Pozitivní zprávy o růstu našeho hrubého domácího produktu (HDP), který rostl ve 3.čtvrtletí letošního roku o 4,5%(v meziročním srovnání), jsou provázeny novými rekordy na straně řady ukazatelů, publikovaných Českou národní bankou.
Nových rekordů dosáhly v minulých dnech dva zajímavé ukazatele. Jedná se o množství oběživa, tedy hotových peněz v ekonomice, které v minulých týdnech překonalo novou historickou metu. Celková hodnota všech bankovek a mincí, které jsou v současné době v oběhu (tzv. oběživo), překonala 13. listopadu 2015 vůbec poprvé částku 500 miliard korun. Tato částka představuje více než 2 miliardy kusů bankovek a mincí v oběhu. Nejpočetnější zastoupení mezi českými penězi má dlouhodobě tisícikorunová bankovka a korunová mince, jak vyplývá ze statistik České národní banky.
Odpověď na otázku, proč oběživo stále roste, a to bez ohledu, zda je ekonomika právě v krizi nebo recesi a nebo naopak masivně roste, bude asi složitější. Rovněž růst bezhotovostních plateb a bezhotovostního platebního styku, který by měl množství oběživa snižovat, se zdánlivě nijak výrazně neprojevuje. Zjednodušeně, ale podle mého názoru pravdivě řečeno, je za trvalým nárůstem oběživa rozsah tzv. šedé a černé ekonomiky, spojený s rozsahem korupce v naší společnosti, kdy před bezhotovostní platbou dávají účastníci šedé a černé ekonomiky a naši korupčníci všech úrovní, přednost platbě v hotovosti , ideálně “v malých použitých bankovkách”, jak praví klasik...
Nový rekord zaznamenaly i vklady domácích komerčních bank u ČNB, které v minulých dnech překonaly poprvé v historii hranici jednoho bilionu korun (1 000 miliard!). Dlouhodobý masivní přebytek likvidity u domácích bank byl v minulosti ukládán do českých státních dluhopisů, které tvoří většinu ve struktuře jejich portfolia cenných papírů. Vysoká poptávka po českých státních dluhopisech vedla k výraznému poklesu jejich výnosů a to napříč splatnostmi. U kratších splatností (do dvou let do splatnosti) se výnosy českých státních dluhopisů postupně posunuly do záporných hodnot a poslední aukce státních dluhopisů ukazují, že záporných výnosů je dosahováno i u delších splatností (3-5 let). Nižší výnosy českých státních dluhopisů i oproti německým dluhopisům, které jsou obecně považovány za nejméně rizikové státní dluhopisy, však neznamenají, že by Česká republika byla bonitnější dlužník než Německo, ale jsou výrazem skutečnosti, že téměř všichni významní zahraniční investoři počítají se zhodnocením české koruny po ukončení intervencí ČNB.
PS: Některé komerční banky již prakticky zavedly záporné úročení zůstatků na bankovních účtech. Odhodlá se k tomu i ČNB ve vztahu ke vkladům komerčních bank?
