Inspirací k napsání tohoto článku je chování společnosti ČEZ, energetického giganta s dominantním postavením na trhu, vůči občanům, zákazníkům a akcionářům. Novodobá historie společnosti ČEZ by vydala na obsáhlou monografii, menší problám by byl s tematickým zařazením takové monografie. Bylo by to krimi nebo horor (z angického horror – hrůza, zděšeni), nebo politický thriller či rodinný román? Vztahy mezi společností ČEZ,a.s. a Českou republikou a jejimi politiky a státními úředníky jsou někdy natolik složité, že přestává být jasné kdo koho vlastní a ovládá. Jestli český stát ještě vlastní ČEZ, nebo ČEZ již vlastní Českou republiku.
1) Arogance manažerů ČEZu vůči slabším.
Bydlím v menší obci cca 4 kilometry od hranice hlavního města Prahy. Před rokem 1989 prakticky při každé menší bouřce nebo silnějším větru docházelo k výpadkům dodávek elektrické energie, které trvaly kratší, obvykle ale delší dobu. Pamatuji pravidelné výpadky zvláště v době Vánoc, kdy to silně komplikovalo život domácnosti, zvláště s malými dětmi. Nikdy bych nevěřil, že ve 20. století může civilizace končit těsně za hranicemi hlavního města. Po roce 1989 se situace v plynulosti dodávek elektřiny výrazně zlepšila a dokonce jsem se dočkal i zavedení pevné telefonní linky, na kterou jsem 15 let marně čekal. Zhruba od roku 1998 však začalo stále častěji docházet k “plánovaným”, obvykle celodenním, přerušením dodávek elektřiny. Vzhledem k tomu, že moje manželka učí na místní základní škole, která je spolu se školkou tzv. spádovou i pro okolní obce, tak jsem pravidelně konfrontován s řešením situace, kdy je nutno provoz základní školy a školky, z důvodu přerušení dodávek elektřiny, uzavřít. Jenom letos v prosinci to jsou 3 dny. Co to znamená pro život rodin cca 270 dětí si umí asi každý rodič představit. Zloba a nespokojenost rodičů padá samozřejmě na vedení školy a učitele, případně zastupitelstvo obce. Jakékoliv řešení (náhradní agregát nebo jeho zapůjčení, hromadné mimoškolní akce,...)vyžaduje značnou finanční investici, na kterou se ale obci a škole nedostává. Zvláště když musí každoročně zajišťovat vyšší kapacitu školky a školy, protože v okolí Prahy počty dětí utěšeně rostou, ale prostředky navíc se jaksi nedostávají. Vedení školy musí nemalou část své pracovní kapacity věnovat řešení materiálních podmínek pro výuku, přestože za ideálního stavu by se mělo věnovat pouze otázkám zkvalitňování výuky. Měl bych, stejně jako rodiče, spoustu otázek na odpovědné vedení ČEZu: proč není plánované vypínání (nejde o havárii) v době školních prázdnin? Proč není možné práci provádět v odpoledních hodinách nebo o víkendech? Proč je vypínání uprostřed týdne a nenavozuje na dny pracovního volna, což by bylo pro rodiče schůdnější? Proč není škole, obci a občanům tato situace kompenzována (všechny to stojí nemalé dodatečné náklady)? Za hlavní důvod považuji absolutní odtrženost vedení ČEZu od života ostatních občanů, spojenou s arogancí a pohrdáním nás ostatních.
2) Vlídná tvář manažerů vůči mocným.
Za posledních 10-15 let bylo nutno uzavřít školu v naší obci, z důvodu přerušení dodávek elektřiny, po dobu minimálně 50 dnů. Padlo na to veškeré “ředitelské” volno, které ostatní školy používají na optimalizaci a sladění volných dnů se státními svátky a prázdninami. Zajímalo by mě, kolikrát za posledních 20 let odpadlo vyučování z důvodu přerušení dodávek elktřiny v jedné soukromé základní a střední škole, jejíž ředitel je synem bývalého politika, který zastával posty předsedy vlády, předsedy parlamentu a prezidenta. Matka ředitele této školy byla dlouholetou členkou dozorčí rady ČEZu a bývalý generální ředitel ČEZu a předseda dozorčí rady je jejím největším sponzorem. Nedovedu si představit ten “průšvih”, kdyby došlo v této škole k přerušení dodávek elektřiny. Pokud se mýlím a tato škola je rovněž opakovaně bez proudu, tak se za mé “spekulace” omlouvám.
Jedinou správnou reakcí v podmínkách tržní ekonomiky, by byl odchod všech nespokojených spotřebitelů (školy,školky, obce, domácností,...) od ČEZu k jiným dodavatelům, ale vzhledem k dominantnímu postavení ČEZu a jeho vlastnictví distribučních sítí by to ničemu nepomohlo. Jako drobný akcionář ČEZu bych měl svůj podíl prodat, ale protože 70% akcií vlastní Česká republika, tak by to taky nemělo ten správný efekt, ani kdyby to udělali všichni investoři. ČEZ je prakticky jediná strategicky významná firma, která zůstala po divoké a bezkoncepční privatizaci v českých rukou, a já jako vlastenec (a akcionář) radši kupuji elektřinu a plyn od české firmy než od německé, a chtěl bych aby to ČEZ dokázal ocenit slušným a korektním přístupem ke všem svým zákazníkům a investorům.
