Nechce se tomu věřit, ale bývalý ministr financí pan Kalousek v jednom rozhovoru připustil možnost vrácení zlata, které dostal darem od státní firmy Státní tiskárna cenin. Pokud by to byl nový trend, že zloději budou vracet ukradený státní majetek, tak se hospodaření státu může dostat brzy do plusu.
1) Korupce jako norma chování
Z vyjádření M.Kalouska je zřejmé, jak daleko postoupil rozklad správy státního majetku, za jehož řádnou správu a rozmnožování ve prospěch občanů jsou politici placeni. A správce státní kasy, což je obrazně řečeno ministr financí, by měl jít všem ostatním politikům a občanům příkladem. Pokud by mu ředitel státního podniku, který je přímo v odpovědnosti ministra financí, dal darem kousek zlata (údajně 10 gramů v hodnotě cca 10 000 korun) pořízený za peníze státního podniku, potažmo daňových poplatníků, tak jediná adekvátní reakce pana ministra by mělo být okamžité odvolání příslušného ředitele z funkce pro důvodné podezření z korupce. Že se tak nestalo a zlaté slitky dostával pan ministr opakovaně, včetně některých jeho náměstků, svědčí v případě ministerstva financí o naprosté degeneraci vysokých politiků ve vztahu k vnímání korupce. Vrcholem “privatizace” ministerstva financí za éry ministra Kalouska je skutečnost, že oficiální dary, které ministr obdrží z titulu své funkce nejsou zaevidovány jako majetek ministerstva (státu), ale jsou s naprostou samozřejmostí M.Kalouskem považovány za jeho soukromý majetek. Dostal by nějaký neznámý “chemický” inženýr zlato od státní firmy, pokud by nebyl ministrem financí odpovědným za tuto firmu, včetně personálních otázek? Nevím přesně jak to funguje na “balkáně” nebo ve “střední Africe” a u autoritativních režimů nebo monarchií, ale vím naprosto přesně, že pokud by si jakýkoliv politik funkčního demokratického státu přivlastnil (byť osobní) dar, který dostal z titulu své funkce, tak by to bylo považováno za krádež a znamenalo okamžitou “politickou smrt”. U nás se takový politik ještě svým spoluobčanům veřejně vysmívá.
2) Zakázat marketing státním firmám?
V žádné případě nekritizuji používání obchodního marketingu včetně osobních darů státními firmami. Naopak, státní firmy by měly být minimálně stejně tak úspěšné jako jsou firmy soukromé. Seznam osob obdarovaných Státní tiskárnou cenin zahrnuje vedle ministra financí a jeho náměstků i guvernéra České národní banky a viceguvernéra. Najdeme tam i osoby spojené s firmami pana Rittiga, který, jak to dnes vypadá, byl za vlády P.Nečase prostřednictvím jeho současné manželky, spolu s M.Kalouskem faktickým šéfem “Strakovky”. Předpokládám, že zlato věnované našim centrálním bankéřům se stane, na rozdíl od zlata pro ministra Kalouska, součástí bilance ČNB a zvýší objem zlatých rezerv držených ČNB. Nepovažoval bych za nevhodné, kdyby státní tiskárna cenin obdarovávala cizí ministry vnitra , případně cizí centrální bankéře, zvláště, pokud by to přispělo k získání zakázek na tisk osobních dokladů, cestovních pasů, případně bankovek a jiných cenných papírů pro jiné státy, naší Státní tiskárnou cenin. V tom případě by to byl možný problém “pouze” pro obdarované zahraniční politiky a bankéře. Pokud obdarovávají naše politiky a vysoké státní úředníky soukromé osoby nebo firmy, tak to není problém těchto osob nebo firem, ale politiků a úředníků, kteří takové osobní dary přijímají a dokonce je považují za své soukromé vlastnictví.
Pokud generální ředitel státní firmy nerozezná marketing od korupce, tak může zůstat generálním ředitelem pouze do té doby, dokud budou vládnout zkorumpovaní politici a státní úředníci. Pokud to někomu ve světle miliardových tunelů (které prošly nebo procházejí) připadá jako “prkotina”, tak připomínám, že na začátku většiny velkých průšvihů byly obvykle malé “prkotiny”. Proto i řešení velkých průšvihů by mělo začít “malými”, z morálního hlediska ale velkými průšvihy.
