Naprosto neadekvátní reakce bruselských "elit "na výsledek britského referenda ukazuje, že rozpad Evropské unie v současné podobě je nevyhnutelný a že evropští politici a úředníci ztratili vedle rozumu i základní pud sebezáchovy.
Vyspělost britské společnosti a demokracie jsme mohli vidět na racionální a věcné reakci britského premiéra pana Davida Camerona. Přestože se jedná o nejmladšího předsedu vlády Spojeného království Velké Británie a Severního Irska za posledních 200 let, přesně věděl, jak se v této situaci zachovat. Po oznámení výsledku referenda ohlásil rezignaci na úřad premiéra se záměrem setrvat ve funkci do říjnové konference konzervativců, na níž by měl být vybrán jeho nástupce. Nový premiér by měl vést a vyjednávat britský odchod z unie (tzv. brexit), na němž se Cameron nehodlá podílet, neboť se velmi silně zasazoval za setrvání v unii.
O prohnilosti evropských struktur svědčí (v kontrastu s britskou reakcí) hysterická reakce jejich představitelů v čele s Jean-Claude Junckerem, předsedou Evropské komise. Tato reakce je provázena řadou typicky nesmyslných výplodů z hlav některých europoslanců a evropských úředníků, počínaje zákazem angličtiny, přes urychlené a povinné zavedení eura až po výzvy po urychlení procesu odchodu Británie z EU, včetně zpochybňování mandátů řádně zvolených britských europoslanců. Výsledek referenda je především důsledkem selhání fungování prakticky všech institucí Evropské unie a jedinou adekvátní reakcí by byla okamžitá rezignace celé Evropské komise v čele s Junckerem a zkrácení volebního období současných poslanců Evropského parlamentu a vypsání předčasných voleb do Evropského parlamentu. Jednotlivé státy a politické strany by měly posílit význam voleb do Evropského parlamentu (EP) hlavně tím, že by za kandidáty na poslance EP nominovaly skutečné lídry a odborné elity a ne „druhou“ a spíše „třetí ligu“ polovzdělaných „politických podnikatelů“. Stejně tak by měly jednotlivé státy nominovat skutečné a respektované osobnosti do Evropské komise namísto politických mrtvol a trafikantů. Nutná reforma celé sjednocené Evropy je obrovskou výzvou a odpovědností a jako taková vyžaduje opravdové evropské lídry s vizí budoucnosti, charizmem a čistým štítem. Když se podíváte na současné europoslance pány/paní..................(dosadit si můžete jméno prakticky kteréhokoliv našeho europoslance) nebo komisaře...................(dosaďte dle vlastní úvahy), tak asi všichni vidí, že se o žádné silné osobnosti, které by měly vyvést Evropskou unii z krize a přeměnit ji vysoce konkurenceschopné seskupení suverénních zemí, nejedná.
PS: Kapři si obvykle svůj rybník nevypouští, a tak se obávám, že musí nastat ještě několik „exitů“, než si uvědomí evropští politici a lídři jednotlivých členských zemí EU vážnost situace...
