Páteční čísla o inflaci potvrdí, že na pomyslný inflační vrchol se teprve blížíme a i 16 % inflace bude v dalším měsíci překonána. Ke konci roku začne inflace klesat, ale lépe nebude, protože ceny klesat nebudou, ale dále porostou
Téma inflace a zdražování je dnes asi nejaktuálnějším nejen ekonomickým, ale hlavně politickým tématem. Ve světle blížících se komunálních a senátních voleb a na ně navazujících voleb prezidentských se dá čekat, že „drahota“ bude asi i ústřední volební téma. Ukončení války na Ukrajině do konce letošního roku je asi příliš optimistickým scénářem a přestože přináší válčícím stranám a hlavně ukrajinskému civilnímu obyvatelstvu obrovské utrpení, domácím volebním tématem číslo jedna nebude válka a váleční uprchlíci, ale inflace a růst nákladů na život u nás.
Spory ekonomů o tom, jestli se jedná o inflaci nákladovou nebo poptávkovou nebo jestli je inflace z větší části dovezená nebo naopak způsobena domácími inflačními faktory, jsou většině občanů lhostejné, protože je především trápí samotný vysoký růst cen a až v druhé řadě příčiny růstu cen. Taky spory o to, zda je na vině vysoké inflace nezvládnutí svého úkolu ze strany ČNB a neúčinné nástroje monetární politiky nebo rozhazovačná politika minulé (a i současné?) vlády a vysoký růst mezd v posledních letech, který nebyl podložen odpovídajícím růstem produktivity práce, nechají občané na odbornících a "odbornících". Co ale občany zajímá především, je to, jak se s růstem cen vyrovnat a jak dlouho si budou muset „utahovat opasky“.
Vysoká inflace tady nebude věčně a nový guvernér ČNB a obměněná bankovní rada odhaduje, že inflaci zkrotí během dvou let a inflace se dostane na úroveň 2%, což je oficiální inflační cíl stanovený ČNB. Důležité je ale rozlišovat mezi mírou inflace a úrovní cenové hladiny. Zatímco inflace klesne, cenová úroveň neklesne, ale zůstane dále na vysoké úrovni a ceny zboží dokonce dále porostou, pouze pomalejším tempem. Na návrat cenové úrovně do roku 2021 samozřejmě můžeme zapomenout a jediné řešení je ve snížení současné životní úrovně nebo vyšších reálných příjmech obyvatelstva. K rekordnímu snížení reálných příjmů (nominální příjmy snížené o inflaci) již letos dochází a požadavek odborů na takové zvýšení mezd, které zajistí zachování úrovně reálných příjmů, vyvolává velké pnutí ve společnosti a asi letos dojde k ohrožení křehkého sociálního smíru. Snížení životní úrovně je politicky málo průchodné a protože politici chtějí být zvoleni i v příštích volbách, tak místo šetření dál zvyšují utrácení na dluh a tedy na úkor budoucích generací.
Vzhledem k velké setrvačnosti ekonomiky (je to jako změnit kurz obřího tankeru na moři) sklízí každá současná vláda plody vlády minulé a vláda budoucí bude sklízet plody vlády současné. Pokud se ještě doba vládnutí překrývá s ekonomickým růstem v rámci hospodářského cyklu, tak i tvrzení, že „Za Babiše bylo líp“, může být v některých ohledech považováno za pravdivé… Jenže o co bylo dříve líp, o to je nám dnes hůře (nevytvořili jsme si v době konjunktury a blahobytu žádné rezervy na horší časy). A naopak, o co více bude řešení dnešní krize bolet, o to lépe nám bude v časech příštích, ale úspěch spadne do klína vládě budoucí…
