Na první pohled nesmyslná otázka, na druhý pohled se zdá, že ČNB se místo péče o stabilitu cenové hladiny zabývá stále více hlavně přerozdělováním důchodů (příjmů) a začíná v přerozdělování konkurovat vládě a státnímu rozpočtu...
Nezávislost České národní banky (ČNB) a její hlavní funkce jsou zakotveny nejen v Ústavě České republiky, ale i v samostatné právní normě, kterou je zákon č.6/1993 Sb. o České národní bance. Poslední údaje o intervencích ČNB proti posilování koruny, jejich rozsahu a objemu vynaložených prostředků ukazují, že se sice ani trochu nedaří naplňovat hlavní cíl, kterým je v posledních letech podpora růstu cen (inflace) a který silně zaostává za dvouprocentním cílováním, ale o to více začíná ČNB plnit funkci přerozdělování důchodů, což je ve standardních ekonomikách téměř výlučně jednou ze základních ekonomických funkcí státu, zajišťovanou vládou prostřednictvím fiskální politiky. Měnová politika, jejíž provádění je jedním ze základních úkolů centrální banky (u nás ČNB) má při plnění svých cílů (cenová stabilita, „žádoucí“ míra inflace) vždycky z principu svými opatřeními přerozdělovací efekty (mezi dlužníky a věřiteli nebo exportéry a importéry). V průběhu hospodářského cyklu se ale měnová politika mění, a tak se mění i směry přerozdělování. Centrální banky (včetně ČNB) by si ale z dlouhodobého hlediska neměly „hrát na Jánošíka“ (systematicky jedněm brát a druhým dávat) a v dlouhém období by měly být jejich kroky plus mínus neutrální...V posledních letech je měnová politika prováděná ČNB naprosto neúčinná ve vztahu k zákonem definovanému poslání ČNB, a o to více pociťují jednotlivé ekonomické subjekty, včetně občanů, dopady přerozdělovacích opatření. O tom, zda se jedná o úmysl, nebo „jen“ nedostatek odborné kompetence (některých) členů bankovní rady můžeme pouze spekulovat...
Zatímco členy bankovních rad u zahraničních centrálních bank, včetně amerického FEDu nebo Bank of England, se většinou stávají odborníci s dlouholetou praxí v bankovnictví nebo významní představitelé ekonomické teorie (makroekonomie, finance, hospodářská politiky,...) a členství v bankovní radě příslušné centrální banky je pro ně obvykle vyvrcholením jejich profesní kariéry, v případě ČNB bylo často jmenování členem bankovní rady „startovacím postem“ kariéry pro „mladé“ ekonomy, vybavené sice učebnicovými poučkami, ale bez elementární praxe ve finančním byznysu v nejširším slova smyslu a o životních zkušenostech ani nemluvě. Takto jmenovaní členové bankovní rady si potom často pletou reálnou ekonomiku se školní laboratoří, kde si své sociální (ekonomické) experimenty ověřují na českém národním hospodářství a jako rukojmí si berou české firmy a občany. Samozřejmě najdeme i u nás pár čestných výjimek, včetně posledního nově jmenovaného člena bankovní rady. Odcházející členové bankovní rady, po skončení svého mandátu, potom mají problém najít si na pracovním trhu odpovídající uplatnění v soukromé sféře a státní sféra nebo politika není pro ně, po skončení období pobírání „tučných“ odměn v ČNB, dost atraktivní, takže často končí ve službách velkých soukromých bank se zahraničním kapitálem, působících u nás (jako je např. Komerční banka nebo Česká spořitelna). V čem je jejich „přidaná hodnota“ pro zahraniční vlastníky českých bank si může každý zasvěcený domyslet. Při pohledu na fungování dohledu nad finančním trhem, který vykonává rovněž ČNB, nabývá nezávislý pozorovatel dojmu, že ideálem stavu, který chce ČNB dosáhnout je redukce „hráčů“ na finančním trhu pouze na několik zahraničních (velko)bank. Vztah ČNB k jednotlivým účastníkům finančního trhu tak rovněž vzbuzuje oprávněné pochybnosti o její nezávislosti...
Přerozdělování prováděné ČNB je navíc posilováno přerozdělováním vyplývajícím z deformace vlastnické struktury českého národního hospodářství, kdy klíčová, vysoce zisková odvětví ekonomiky, často s dominantním nebo monopolním postavením jsou v rukou zahraničních investorů. Zisky ze zahraničních investic loni přesáhly 440 miliard korun a v loňském roce jsme zaznamenali i rekordní odliv důchodů do zahraničí. Negativní saldo prvotních důchodů se zahraničím bylo historicky nejvyšší a dosáhlo 343 miliardy korun. Vzhledem k současnému vývoji ekonomiky V České republice se dá letos očekávat další překonání rekordu v odlivu zisků do zahraničí.
PS: Přes neustálé nářky bankéřů na obtížnost podnikání v prostředí nízkých úrokových sazeb (a hrozby zavedení záporných sazeb) a obecné řeči o poklesu ziskovosti bankovního byznysu, zisky „českých“ bank trhají každoročně nové rekordy...
