České země měly kdysi dávno přívlastek „konzervatoř Evropy“. Dnes se o České republice, nejen u našich sousedů, mluví jako o levné montovně, smetišti nebo vrakovišti a podle toho se k České republice a jejím občanům i tak chovají.
Můj přítel a kamarád z dětství (mimochodem vynikající muzikant), který učí na základní umělecké škole v jednom okresním městě na Jižní Moravě začínajícím na B., mně vyprávěl, s jakým obdivem a úžasem zahraniční muzikanti, s kterými se setkává, mluví o síti našich základních uměleckých škol. Základní umělecké školy (ZUŠ), jejichž síť pokrývá celé území republiky dávají všem dětem (bez rozdílu) možnost vzdělávat se ve hře na hudební nástroj nebo zpěvu a tanci, pod vedení zkušených a profesionálně zručných pedagogů-umělců.
Tento unikátní systém kulturního vzdělávání dětí, který jsme zdědili po minulém režimu, se pomalu (a jistě?) dnes stává jen exkluzivní záležitostí pro děti z dobře situovaných rodin, protože i relativně nízké školné je dnes pro řadu rodin, nebo často matek samoživitelek, již nad jejich finančními možnostmi. Státní rozpočet v kapitole určené na kulturu počítá pro letošní rok s výdaji téměř 13 miliard (přesně je to 12.725.868.455,- korun...) a můžeme se přít, jestli je to hodně nebo málo. Já doporučuji spíše diskutovat o tom, na co se těch 13 miliard vynaloží. Myslím, že Karel Gott nebo Vladimír Štancl (známější pod pseudonymem Michal David) a jiní zpěváci, se o sebe bohatě postarají sami. Nebojím se ani o „Zlatou kapličku“ (Národní divadlo) nebo divadlo SEMAFOR (SEdm MAlých FORem) pana Suchého a ani o fenomenálního hudebníka Michaela Kocába a jeho (a Pavlíčkův?) Pražský výběr, který za starého režimu patřil k mým oblíbeným kapelám. Pan Kocáb dokázal, že se dobře uživí i byznysu (vytunelované fondy TREND) nebo klidně i v politice...
Vzhledem k tomu, že naší zemi chybí, nejen v kultuře, vize do budoucnosti, věnoval bych velkou část rozpočtu na kulturu dalšímu rozvoji ZUŠ, tak aby hudební (kulturní) vzdělání a vyžití bylo opět dostupné pro všechny naše děti bez rozdílu. A za 15-20 let (možná i o něco dříve) můžeme sklízet ovoce... Místo dotací, daňových prázdnin a jiných podpor pro jednoduché zahraniční montovny, sklady a logistická centra, doporučuji investovat do naší budoucnosti a budoucnosti našich dětí a vnoučat. Obnovit a znovu naplnit obsahem výrok Bedřicha Smetany „V hudbě život Čechů“ nebo lidové „Co Čech to muzikant“ a udělat z naší země „konzervatoř Evropy“ a nebo i „konzervatoř světa“, kde se budou (za peníze) vzdělávat umění chtiví lidé z celého světa.
Smyslem masového vzdělávání dětí v ZUŠ není udělat z každého žáka profesionálního umělce, protože to bude vždy výsadou mimořádných talentů, ale každá systematická příprava vytváří u dětí správné návyky, které dobře uplatní v každé další činnosti v budoucnu. Děti si na vlastní kůži ověří, že v životě se žádného úspěchu nedosáhne bez práce, píle a snahy a úsilí. Taky by dětem zbývalo méně času na počítačové hry a život ve virtuální realitě, a to nemluvím o rizicích jako drogy a kriminalita...
PS: Možná by základní umělecké školy začali navštěvovat i příslušníci starší generace. Já jsem si vždycky přál umět hrát na kytaru (nejen kvůli holkám...).
