrových podvodníků se jako mávnutím kouzelného proutku stali ctihodní občané-podnikatelé. Nebudu je pro jistotu jmenovat, abych náhodou na některého současného významného “podnikatele” nezapoměl. Zajímavý to byl obchod i pro zprostředkovatele těchto odkupů dluhu, kteří na tom vydělali miliardy korun. Bývalý ministr V.Dlouhý by o tom mohl zeširoka povídat, protože v té době pracoval pro banku Goldman Sachs, jednoho z nejvýznamnějších investorů do českých dluhů.
O výhodnosti a transparentnosti prodejů dluhů z ČKA se vedly zasvěcené diskuse, včetně pokusů o policejní šetření, ale jak se nakonec ukázalo, všechno bylo “křišťálově čisté”. Obchod s dluhy je (skoro) obchod jako s každým jiným zbožím, ale pokud se jedná o masivní prodej aktiv státu, srovnatelný s masovou privatizací, tak by měl probíhat pod veřejnou kontrolou a nemaskovat se za tzv. bankovní tajemství. Paní Samková je pro změnu vázána advokátním tajemstvím. Ještě že ta různá tajemství máme...
Je soukromý obchod s dluhy legitimní byznys ?
Pokud se podíváme na zmiňovaný obchod advokátky Samkové s Českou spořitelnou, kdy koupila dluh společnosti Sublima od spořitelny za třetinu jeho zůstatku (za peníze původního dlužníka), tak je to problém pouze České spořitelny (soukromé banky vlastněné rakouskou ERSTE Bank) a myslím, že silná vyjádření některých “expertů” o (úvěrovém) podvodu a trestném činu jsou naprosto “mimo mísu”. Snížení dluhu dlužníkovi věřitelem, je naprosto standardní a legitimní postup, který má často podobu restrukturalizace dluhu a má i oporu v zákoně v podobě insolvenčního řízení. I pro každého věřitele (banku) je výhodnější se s dlužníkem, který se dostane do problémů se splácením, dohodnout, protože lepší je dostat zpět “něco” než nic. Advokátka Samková a její klient jsou s transakcí určitě spokojeni a pokud se zmíněná transakce nelíbí České spořitelně, tak by se měla spíše podívat na možnou “zainteresovanost” svých pracovníků na zmiňované transakci a jestli cena, za kterou svoji pohledávku Česká spořitelna prodala, byla stanovena dostatečně objektivně a transparentně.
Takže zdánlivě geniální řešení advokátky Samkové ve skutečnost žádným řešení není a všichni poctiví dlužníci (i Česká republika a naši poctiví podnikatelé) si budou muset své dluhy splatit do poslední koruny.
